Rozptýlení

Tvůj táta

V průběhu let po očku sledovala Smirnovovu kariéru, v poslední době s čím dál větším znechucením. Identitu Elődova otce prozradila jen pár lidem: své matce a sestře, Pálovi a dvěma svým kamarádkám. Jedna z nich, Ágnes Frenklová, byla několik let maďarskou velvyslankyní v Rusku. S Ágnes se dobře znaly z maďarského velvyslanectví ve Francii, kam Réka před lety protekčně nastoupila na svou první misi a Ágnes byla její šéfovou.

Tvrdou a nekompromisní šéfovou, která Réku nejednou dohnala k slzám, a kdyby jí tehdy někdo řekl, že jednou budou přítelkyně, vysmála by se mu. Ale jakmile už nebyla její podřízenou, ukázalo se, že Ágnes má i svou mateřskou polohu.

Když ještě nosila Előda pod srdcem, byla si jistá, že do doby, než se začne ptát po otci, něco určitě vymyslí; pak se kluk narodil a čas začal běžet jako šílený. Než se nadála, měl na dortě tři svíčky a na rtech neustále nějaké „ploč?“. Věděla, že děti mají tuhle zvídavou fázi, ale Előd ji nutil zamýšlet se i nad otázkami, které by ji v životě nenapadly. Vždy se zaměřil na nějakou oblast – na zvířata, na vesmír, na starověký Egypt. Sotva zjistila všechno o šnečích ulitách, asteroidu Chicxulub nebo Městě mrtvých, Előd už přesedlal jinam a vyptával se dál.

Dotazy na tatínka na sebe nenechala dlouho čekat. Előd měl okolo pátého roku dokonalý přehled o výrobě dětí a jednou byl ve školce i na hanbě, když autistického chlapečka Jenciho označil za „nepovedenou spermii“. 

Réka tehdy ze sebe vymáčkla podle svého názoru docela koherentní vysvětlení, přičemž skutečnost, že Előd už věděl, že se děti rodí ze spermie a vajíčka, a ne „z lásky“ nebo „z manželství“, situaci výrazně ulehčovala. Zbývalo vysvětlit, kde vzala spermii.

„Když jsme se s tvým tatínkem potkali, neplánovali jsme společný život, ale od první chvíle jsem věděla, že tě moc chci,“ řekla. „Dlouho jsem toužila po takovém šikovném klukovi a tvůj tatínek mi k tomu pomohl.“ Előd na ní pohlédl svýma velkýma temnýma očima, přeměřil si ji od hlavy k patě a položil očekávanou otázku: „A kdo to je?“ Rozhodla se na to jít opisem.

„Tvůj táta je moc chytrý a důležitý. Je vysoký a tmavovlasý, jste si velmi podobní. Žije v Rusku, to je daleko od nás,“ dodala a doufala, že geografická vzdálenost zproblematizuje Elődův zájem o setkání s otcem. Ale mýlila se.

„Já vím, kde je Rusko. Je to blíž než Amerika. Takže tam můžeme jet, místo do Ameriky,“ mudroval a s lehkostí sobě vlastní zamázl plánovanou cestu za velkou louži, na niž se Réka už půl roku těšila.

„Ne, to nejde.“

„A proč?“

Nezbylo jí než říct pravdu.

„Protože tvůj táta má svůj život, a protože jsme si potom už nepovídali, tak o tobě ani neví.“

„Má jinou paní?“

„Ano, má manželku a taky dceru.“

„A nechtěl by i syna?“

Tehdy jí to rvalo srdce. Naštěstí Előd vzápětí změnil téma, když už věděl, že nepojede do Ruska, rozhodl se z ní aspoň vymámit návštěvu Disneylandu a ona neměla sílu mu odporovat. Uplatila ho tedy zábavním parkem na úkor setkání se spolužačkou ze studií.

V průběhu let se toto téma periodicky vracelo a Réka si uvědomovala, že Előd odloučením od otce trpí a otcovskou figuru mu není schopen nahradit žádný muž v jejím okolí. Snažila se, pravidelně ho brala za mužskými příbuznými, hlásila ho na kroužky s mužskými vedoucími, dokonce zvažovala najmout muže jako chůvu, od čehož jí odradila až vystrašená reakce okolí, že by se určitě jednalo o pedofila. Na druhou stranu na muže, kteří se v průběhu let vyskytli v její přítomnosti, Előd reagoval podrážděně, takže už si časem netroufla nikoho pozvat domů.

Ágnes

Pak jí jednoho dne, Elődovi bylo devět, poslala Ágnes zprávu s odkazem na článek na ruském zpravodajském webu. Smirnovova manželka Marina zemřela. V krátkém článku stálo, že Marina byla Smirnovovou spolužačkou na střední škole, že spolu začali chodit během vysoké školy a na závěr studia se vzali. Marina byla vystudovaná historička a lingvistka a věnovala se bádání v oblasti malých jazyků Ruské federace. Na veřejnosti se objevovala vzácně, v posledních letech hlavně jako ředitelka Institutu historického písemnictví. 

Se Smirnovem měli jednu dceru Ellu, která vystudovala psychologii na univerzitě v New Yorku a před několika lety se vrátila do Ruska. Je vdaná za nějakého oligarchického syna a společně mají už dokonce tři děti (Smirnov je tedy trojnásobný děda, došlo jí).

Marina v posledních letech bojovala s onkologickou chorobou (snad se Smirnov přestal pelešit a byl jí oporou, pomyslela si). Článek byl dva týdny starý.

Odepsala Ágnes, že ji to mrzí a rakovina je holt svině. Víc to radši nerozebírala, protože se cítila nepatřičně, skoro jako svině, když hovořila o ženě, kterou Smirnov podváděl mimo jiné i s ní. 

Přišla překvapivá odpověď, tak rychle, jakoby ji Ágnes už měla předpřipravenou:

Réko,

moc na Tebe poslední dobou myslím a cítím potřebu Ti napsat. V žádném případě Ti nechci radit, co máš dělat, ale domnívám se, že Smirnov má právo vědět, že má syna, a Előd zase poznat svého otce. Jak jsem četla nekrolog Smirnovovy manželky, došlo mi, že Smirnov má pouze dceru. Věř mi, že v místní společnosti, a zvlášť v této společenské vrstvě, muži chtějí mít syny. Zkrátka mi nepřijde fér mu to zatajovat. Nevěřím, že by se zachoval způsobem, který by mohl Tebe nebo Előda poškodit. Nemáš co ztratit. To nejhorší, co se může stát, je, že nebude mít zájem. A bude všechno stejné jako doposud. Jen Ti to Előd nebude moci později vyčítat. Bude vědět, že jeho otec o něm věděl. 

Rozhodnutí je samozřejmě jen na Tobě. Ale pokud cítíš, že by to byla možnost, která vám oběma přinese úlevu, podpořím Tě. A pokud budeš potřebovat cokoli, co Ti to usnadní, jsem tu pro Tebe. Mám kontakty ke Smirnovovi, sice ne přímo k němu, ale k jeho nejbližšímu týmu. Myslím, že bych dokázala zprostředkovat kontakt. 

Réka zalapala po dechu. I když se to tvářilo jako nabídka, vnímala to jako moralizující štulec a vpád do soukromí. Musela jít na jednu recepci, a tak namísto odpovědi radši rychle zaklapla počítač a začala se chystat. Celý večer se ale nedokázala na nic a nikoho soustředit, trapně přehlédla několik důležitých lidí a nakonec odešla už okolo deváté s výmluvou, že musí vyzvednout syna u své matky. 

Előd měl zůstat u babičky až do zítra, kdy ho měla odpoledne ve škole převzít chůva. Réka chvíli uvažovala, jestli ho nemá opravdu vyzvednout, ale pak si řekla, že teď potřebuje být sama.

Někdy nad ránem pod vlivem sentimentální nálady podpořené flaškou vína napsala Ágnes, že si myslí, že má pravdu a že o tom v poslední době také uvažovala, protože Előda otázky na otce neopouštěly. Jak puberta pomalu vystrkovala růžky, jednou jí dokonce vyčetl, že ho s ním nechce seznámit, protože by k němu utekl, aby nemusel být pořád s chůvou.

Réka si pomyslela, že to by si vzhledem ke Smirnovově zaneprázdněnosti příliš nepomohl, ale nic neřekla. Byla to rána, kterou nečekala, a bolestivě ji píchlo u srdce, ne kvůli Smirnovovi, ale protože jí Előd naplacato řekl, že je špatná máma. 

Réka se nepovažovala za přecitlivělou, po letech v diplomacii měla už docela vyvinutou skořápku, přesto se jí Elődova slova v myšlenkách stále vracela a nedokázala je úplně zapudit ani po omluvě, která přišla asi po dvou hodinách synkova trucování.