Kap. 37 Průšvih s pádem

Úterní ráno se nelišilo od předešlého. Tommy se hodil do gala. Jen tentokrát si s sebou vzal futrál s houslemi, do kterého si přendal ampulku. Raději ji chtěl mít stále pod dozorem. Koně si osedlal sám a vyrazil rovnou k suché louce, které se říkalo Palouk. Bylo to dost zvláštní označení, neboť evokovalo místo s měkkou zelenou trávou, což byl ovšem vzhled, který si tento prostor dopřával jen během subtropické zimy a jara.

Studenti už tam byli, všichni připraveni na praktický výcvik. Tommy se projel sem a tam kolem louky, dávaje si záležet, aby vypadal při jízdě co nejlépe. Potom nechal koně volně popásat na suché trávě mezi borovicemi, vyndal si housle a začal hrát jednu velmi známou zamilovanou píseň. Dívky na louce se začaly pochichtávat a rozhlížely se, pro kterou z nich že ta písnička je.

„Hele,“ šťouchla Eva do Lili. Ta už se však na Toma dívala, zoufale mu naznačujíc, ať toho nechá a někam se uklidí. Jenže on se tvářil, že jí nerozumí, pokračoval dál, a ještě se jí při hraní uklonil.

Ti, kteří ještě nepochopili, jak se věci mají, se vyptávali ostatních, takže svalnatý černý anděl, který cvičení vedl, se nakonec rozletěl k Tomovi a mírně rozladěně ho oslovil: „Mladý muži, když už tady tak trávíš čas a zjevně toužíš po pozornosti, co kdyby ses přidal do výuky?“

Tommy přestal hrát a trochu znejistěl. Počítal s tím, že ho lektor dřív nebo později vyhodí, ale jestli teď bude muset přede všemi přiznat, že nelétá, tak to bude opravdu trapas. Jenže vycouvat nyní by znamenalo, že by si ho Diego vychutnával ještě dalších sto let. Takže pomalu schoval housle do kufříku. Ten opřel o kmen jednoho ze stromů, aby na něj kůň nešlápnul. A s drzým úsměvem, kterým vždy zakrýval nejistotu, vykročil za lektorem.

„Tak, mládeži,“ oslovil všechny černý anděl, „máme tady jednoho dobrovolníka, který se zhostí role lapeného démona.“ Podíval se na Toma: „Odlož si ten elegantní kabátek a košili, ať nepřijdou k úhoně. – Kdo má zájem o lapení tohoto démona?“ otočil se vyučující opět ke studentům.

„Já,“ předstoupil rychle Diego a blýskl po Tomovi očima, „teď se konečně uvidí, jaký křídla si ten holobrádek schovává.”

Tomovi ztuhl úsměv na rtech a zalitoval, že u borovic nevycouval. „Diego ─,“ začal Tommy, ale lektor ho přerušil.

„Výborně, vy se znáte. Tak můžeme jít na to?“ zeptal se lektor. Diego to však vzal jako pokyn, popadl Toma a v mžiku s ním zamířil nahoru. „Trochu se mu braň, ať je to realistické!“ zavolal na Toma ze země lektor.

Tommy se Diega pevně chytil. „Co je, frajírku? Spadnul ti najednou hřebínek?“ ušklíbl se Diego, a když už mu přišlo, že jsou dost vysoko, přestal Toma držet. „Tak ukaž, jaký křídla před námi tajíš. Ještě ses s nima pořádně nenaučil, co?“ opovržlivě oslovil Toma a snažil se uvolnit z jeho sevření.

„Diego, neblbni,“ držel se ho Tommy jako klíště a pokaždé, když se mu Diego z jedné ruky vykroutil, přechytil se na jiném místě. Jenomže tím rozhazoval Diega z rovnováhy a začali se ve vzduchu různě přetáčet. Diego měl co dělat, aby je oba udržel ve vzduchu.

„Ty neblbni, strhneš nás oba!“ začal Diego trochu panikařit a pustil se s Tomem do skutečné bitky.

„Výborně!“ křičel ze spodu lektor. „Přesně takhle se s vámi bude ve vzduchu démon prát,“ nadšeně to komentoval vůči studentům, „bude se rvát o život, takže pokud vám můžu radit, ve vzduchu chytejte démona vždy alespoň ve dvou, nebo si démona nejdřív něčím spoutejte.“

Konečně se Diegovi podařilo Toma ze sebe strhnout. „Už mám těch tvých komedií akorát dost!“ zakřičel na Toma, který už se jej držel jen za jednu nohu.

„Diego počkej,“ zoufale se s ním snažil domluvit Tommy, ale Diego ho neposlouchal, prudce zabral křídly, mírně ho kopnul do čela a vysmekl se mu.

Tommy začal padat volným pádem. Nestihl ani vykřiknout. Připadalo mu, že svět kolem se náhle zpomalil a měl pocit, že téměř slyší myšlenky ve své hlavě, jak se snaží poskládat do plánu, co udělat.

Lili vystartovala ze země.

Diego se díval za Tomem a nemohl uvěřit vlastním očím, proč neletí. „Proč sakra neletí? Co to zase dělá za estrádu?” Diego byl ze všeho tak zmatený a v šoku, že se nedokázal rozhodnout, co má udělat.

Tommy klesal dál a zrovna, když si řekl, že to s těmi křídly alespoň zkusí, chytila ho Lili za ruku. Jenže Tomova rychlost byla už příliš velká, a on tím pádem moc těžký, takže se jí vysmekl a řítil se dál. Lili vyrazila znovu za Tomem. Ale to už ho za jednu nohu chytila andělka s bílými křídly, která se tu vzala kdoví odkud, za druhou Diego a na Lili tak zbyly obě ruce. Všichni tři zabrali, co jim síly stačily a díky tomu se jim podařilo dobrzdit tak, aby bezpečně přistáli.

Kolem nich se rozhostilo hrobové nechápavé ticho, které první přerušil Katčin hysterický křik: „Co tohle, morsec hadr, mělo znamenat?“

„Katy, klid,“ okamžitě se ji snažil uklidnit Tommy a pokoušel se ji odvést stranou, „ukazovali jsme tady s Diegem ostatním polapení démona.“ Diego prudce oddychoval a snažil se popadnout dech.

„Aha, a ty ses při tom chtěl zabít?!“ vyškubla se Tomovi a křičela na něj dál.

„Nene, to jen tak dramaticky vypadalo. Měli jsme to s Diegem pod kontrolou. Navíc, Lili nás jistila,“ ukázal Tommy palcem k Lili, která na tom s dechem nebyla o nic lépe než Diego.

Katy se na ni vztekle podívala a sjela ji pohledem. Liliiny výrazné zelené oči nemohly uniknout její pozornosti. „No jasně, teď se ta zelená stužka vysvětluje,“ šlehla po Tomovi jedovatým pohledem, načež se rozzlobeně otočila k Lili. „Baví tě to? Když se kvůli tobě kluci mrzačí?“ Lili na Katku šokovaně vytřeštila oči.

„Kity, klid,“ snažil se Tommy sestru opravdu už odvést stranou. Nechala se směrovat pryč jen s velkou nevolí. Takže Tommy se rozhodl, že si zaběhne zpátky pro věci, než vyrazí s Katy do dostatečné dálky.

„Musím ji uklidnit,“ vysvětloval šeptem Lili sbíraje své oblečení, „zastavím se odpoledne, nebo možná až zítra ráno. Kde budete?“ Eva mu odpověděla místo stále ještě šokované Lili. „Dobře, tak zatím,“ letmo Lili přiložil tvář na tvář a zašeptal, „a děkuju za záchranu.“ 

Nato rychle doběhl zpátky za sestrou. Snažil se ji obejmout, ale odstrkovala ho. Nicméně, už se nechala přemluvit, aby pokračovali v odchodu z palouku. Stále mu lála. Poslední, co k Lili dolehlo bylo, jak tu dívku oslovuje: „Cariňo mio.“ Leč pak už byli z doslechu a jen z divoké gestikulace bylo patrné, že situace se zdaleka neuklidnila.

„Vysvětlí mi někdo, co se tady vlastně stalo?“ ozval se přísně lektor, který se již také vzpamatoval.

„Nó, volal jste přeci, že to má být realistické,“ klackovitě se zaklátil Diego.

„Tohle bylo spíš dramatické,“ podrážděně odpověděl lektor, „nebo vám přišlo vtipné, nechat to zajít tak daleko? Co kdybyste ho nechytli? Už by to pak nemusel vybrat!“

„Jó, no, on je Thomas,“ škubl ramenem Diego, „trochu rapl.“

„Já slyšela, že ještě nemá křídla,“ ozvala se mladičká sotva čtrnáctiletá andělka. Lili se na ni prudce otočila a zatvářila se tak vztekle, že ta chudinka udělala krok dozadu. „Vážně, slyšela jsem svoji tetu, jak to šeptá mojí mámě, když u nás ten kluk na jaře hrál na narozeninách mé sestry.“

„Tak to je absolutně aktuální informace, že?“ zasyčela na ni rozzuřeně Lili a s výrazem, že větší blbost už dlouho neslyšela, se podívala po ostatních včetně lektora.

„Hegrh-em,“ odkašlal si lektor, „tedy, viděli jsme, poněkud extrémní, ukázku zápasu s démonem, kterou si nyní, ovšem v mnohem rozumnější a bezpečnější formě, zopakujeme ve trojicích,“ otočil se lektor k davu studentů s důrazem na slovo bezpečnější. „Rozpočítejte se na první, druhý, třetí. První budou bránící se démoni, druhý chytá, třetí to jistí. Následně se vystřídáte, aby si každý zkusil všechny role. A chci vidět, jak to tu lítá, máme už velké zpoždění.“

Lili a Diego se brali k nácviku, ale lektor je chytil svýma svalnatýma rukama a vedl si je stranou. Lili pustil, ale Diega držel dál: „Takže co, věděls to, že ten kluk nemá křídla, nebo ne?“

„Ale on je má,“ vložila se do toho Lili.

„Tak proč je nepoužil? A nezačínejte zase s tou historkou, že jste to celé měli domluvené předem!“

Diego zoufale přemýšlel, jak z toho ven. Naštěstí Lili mu zase přispěchala na pomoc. „On jenom zkoušel, jestli ho poletím zachránit,“ začervenala se pod tou lží, což jí paradoxně přidalo na uvěřitelnosti. Lektor se šokovaně díval z jednoho na druhého.

„Říkám, rapl,“ pokrčil rameny Diego, „říkal mi to cestou nahoru.“

Dospělý anděl Diega pustil, nevěřícně zakroutiv hlavou. „Jestli se ještě jednou objeví na mojí hodině, tak máte průšvih. Všichni tři. Jasné?“ Oba rychle přikývli. „Teď běžte na posilovací dráhu a chci vás tam vidět makat v solidním tempu až do konce hodiny.“ Znovu oba přikývli, i když už méně nadšeně. „Do které školy vlastně chodí?“ zavolal za nimi ještě lektor, když už byli na odchodu.

„Ke speciálům.“ „Do šedé.“ Odpověděli oba najednou, načež se každý snažil zakrýt zděšení z rozdílné odpovědi.

„Sakra velký průšvih!“ zamračil se na ně lektor a vypadal, že kdyby je měl na dosah, tak je rovnou zmastí.