Nox (prolog)

Nox-Kočka noci
Slunce již ulehlo na své lože. Nikde není ani stopa po dni, jenž předcházel deseti hodinám čisté temnoty. Jen pár odvážných živočichů vylézá ze své skrýše, aby ukojil svůj hlad. Postarat se o rodinu. Přežít.Všude v okolí jsou v pohybu děti noci. Temná stvoření, využívající echolokaci, skvělí čich a zrak.Rozpálené silnice náhle vychladly. Usedla na ně tma, černá, jako asfalt. Již se nemusela bát popálenin. Bezpečně se usadila, a rozlila se po okolí.V křoví zasvílila drobná, svítící očka. Listy zašuměly. Větévky popraskaly, a přízrak byl pryč.V oknech domů se třepe umělé světlo, jež ničilo přirozenou temnotu. Hvězdy přesvítia velkoměsta.V útrobách lesa poletují luminiscentní mušky. Jen tady spatříme výrazná souhvězdí, jež pojmenovali staří řekové. Kozoroh, hydra, Kasiopea...Noc jemě pročesává antény, a satelity. Ke každému nakoukne do oken. Děti už spí?Vystraší je ze spánku, a pak zpoza rohu poslouchá vyděšené hlásky.Tu ukryla i lišku, která konečne po dlouhé době našla kus masa pro sebe, a své mladé...konečně nebudou hladovět.
Konečně...