Kap. 39 Před bouřkou

„To vám teda pěkně děkuju za parádní průšvih!“ osopil se Diego na Lili, sotva se vzdálili mimo doslech lektora.

„Myslíš, že pěkně děkuješ mně, ne? Protože kdybych Toma nechytila, tak bys ho zabil,“ odsekla mu bez zaváhání Lili. „Jaks to vůbec mohl udělat, když víš, že nemá křídla?“ pokračovala vyčítavým tónem, zatímco přeskakovala další překážku na cvičné dráze.

Diego se na ni vyděšeně podíval: „Počkej snad si nemyslíš…,“ zadýchaně ji zastavil, „já myslel, že je má, jenom se mu nechce chodit do školy a dělá se zajímavým.“ Podívala se na něj, jestli se náhodou nepraštil do hlavy. Rozběhla se dál po dráze. „Ne, Lili, počkej, musíš mi věřit,“ znovu ji doběhl a zadržel, „nikdy bych to neudělal, kdybych si to nemyslel.“ Viděla mu na očích, že to myslí vážně. Neochotně tedy přikývla na usmířenou. Bylo vidět, že je rád, že mu věří. Běželi dál.

„Jak to tedy je?“ zeptal se Diego, když spolu překonávali další překážku, na které bylo potřeba, aby si dva andělé pomohli. „Má je nějaké… divné, nebo je fakt nemá?“

 „Jak to mám asi vědět? Já se lidí na tyhle věci na potkání neptám, ani na to furt neupozorňuju jako někdo,“ odsekla mu.

„Takžes lhala, abych neměl průšvih?“ zeptal se skoro dojatě.

„Lhala jsem, aby nikdo z nás neměl průšvih. A už mi dej pokoj, kdybyste se vy dva chovali trochu rozumně, ušetřilo by mi to spoustu problémů,“ seskočila a běžela dál. Neměla chuť se s ním dál bavit. V hlavě jí tepala jediná myšlenka: „Co to bylo za holku? A proč jí říká cariňo? ─ To přece říkal mně.“ Měla náladu pod psa. Konečně byl konec hodiny a ona mohla jít do šatny převléct se a umýt.

Katy se nejprve rozletěla ke škole, ale pak si to rozmyslela. Byla ještě pořád roztřesená, potřebovala domů do bezpečí a klidu, aby se dala dohromady. Doma potkala Miri. Byla ráda, že tam sestra je. Nechtěla být sama. Potřebovala se ze všeho vypovídat, a tak sestře všechno dopodrobna vylíčila.

„Nojo, Tommy a Diego, to nikdy nešlo k sobě,“ pokývala hlavou Miri.

„A to je všechno, co k tomu řekneš?“ rozhořčila se Katy. „Vždyť ho mohl zabít!“

„To určitě neměl Diego v úmyslu,“ nesouhlasila Miri, „nejspíš si myslel, že Tommy křídla má a jen je schovává. Nebo si neuvědomil, že bude Tommy padat tak rychle. Není to zlý kluk.“

Katy musela uznat, že v tomhle má Miri pravdu, ale na zbytku si trvala: „Dobře. Ovšem nic z toho by se nestalo, kdyby tam nebyla ta holka.“

„Jaks to popisovala, tak spíš Toma zachránila, než že by to celé spískala,“ pokrčila rameny Miri.

Katy zoufale zagestikulovala. „Přece to kvůli ní tam Tommy šel a kvůli ní se předváděl. Cožpak to nikdo nechápete?“

„A ona ho k tomu donutila?“ rozhodila rukama Miri.

„Podle mě je nafoukaná a lehkovážná,“ nedala se Katy, „kdyby byla rozumná, nedovolila by mu to.“

„Našemu Tomovi? A tys mu někdy dokázala zakázat něco, co vážně chtěl udělat?“ podívala se Miri na Katy pobaveně. „Navíc pochybuji, že se jí ptal. Kromě toho,“ pokračovala, „do dneška jsi ani nevěděla, jak ta dívka vypadá ani jak se jmenuje, takže bys ji vážně neměla tak rychle a tak příkře hodnotit, už vůbec ne, když jsi bílý anděl, Katy,“ podívala se Miri na sestru přísně.

Katy nevěděla, co na to říct, cítila, že sestra má pravdu, ale něco v ní se s tou holkou odmítalo smířit. Miri sedíc vedle ní ji objala: „Katy, už se uklidni, dobře to dopadlo a jsem si jistá, že po tomhle zážitku si Tommy i Diego dají lepší pozor.“ Katy nevěřícně zakroutila hlavou. „Víš co, promluvím s Tomem, až se vrátí, ano?“ navrhla tedy Miri, aby nastolila mír. Katy přikývla a šla si na chvilku odpočinout do svého pokoje.

Ovšem toho se ten den neměla dočkat. Jak se venku schylovalo k bouřce, byla čím dál nervóznější. „Něco není v pořádku,“ znělo jí v hlavě pořád dokola. Seběhla dolů.

„Kam jdeš? Bude bouřka,“ zarazila ji Miri.

„Miri, něco není v pořádku. Jsem si jistá. Musím se podívat k Octaviovi, jestli tam Tommy dorazil.“

„Katy, věř mu trochu.“

„Miri, a ty věř mně. Říkám ti, něco není v pořádku, musím Toma najít.“

Miri kapitulovala: „Dobrá, většinou ses nemýlila, ale buď opatrná, pokud potkáš bouřku, tak žádné létání.“

„Nelétám přeci od včerejška,“ otočila Katy oči v sloup a vyrazila do Severního Přístavu.

Tommy se po rozloučení se sestrou vydal zpátky k Palouku. Během hádky ušli s Katy velký kus cesty, takže než dorazil, Liliino cvičení skončilo. Ovšem to nevadilo, stejně by tam nešel. Jednak by určitě neriskoval další průšvih, jednak mu začalo být zase zle. Šok z pádu a následující stres z možného prozrazení a hádky s Katy mu vzaly hodně energie. Kůň se pořád ještě popásal na suché trávě, ale bylo vidět, že začíná být trochu nervózní. Ve vzduchu bylo cítit napětí před blížící se bouřkou.

„Klid, hochu, klid,“ hladil ho Tommy po krku, „jen si tady něco dám a pojedeme se schovat domů.“ Otevřel rychle futrál a vyndal malou ampulku s černo fialovou tekutinou. Hlava mu třeštila a záda jako by se chtěla rozskočit. Přesto zaváhal. Zavřel pečlivě housle do futrálu. Nakonec si však kleknul na zem, vytáhnul malý špuntík a obrátil do sebe obsah lahvičky. Jakmile polkl, svět kolem něho se propadl do černé tmy. Tommy se vyvrátil na bok, na němž zůstal bez hnutí ležet.

Kůň chvilku postával, ale když se bouřka ještě více přiblížila, znovu znervózněl, několikrát zaržál, poskočil, a vyrazil pryč.

Daniel i Carl se vrátili domů. „Páni, od západu se sem valí pořádná čina,“ okomentoval Daniel scenérii, již Miri s obavou pozorovala z okna. „Kde je vlastně Katy?“ zeptal se.

Miriino zaváhání přitáhlo otcovu pozornost. „Ona… letěla se podívat, jak se daří Tomovi,“ řekla pomalu.

„Tam už musí být pořádná mela. Stihla se tam dostat včas?“ strachoval se Daniel.

„To doufám,“ vzdechla Miri a v duchu si vyčítala, že tam Katy pustila.