Stejná, ale jiná...(5)

7. … PROVAZ
Je to tu bombastický! Prolítne mi hlavou, když se už asi pošesté zvedáme ze země a pokoušíme se Ket znovu dostat na kladinu. De jí to skvěle, je vážně dobrá, i když každou překážku zdolá až na potřetí, nikdy se nevzdává a bojuje dál! Já být psem, tak se na to vykašlu, otočím se a pádím domů. Jí to však baví, a není sama! Chvílemi se do ní vciťuji… Je to hrozný pocit!! Ale v tu dobu mi to nepřipadá zvláštní, a pak, když Marťa říká, že je pozdě, vykouří s mi to z hlavy. Vážně pozdě bylo. Už se začínalo stmívat, strašně rychle to uteklo… Nechce se mi domů!! Nestála sem o setkání s mojí DRAHOU sestrou!! Taky kdo by o to stál, že??
,,Bylo to vážně supr!!´´ říká Marťa a je na ní vidět, že to myslí vážně.
,,Jo taky se mi to strašně moc líbilo!´´ řeknu.
,,No už je pozdě, budu muset jít…´´ dodám, otočím se a pomalu odcházím.
,,Tak čau,´´ řekla a uslyšela sem zabouchnutí dveří. Je večer, všude je tma… Černočerná neproniknutelná tma… Ještě že nejdu lesem, říkám si v duchu a touto větou se ještě mnohokrát povzbuzuji… Jsem v poho… Nebojím se!! Pořád dokola mi to lítá hlavou… Ne nejsem v poho!! Poznám to i podle mého výkřiku!!! Proč tak řvu??!! To si děláte srandu, ne???! Já viděla dva stíny!! Ne jeden, který by patřil mě, ale dva, DVA!! A ten druhý dokonce držel provaz se smyčkou na konci!! Teď už se tak hloupě neptáte, že??!! První co mi prolítlo hlavou bylo, že mě ten dotyčný chce uškrtit…
,,Pomóóóc!!! Chce mě ušškrr…!!´´ nedořekla sem to, protože mi ten dotyčný zacpal pusu svojí rukou… Kousla sem ho!! Co jiného sem taky měla dělat?? On mě pustil, jenže já byla tak vyděšená a roztřesená, že sem se mu svezla k nohám… Ještě než sem dopadla sem uslyšela:
,,To nééé…´´ a pak nic… pak jen tupá prázdnota… Sem mrtvá?? Prolítá mi hlavou myšlenka splašená jako divoký kůň, kterého zkoušejí zkrotit… Moc jim to nejde… No mě taky ne…To přeci není možný!! Něco ve mně mi začne sugerovat, že je konec… COŽE??!! KONEC?? Jééé…počkejte, ono to i pokračuje…;D…takže prý je konec a mám se probrat, vše už skončilo…
,,…je konec! Ket už je vážně po všem! No tak, prober se..!! Ket, neblbni!!´´ pomalu otvírám oči. Ležím v posteli, ve své posteli, uvědomím si, že by to byl jen sen?? Ne není to sen hrkne ve mně, když spatřím rozmazanou postavu, která se ke mně sklání a vedle na stolku nějakou malou skvrnu, to musí být ten odporný provaz!!
,,Proč?!´´ dostanu ze sebe jedno slovo a je mi zase na omdlení!! Zrak se mi pomalu začne vyostřovat. Je to MAREK!! Ten člověk co mě chce zabít je MAREK!! Marek?? Uvědomím si tu absurditu a donutím se znovu podívat na ten provaz. K mému úžasu se promění v normální vodítko…
,,Ket, je ti dobře?? Já, promiň, to sem nechtěl, opravdu, já, já…´´ pomalu otočím hlavu a můj zrak ulpí na Markovi…Je celý bledý a očí má vystrašené. Chytne mou ruku do svých dlaní a sevře ji, skoro to až bolí, jak ji tiskne. Pak se pomatu předkloní a dá mi pusu na čelo.
,,Já už myslel že sem ti něco udělal, lásko.´´ zašeptá mi do ucha a já se cítím jak v sedmém nebi…
,,Potřebuješ, něco?? Vodu, jídlo?? Nebo mám zavolat tvojí mámě??´´ zeptá se opatrně.
,,Ne, jen mě prosím obejmi…´´ za chvilku už ležím v pevném obětí a je mi krásně…
,,Kolik je hodin??´´ zeptám se a v hlase mi zazní podtón strachu.
,,Je deset deset, proč??´´
,,V deset mi měl přijet zbytek rodiny…´´
,,Nepřijedou…´´
,,Proč??! Stalo se jim něco??´´
,,Ne nic, tvoje sestra ti volala, a protože si byla, hmmm…v špatném stavu… tak sem to vzal a předstíral Marťu a řekl sem že se právě koupeš…Vrátí se zítra kolem třetí…´´
,,Aha, tak dobrou noc Meku…´´
,,Dobrou,´´ odpoví, sundá si boty, znovu mě obejme a já usínám v bezpečí…