Stříbrné město(3.kapitola)

**KAPITOLA III.: Peníze aneb
jak se k nim dostat**

Další den ráno jsem vstal, oblékl se a šel jsem se nasnídat do té kavárny, kde jsem Thomase poprvé uviděl, a to v naději, abych ho tam znovu potkal a mohli si zase nějak popovídat, však Thomas nebyl nikde. Řekl jsem si tedy, že se šel možná nasnídat do jiné kavárny, tak jsem se nasnídal sám. Po snídani jsem se šel jen tak projet po městě svým autem v největší povolené rychlosti. Když jsem potom nad tím tak přemýšlel, nejezdil jsem tam jen tak, ale abych právě našel Thomase. Zajímalo mě, kde je a jak se má, také jsem neměl nic jiného na práci, takže jsem měl alespoň co dělat. Thomas nikde nebyl, nemohl jsem ho najít, hledal jsem po celém městě, ani kolem jeho domu. Rozhodl jsem se tedy zaklepat a zjistit, proč se dnes vůbec neukázal. Nikdo neotvíral, zaklepal jsem asi ještě třikrát, když ve třetím zaklepání konečně někdo otevřel. Byl to Thomas, neupravený a v nočním oblečení. Pozdravil jsem ho a on sklesle mě na oplátku. Zeptal jsem se ho, proč se dnes vůbec neukázal. Dozvěděl jsem se, že Thomase vyhodili ze sklárny, a to z důvodu pozdního příchodu.Zdálo se mi to šílené, ale nevěděl jsem, jak to v takové sklárně chodí, tak jsem ho aspoň pozval na sklenku šampaňského. Thomas po krátkém přemlouvání nakonec souhlasil. Čekal jsem tedy před jeho dveřmi, než se vypraví ven. Jakmile však vylezl, bylo to, jako by vylezl úplně jiný člověk. Byl upravený, učesané vlasy a slušně oblečen. Byl jsem z něho velmi překvapen, a to mile. Po mém překvapení jsme tedy vyrazili.
Svezl jsem nás tam mým autem, z kterého byl Thomas naprosto udivený a tvářil se, jako by byl v naprosto jiném světě. Nejspíše mu už došlo, že nejsem žádný průměrný člověk a nemám obavy o prázdnou kapsu. Bylo hezké vidět ho uvolněného od problémů a nechat se jen unášet jízdou a větrem kvůli té rychlosti. Jakmile jsme dorazili, tak Thomas vyšel z auta s lepší náladou a byl i na tváři mírný náznak úsměvu. Poté, co jsme vešli do baru, tak jsem objednal pro Thomase a mě to nejdražší šampaňské, co tam vůbec měli. Nejdříve se tvářil nejistě a vypadal, že se bojí toho, jak to bude chutnat, ale po první kapce to vypadalo, jako by se zamiloval, rozšířily se mu zorničky a byl velmi uchvácen tou vynikající chutí.
Ze začátku, když jsem se ho ptal, tak mi odmítal říct jméno té sklárny, ale později, jak si dával jednu sklenku za druhou, tak se mi otevřel a řekl mi to. Poté, co byl už Thomas úplně na mol, jsem ho odvezl ke mně domů, aby se pak ještě nešel sám někam toulat ven. Ustlal jsem mu v jedné z mých ložnic a popřál dobré spaní, a raději jsem zamkl vchodové dveře na dva západy, kdyby ho napadlo jít se potulovat ven.Poté jsem šel sám spát, tedy to jsem měl spíše v plánu, ale pořád jsem přemýšlel nad tím vyhazovem z Thomasovy práce. Přemýšlel jsem nad tím tak dlouho, až jsem našel řešení. Druhý den Thomas ještě spal, asi do dvou hodin odpoledne, tak jsem se mezitím vydal do sklárny, ze které byl Thomas vyhozen, a rozhodl se ji koupit. Nejdříve majitel velice odporoval, ale jakmile jsem nabídl nějakou tu sumu, tak ihned bez zaváhání přikývl.
Po vyřízení všech dokumentů jsem poslal Thomasovi dopis ve jménu sklárny s možností na návrat, jestli bude chtít. Nechtěl jsem, aby zjistil, že já jsem ten, kdo mu to místo zpět zařídil, tak jsem se tam podepsal jen jako majitel a poslíčka jsem podplatil, aby tento dopis doručil zvlášť a aby na dopis neuváděl mé jméno. Poté, co jsem to vše vyřídil, jsem se šel podívat domů za Thomasem.
Thomas byl už překvapivě vzhůru, i když tedy s pořádnou kocovinou, ale nešlo to kupodivu moc ani na něm poznat, jen chvilkami. Doprovodil jsem ho domů, a jak se ukázalo, tak mu už dopis i přišel, ale byl moc unavený, tak si ani nepřečetl, o co jde, a šel si odpočinout. Rozloučil jsem se s ním a šel jsem čekat domů na odpověď, až mi dají vědět ze sklárny, jestli už odpověděl dalším dopisem. Doufal jsem, že snad nebude moc nápadné, když na dopisu ze sklárny bude drahá pečeť, ale toho si předpokládám ani nevšiml.