Stejná, ale jiná...(4)

6.NÁVŠTĚVA
Zdá se mi o Mekovi, to je jasné. Tím ale nemyslím mého Meka, ale Marka.. Mekýšek je tam také s námi… Přesně tak bych chtěla, aby to bylo i ve skutečnosti….
Nikdo mě nebudí, protože si myslí, že sem nachlazená a že je mi špatně, takže když se probudím, je tak poledne. U postele, na nočním stolku mám papírek, na kterém stojí:
´Oběd máš v kuchyni. Mek jel s námi do města. Přijedeme pozdě, asi kolem desáté hodiny. Lež v posteli, nechoď ven. Čau, mamka.´
Hm, tak to je prima, pomyslím si. A v zápětí si vzpomenu i něco jiného… Marťa bydlí u Marka, je tam s ním. Určitě s ním spí v jednom pokoji!!! Ihned mě přepadne hluboká nenávist, ale za chvíli odejde tak rychle jak přišla. Vždyť je Marťa super holka a moje budoucí kamarádka, a já ji mám už teď ráda… SMS, blikne mi hlavou, rychle vyskočím z postele a dám se do pátrací akce, asi za pět minut ho vítězoslavně držím v ruce a překvapeně se dívám na displej, na kterém blikají dvě nové š. Ona mi poslala dvě smsky?? To je ale blázen!! Usmívám se. Ihned lupnu do přijatých zpráv, opravdu, obě jsou od stejného neznámého čísla, ta je ale prdlá!! To neznámé číslo si uložím pod Marka a rozbalím tu první:
CAUVES, TAK SEM DOMA! NEMAM CHVIKU KLID, MEK JETOTIZ STRASNE NA TEBE ZVEDAVY…;)) ZITRA SE URCITE STAVIM, ALE AZ PO OBEDE, TAK KOLEM DRUHY, JO A TAKY PRIVEDU NAVSTEVU, TAK NEZASPI, TY MARODE;D PAPAPA, SI SUPER, MARTA
Ne já, ale ty jsi super, Marti, rozplývám se. Musím se ale okřiknout a vrátit zpátky do reality, protože na mě čeká ještě druhá smska. Místo toho abych si jí přečetla, ale zamířím úplně na konec abych si tam přečetla další podpis Marti, ale to se teda šeredně pletu, protože tam stojí MEK. Divný tři písmena a co to se mnou udělá. Rychle přejedu na začátek a dám se do čtení:
AHOJ KET, NEVIM CO SE TO STALO TAM U TOHO TVYHO OBLIBENYHO STROMU. A PAK PRED TIM OBCHODEM, PROC SI BYLA TAK NASTVANA? KDYBY TY TVY POHLEDY VRAZDILY, BYLI BYSME TAM UPLNE VSICHNI, KROME TEBE A MEKA MRTVI… MUZE ZA TO MIR, VID?? JA SE TI ANI NEDIVIM, ALE PROC MY OSTATNI?? MY TI NIC NEUDELALI!! PLS VYSVETLI MI TO… CEKAM… MEK
Co teď?? Nic nemusíš se tím zneklidňovat. Ale jo, přece mu odepíšeš!! Ne!! Jo!! Vždyť čeká!! Už se to ve mně zase dohaduje, no hrůza!! Proto radši udělám kompromis… odepíšu mu, ale ne hned… Jen ať si počká!! Zrak mi sklouzne na budík. Kdy že to přijde?? Jo, už vím nějak kolem druhý a nepřijde sama… že by s Mekem?? No, to je stejně jedno s kým, hlavně musím začít něco dělat, to není myšleno jako začít uklízet, i když to přijde na řadu později, ale je to řečeno tak, že musím něco udělat hlavně se mnou!!! Takže učesat se, umýt si zuby , trochu poklidit, kdyby chtěla jít dovnitř… Takže s čím začít?? Začnu tím, že zapluji do koupelny a začnu rozčesávat svoje vlasy, jde to dost ztuha, moje vlasy totiž nejsou ani rovné, ale ani kudrnaté, či li tu zbývá ještě jedna varianta a to ta nejhorší… jsou totiž rovné a sem tam nějaká ta vlnka, no prostě hrůza a běs!! Mám se namalovat?! Přemítám a studuji svůj obraz v zrcadle… hnědé oči, trochu větší nos, hezká pusa a nad ní vlevo je malé znamínko, které(jako jednu z mála věcí) na sobě zbožňuji, řasy hezké, avšak ne moc dlouhé, ale ujdou, díky bohu že jsou alespoň tmavé!! Z toho by se dalo usoudit, že jsem brunetka, nebo černovláska… bohužel nejsem ani jedno, ale jen špinavá bloncka!!! Ještě že mám čistou pleť, jen sem tam nějaký ten pupínek a nose hafo černých beďarů, ale kdo je nemá, že?? No a postava je….hm…no…je, je,je asi normální, mám trochu vystouplé bříško, ještě že nenosím úplé kalhoty, jinak by trochu přetékaly mí hýčkaní a ničím nesoužení faldíci, avšak jsem pohodlný člověk, který se týrání vlastního těla na nějakých ďábelských strojích v posilovnách raději neúčastní, a držet dietu??! Zbláznili jste se?!! Já miluju jídlo a hlavně to kde jsou kalorie a je nezdraví, jako čokoláda, pistácie a pochoutkový salát, já prostě hladovět neumím!! Zadek akorát a nohy slušný. Po zúčtování mého vzhledu na sebe hodím maskáče a vytahaný svetr(mimochodem můj nejoblíbenější), který vypadá stylově a ležérně, no je prostě super a já se v něm cítím skvěle, tak proč si ho nevzít??!!!
Z chvály mého krásného hadru, jak se o mém svetru vyjádřila má drahá matička, mě halasně vytrhne můj žaludek, který se dožaduje potravy. Tak dem na oběd, ne??
Jak mi to šmakuje. Mlaskám taky na celou kuchyň, taky aby ne, když mi mamina udělala pečený kuře s rýží. Po tomhle se já můžu utlouct!!
Mňam, mňam, mňam… Nacpala sem se k prasknutí. Zvažuji své možnosti, co bych teď mohla podniknout, naskytují se dvě velice příjemné a to zalehnou na gauč a dívat se na televizi, nebo si číst knížku a jen tak relaxovat. Bohužel mi někdo moje božské plány překazí tím, že u nás zazvoní!!!
,,Kdo to sakra může bejt?!!´´ neudržím svou štiplavou poznámku pod pokličkou. Za chvíli mi to ale konečně docvakne. Vždyť sem se domlouvala s Marťou. Kolik je vlastně hodin?? Ha, je pět minut po druhý, je opravdu přesná, to musím uznat. Zvoní podruhé, potřetí, asi si myslí, že jsem zaspala… Nechám jí v tom, nebo jí ještě nechám chvíli kvasit?? Jsem sice škodolibá, ale je to moje kamarádka…takže…zastrčím břicho(jde to z tuha, jsem totiž nacpaná k prasknutí) a jdu hupky dupky otevřít.
,,No konečně! Už sem opravdu začala věřit, že jsi zaspala!´´ šklebí se na mě.
,,Já??´´ předstírám užaslou, ,,náhodou sem vstala už ve dvanáct!!´´ tvářím se dotčeně. Vidím na Martě jak jí cukají koutky a čekám kdy konečně vyprskne. Nenechá mě dlouho čekat, za chvíli se řehtá jak pominutá, samozřejmě mě stáhne s sebou… Tudíž se dvě prdlý holky válejí před naším domem a pořád se jen smějí…
,,Seš číslo!´´ dostane se z Marti, když se její záchvaty smíchu začnou omezovat na slabé chichotání.
,,Hádej koho sem ti přinesla??´´ zeptala se mě a kolem úst jí proběhl lišácký úsměv.
,,Že by budík??´´ zeptám se opatrně, samozřejmě, že mě jako první napadl Marek, ale toho by přece nepřinesla… Marťa jde z mé odpovědi do kolen…
,,Ne!! I když bys ho asi potřebovala…´´ bublá smíchy a po očku mě pozoruje. Má ze mě jen legraci.
,,Tak řekneš mi to?? Prosím, prosím, smutně koukám!!´´ ale ať prosím, jak prosím, Marťa se jen usmívá a kroutí hlavou.
,,No tak už mě nenapínej!! Jsem strašně napnutá!!´´ řeknu prosebně. Marťa si mě začne prohlížet. Co to sakra dělá?? Ptám se sama sebe…
,,Jak se tak dívám, ještě chvíli a praskneš…´´ po tomto prohlášení obratně uhýbá mé pravičce, a hbitě pokračuje:
,,Ale byla by tě škoda.´´
,,Jo, uznávám, sem napnutá strašně moc, tak koho si mi přinesla??´´
,,Správně!´´ vyhrkne.
,,Co správně??!!´´ zeptám se zvědavě, ale i nechápavě.
,,Dobře si řekla kdo a ne co!! To sme se trošičku hnuli z místa!!´´ šklebí se na mě. Jelikož správně pochopí můj výraz v obličeji, který říká: ,Mám začít křičet, nebo po ní hned skočit??´, rychle pokračuje:
,,Tak jo, řeknu ti to, jen hlavně klid, jo??´´ jen pokývám hlavou.
,,Přinesla sem ti… Ket!!´´ vykřikne vítězně.
,,Cože si mi to přinesla?? Mě??´´ koktám rozpačitě, ale to už k nám uhání mladá fenka (ještě štěně) od zlatýho retrívra.
,,Ježííš, ta je ale rozkošnáááá!´´ řeknu a Ket (náhoda, nebo osud??) mi olízne ruku, čímž se z nás stávají kamarádky.
,,Nevěděla jsem, že máš psa,´´ řeknu ještě trochu okouzleně z Ket.
,,Já taky nevěděla, že máš psa ty,´´ odpoví šalamounsky Marťa.
,,Od kdy jí máš??´´přejdu její odpověď.
,,Není moje je Meka…No není to náhoda??´´ řekne a začne s přiblble usmívat.
,,Co jako??´´ dělám nechápavou, i když samozřejmě vím na co naráží… mám na ní i takový malý vztek, protože to mohla přejít…
,,Nedělej se!!´´odpoví mi. Podívám se na ní tak nechápavě jak to jen dovedu…Ale Marťa to stejně prokoukla… Nic však neřekla a pokračovala v naší malý přestřelce…
,,Maj dobrý ména, co?? Doufám, že se skamarádíte Ket.´´
,,Nevim proč!!´´pozdě mi dojde, že tím myslela ty psi… Marťa se teď na mě dívá a směje se mi přímo do očí.
,,Nedívej se tak na mě!!´´ štěknu na ní.
,,Proč mi to už konečně neřekneš??´´ zeptá se mě.
,,A co jako??´´ zatloukat, zatloukat, zatloukat…Zní mi v hlavě…
,,Myslela sem že sme kamarádky…´´ řekne Marťa a já se právě v tuhle chvíli cítila úplně jako ona, dokonce sem i slyšela co si myslí… A to nebylo nic hezkýho…
,,Já se ti moc omlouvám!!´´ řeknu, nějak nemůžu pokračovat…
,,Jako za to že si mi to neřekla??´´ nechápe… V první chvíli se na ní chci utrhnou, že to moc dobře ví…Pak mě ale napadne něco jiného… něco fakt děsivýho… zase se zkusím do ní dostat do její hlavy a pokusím se zjistit, jestli to jen hraje… Nehraje to!!! Opravdu je zmatená a čeká co řeknu…
,,No dyť je Marek tvůj kluk..a mě se líbí…no spíš ho mám ráda… A za to se ti moc omlouvám… A máš pravdu, sme kamarádky… Prostě sem se to bála říct, protože bych tě tím ztratila…´´
,,Ty hlupáčku… Si moje kamarádka!! A mě je to opravdu jedno, že ho máš ráda…´´
,,Super, takže ti je jedno, že já se kvůli tomu užírám??!!´´ se muž zase naštvaná!! Znovu proniknu k její duši a zjistím, že se uvnitř celá směje!! To mě rozzuří ještě víc!!
,,A nesměj se mi!!´´ skoro na ní křičím!!
,,Ale Mek je můj…´´
,,To vim že je tvůj!!!´´ Neudržím se a skočím jí do řeči…
,,Sakra!! Můžeš mě alespoň nechat doříct tu blbou větu??!!´´ zeptá s naštvaně zase ona… Mlčím, čímž jí dám najevo ať si jí klidně dořekne, když jí na tom tak záleží!!
,,Marek je můj BRÁCHA!! Ty střevo!! Seš úplně ztřeštěná!!´´ skoro to na mě křičí… Ale mě už hádavá přešla a místo toho se začnu šíleně tlemit…
,,A to jako vážně??´´ ptám se mezi záchvaty smíchu.
,,Jo naprosto.´´ řekne a ještě dodá:
,,Pojď vezmem Ket na cvičiště.´´
,,Tady je i něco takového??´´ zeptám se zaskočeně, sice tady žiju po celý svůj život, ale zaboha si nemůžu vzpomenout, že tady nějaké cvičiště máme…
,,Ty si teda vážně číslo!!´´ usměje se a vyrazíme…