Vánek ve větvích vrb - kapitola 19

Kůže slerii byla vlhká horečnatým potem, svaly pod ní na dotek tvrdě zatnuté. Salix vztáhl druhou ruku, aby nemusel přerušit léčitelské dotykové pouto s nubelorovou hrudí, a palcem mu nadzdvihl horní ret. Na sliznici byly rozsáhlé krváceniny. 

Zarudlé mapy či tečkovité hemoragie se nepravidelně objevovaly i na kůži nemocných. U některých jako první klinické příznaky. U jiných se nemanifestovaly vůbec. U dalších vystupovaly až posmrtně.

Slerii dýchal ztěžka a nepravidelně.

Termentant nepřítomně sledoval Falaenopa, jak tře v hmoždíři slizniční maliníkovou pastu pro snížení horečky a sám jemnými dotyky nitra tišil bojovníkův strach. Mimoděk si tehdy uvědomil a poněkud jej překvapilo, že se již vlastně zcela přestal podivovat jejich strachu ze smrti.

Neboť v obratu několika málo dní byla náhle opět všude kolem nich.

Falaenopus, vitalon stěží učňovských let, stále nosil pelyňkovou snítku za jedním uchem. Jeho rozvernost a sebevědomí, kterými se Salixovi představil, pře se se svými druhy o Latejským šípem zasaženém orgánu mrtvého posla, se však vytratily. Pracoval s bezmyšlenkovitou zručností, jeho nitro předčasně vyspělo v netečnost a otupělost. Nedával najevo únavu ani beznaděj. Pouze rysy jeho protáhlé pihovaté tváře se co čas v odporu protáhly ještě více. 

Z rekta nemocného vytékal vodnatý průjem s příměsí tmavé nesrážlivé krve a jelikož již nebyl slerii schopen se sám očišťovat, lpěl mu na srsti zadních nohou a slepoval žíně ocasu. A Falaenopus zápach patrně nesnášel příliš dobře. 

Přesto se však z jakéhosi vitalonského popudu odmítal vzdát své povinnosti nemocné opakovaně očišťovat. A jelikož při rozdělení nubelorů postižených chorobou do dvou skupin skočili Salix s Falaenopem přiřazení k „průjmující části", nezbylo mladému léčiteli než vše přítomný pach útrpně snášet.

K rozdělení průvodu došlo před dvěma dny a předcházelo mu debatování, dohadování a rozhodování starších léčitelů a velících slerii, které se protáhlo na většinu noci. Za úsvitu byl dle vůdčích příznaků pochod rozdělen na dvě skupiny nemocných s vitalony. Zbylí slerii, kteří zůstali chorobám ušetřeni, se nezdržováni vydali podpořit svými počty suprimiona Eurýthiona na březích Lóxilaety vlastní cestou.

Při samotném rozřazování nemocných vystoupily mezi léčiteli další nejistoty a rozpory, navazující na jejich noční rozhodování. Neboť pravdou bylo, že vitaloni saeni tuto nemoc neznali. 

Dvěma hlavními a nejrozšířenějšími příznaky, které se u postižených manifestovaly, byly průjmovité, dysenterii připomínající stavy a s nimi zdánlivě nespojité černé suché léze, objevující se nahodile po celém těle. Všichni nemocní dále trpěli nespecifickými příznaky jakými byla horečka, deprese, svalové fascikulace, k vidění byly i podkožní edémy a různě rozsáhlé krváceniny. 

Zda připisovat tyto následky chorobě jedné etiologie, dvoum nebo vícero, představovalo hlavní kritérium v další orientaci vitalonské péče… a uspořádání cesty.

Dle usnesení většiny byli tedy nemocní rozřazeni na dvě skupiny, které od té chvíle měly postupovat k nížině Lóx Taurel odděleně nejen vzdáleností, ale předně zdrojem vody a místy vyprazdňování.

Na ustanoveném modelu dvou rozdílných nemocí s několika málo zkříženými případy se primvitaloné neshodli bez výjimky. Artemisius se prý nechal slyšet, že propuknutí dvou nepříbuzných chorob v tentýž čas by musel být pozoruhodný zázrak. 

Příznaky však byly vskutku zavádějící a jelikož putující skupina již nyní čítala přes dvě sto padesát hlav a sedm saenar-kaedrů, našlo se dost primvitalonů, aby tuto myšlenku přehlasovali v prospěch vyšší opatrnosti v možnosti přenosu infekce.

Neznámá „kožní a střevní nemoc” vyvstala před léčiteli rychle a nepředvídatelně jako potemnělá hora z mlhy údolí a zastínila veškeré předešlé strasti, které jim cesta dosud přivodila. První případy vypovídaly, že bez patřičné léčby bude její dopad devastující. Salix napočítal sedm mrtvých první den po jejich rozdělení. Druhý den to bylo jedenáct. 

I bojovníka mezi ním a Falaenopen ovíjela vlákna Stezky. Pokud ráno nedokáže vstát a pokračovat v cestě, budou to Průvodci, kdo tu s ním zůstanou. A prognóza tohoto slerii musela být patrná i Falaenopovi, třebaže postrádal termentantskou vnímavost svého druha. Nemocný počínal ztrácet luciditu, trvající průjem jej silně dehydratoval, v tlukotu jeho srdcí se hromadily arytmie. Vnímání jeho ducha však bylo ztišeno a nitro bojovníka teď bylo klidné. A Falaenopus jej nepřestával očišťovat rašelinovou otýpkou a krčit pihovatý nos.

Salix nechal výhonky své moci lehce sklouznout ze zesláblého nitra slerii, citlivě přerušil léčitelské pouto a nakonec sejmul i ruku z jeho hrudi. Potěšilo jej, když si mimoděk uvědomil, jak slabě se Stezka natáhla po jeho pozornosti a zase se od něj stáhla, jakoby vycítila pouhého léčitele. Připomnělo mu to, že rozsah své vlastní moci již ovládá bezmála dokonale, zaobluje a skrývaje niternou sílu zcela v hranicích svého fyzického těla. 

Falaenopus dál odřezával z bojovníkova ocasu znečištěné žíně.

Salixe napadlo, jak by zareagoval, kdyby mu řekl, že marní čas. Tuhle práci odvedou ráno Průvodci, Falaenope, což to netušíš? Namísto hovoření se však obrátil ke své brašně a z jejího dna vytáhl pocuchanou usušenou nať, zbytek z jeho termentantských bylin. Bílá šalvěj byla příliš mocnou bylinou, než aby s ní vitaloni saeni běžně pracovali, ovšem mateřídouška nehrozila vzbudit žádné podezření. Salix natáhl dlaň s několika pomačkanými snítkami k Falaenopovi.

Mladý nubelor k němu nechápavě vzhlédl: „Nepotřebuji další nálev. Stejně… už žádnou tekutinu nepozře.”

„Pro tebe, ne pro něj,” Salix užmoulal prsy napřažené ruky z byliny kulatý smotek. „Strč si to do nosních dírek. Zamezí tam vstoupit pachu.”

Falaenopus nezakryl podivení. Zbytečně spolu nehovořili. A Salix nebýval přívětivý. Mlčky ho ale poslechl.

Když se, shrbeni pod nízkým prostředkem, vydali k dalšímu nemocnému, zahlédl Salix skrz podpěry Artemisia, unaveně sledujícího svůj umírající tábor. Po jeho boku stál další primvitalon, podsaditý strakatý Antharal, který k nim nemoc přivlekl.

------------

Ahoj! Budu ráda za Vaše názory... či třeba teorie, jak se příběh bude vyvíjet dál:)