Sbírka: Tommy I. - Skrývání
Tommy domyl nádobí, ustrojil se do tmavých kalhot, bílé košile a černého bolerka. Sebral housle a sešel za otcem, který na něho čekal před domem. Vznesli se. Po chvilce otec přistával na kraji Severního Přístavu. Tommy čekal, že vyrazí směrem k náměstí, ale otec zahnul jiným směrem. „Zajdeme ještě ke Jorgeovi,“ vysvětlil Carl. Tommy mlčel doufaje, že jdou pro jeho koně.
„Hola, Carl,“ pozdravil je Jorge, „tak sis pro něj přece přišel?“
„Ano, ještě jednou to zkusíme,“ přikývl Carl se shovívavým úsměvem.
„Tak si ho zavolejte a já dojdu pro sedlo,“ usmál se Jorge a zašel do jednoho z domků vedle ohrad.
Tommy hvízdl a ze stáda k nim přiklusal jeho vraník. „¡Papa, muchas gracias!“[1]
„Dobře, dobře, ale pořád jsi v podmínce,“ podíval se na něho otec přísně.
„Sí, sí,“ souhlasil Tommy a hladil koně po krku.
„Tady máš,“ podával mu Jorge sedlo i s brašnou a cestovní dekou. Tommy koně osedlal a spolu s otcem vyrazili za Octaviem, který je čekal u sebe doma.
„Ergh, tak jsi mu ho přece jen dal?“ trochu nesouhlasně okomentoval Octavio, když spolu s Carlem stoupali k Octaviovi do salonu, zatímco Tommy zůstal na dvoře s koněm.
„Dal. Daniel mu dával celý týden co proto a Tommy to celé ustál, navíc nevypadá, že by mu ještě bylo zle, takže tak,“ odpověděl Carl.
„Celý týden to nebylo,“ pořád ještě mrzutě odvětil Octavio.
„I tak to stačilo,“ pousmál se Carl a rychle Octaviovi vypověděl, jak Danielova nadvláda vypadala. Octavio se bujaře rozchechtal a dál už to neřešil.
Usedli k obědu, po němž Carl odletěl. Tommy šel po obědě cvičit. Šlo mu to dost špatně, měl ztuhlé prsty. „No, to byla tragédie,“ oslovil ho Octavio, když Tommy sešel.
„Mm,“ otráveně souhlasil Tommy, „za to může Daniel.“
Octavio chytil Tomovy ruce, aby se mu podíval na dlaně. Tommy na nich měl oděrky a mozoly. „Nojo, tyhle ručičky na takovou práci nejsou zvyklé,“ zasmál se Octavio na Tomův účet, ale už ho nechal.
Vyrazili na zkoušku. Tommy na koni a Octavio vedle něho. Ani na tam to s Tomem nebyla žádná sláva, jenže Diego také nebyl zrovna ve formě, neboť i on měl doma perný týden poté, co se k jeho rodičům doneslo, co se stalo ve škole. Octavio si je pro jejich prkennost dobíral a výborně se při tom bavil. „Tak snad zítra už zvládnete i něco jiného než stupnice,“ ukončil konečně zkoušku Octavio.
----------------
[1] „Tati, děkuji moc!“