LALA

"tohle, že je můj život?"řekl Jack
"taky si tohle občas říkávám. Stojí to za hovno."
"to ne, jen si říkám, že tohle nebylo ono, jakoby bylo něco jinak, než jak to bylo naplánováno původně. jakoby v jakési divné chvíli došlo k prohození stran, jako bych svůj život teď žil paralelně a stihl sledovat i ten druhej."
"jasně tomu se říká sledovat jak se ti sere život přímo pod rukama," prohlásil Harry a zapadl s lahváčem do vypelichanýho gauče.
"jasně - zaobírám se hovnama" řekne odlehčeně Jack.
(vlastně bych o tom, mluvil dál- to není všechno, co sem chtěl říct)
Jack se taky napil a posadil se na podlahu a hlavu opřel o komodu za ním.
"Co budem dělat?" ozval se Harry vzápětí.
"Bože, tady je bordel - jdem se projet! vzbuď Jen, já jsem na šlupky."
Jack se podíval na Harryho a přikývl. Harry se rozhlédl po pokoji. Nebyl schopen poznat svůj dům, jakoby ho někdo přeskládal ve chvíli, kdy třeba jen mrkl, protože věděl jistojistě, že po celou dobu, kdy byl večírek nikam neodešel. Všechna křesla byla mnohem dál od sebe a natočená na všechny světové strany, malý koberec byl pokrčen a jakoby se nahrbil jak kočko svůj hřbet. V rohu byla převrácená palma a na bílém koberci zašlapaná hlína z vysypaného květináče, která z postupující vzdáleností od místa nehody stále více dostávala podobu otisků bot, jenž směřovaly kamsi za Harryho křeslo a postupně bledly a ztráceli jasný tvar. Stopy končily u otevřených dveří do koupelny, kde byla černočerná tma a hromada zvratků rozpatlaných po stěně.
A ksakru... a můžu malovat, jaký hovado?!! zařval Harry a Jack hned pochopil, o co jde. Zvedl se a šel k Harrymu, aby to taky viděl
"no fuj... hele, tam někdo leží" pohodil Jack hlavou směrem ke koupelně. "Poslouchej, ty boty znám," jack obešel Harryho křeslo a šel se podívat, čí nohy trčí ze tmy: "...to je přece...".
"To je Joey - můj soused!" Řekl Harry bez sebemenšího pootočení hlavy, "zas to tady musel ten obrejlenej skrček poblít, já už ho radši zvát nebudu."
(Zítra zavolám hospodyni, takhle tady přece žít nemůžu) - pomyslel si Harry a dál pátral po Jen.
(Kde ksakru je?)Kde ksakru je?
"Kdo zas Harry?" řekl Jack
"Jen, ksakru!!!" zařval Harry nevrle.
"Mrkni se prosím tě po ní, ať můžeme vyrazit."
Jack se rozhlížel po ohromném obýváku, který nebyl nepodobný městské skládce v za městem - všude byly láhve, převrácené, plné, prázdné, rozšlapané plechovky Budweiseru, papíry bůhví od čeho, popadané vajgly a plné popelníky.
Šel se podívat do kuchyně: "Heej Jenny, seš tady?"
Když procházel kuchyní otevřel lednici a vytáhl z ní další pivo, otevřel jej zapalovačem a zhluboka se napil - pak pokračoval do chodby až došel k zavřeným dveřím, odkud se ozývaly důvěrně známé pleskavé zvuky a tlumené vzdechy. Chvíli poslouchal, jestli v nich nerozezná Jen, pak se otočil a šel zpátky do obýváku za Harrym.
(kašli na to , přeci tam nepolezeš, mohl to být kdokoliv)
Když došel opět na konec kuchyně, spatřil v celém rozměru dopad dnešní párty na obrovský obývací pokoj. Nebylo jediné věci, kterou by poznával, až na moment zaváhal, jestli tu vůbec kdy dřív byl.
(jistěže byl, byl sem u Harryho nejmíň stokrát)
Na druhé straně místnosti sepřes celou šíři pokoje rozprostíralo obrovské francouzské okno s výhledem do zahrady a na bazén. Byl to úžasný pohled!
(tohle bych chtěl jednou taky)
Posunovací dveře byly dokořán a pronikal jimi horký letní vzduch červnové noci.
(sakra v tomhle městě to tak má snad úplně každej, kromě mě!
A to taky ano.)
Když byl Jack kdysi s Harrym u Joeyho, jeho dům vypadal na chlup stejně. Harry, který tehdy dům právě koupil mu vysvětloval, že je nechal postavit jakejsi filmovej režisér, v jednom domě žil s manželkou a v tom druhým žila jeho milenka. Joey, který se sem přistěhoval o pár měsíců dřív před Harrym, potom vyprávěl, že když režisér odešel z domu, volala mu jeho žena ať prý přijde, že by ho ráda viděla. Joey historku vždy podával s pobaveným úsměvem
(dost možná proto, že byl hovado)
Poslední filmy režiséra byly velký propadáky. Při posledním Joeyho dostaveníčku s paní režisérovou se mu mezi kávou, cigárem a dalším číslem ženuška svěřila, že dům budou muset prodat, aby splatili dluh. Tehdy ještě hladový začínající realitní makléř Joe Almetran.
(Joey - malej plešatej chlívák,se chopil příležitosti a s neutuchající vervou, jenž je vlastní všem podobným vychcánkům jí nabídl své služby. Ženuška se za něj přimluvila u manžela, který s ním ihned uzavřel smlouvu. Ovšem byl tu malý háček o kterém věděl jen režisér, jeho milenka a Joey. Režisér postavil oba domy a zatímco jeden si nechali se ženou o tom druhém jí řekl, že ho úspěšně prodal, i když si do něj nastěhoval tu pihovatou couru, která mu neplatila ani cent. Domy tehdy ovšem něměli takovou cenu jako v době jejich prodeje , cena byla přibližně třetinová a tak si tento nepatrný rozdíl, tak aby si ho žena nevšimla, mohl dovolit uhradit z části nepřiznaných příjmů jeho několika distribučních firem. Teď už však šlo do tuhého a řežisér potřeboval skutečně prodat oba domy. Jenže jak to udělat, aby to žena nevěděla a nepřipravila ho v rozvodovým řízení, který by bezpečně následovalo o zbytek jeho majetku??? V tu chvíli zaúřadoval Joeyho šmelinářský šestý smysl:"Vy si to vyžehlete u milenky, já ho koupím a bude platit nájem mě. Ten druhej dům prodám hned - jednoho člověka už mám. Problém je, že nemám tolik peněz - jen asi polovinu."
"To tedy nikdy - dostal bych za něj mnohem víc!!!" bránil se režisér
"A nejspíš byste taky potom přišel o mnohem víc. Pořád vám můžu dát $500.000 a to je částka, za kterou jste je před pěti lety postavil oba dva. Berte nebo nechte být. Ale já na Vašem místě..."
"Ok, dobře, plácnem si."
A tímto byl dům prodán. Druhý se prodal o týden později. Režisér se se svojí ženou odstěhoval do jiné čtvrti. O pár měsíců později se vystěhovala i jeho coura, došli ji prachy na placení drahýho nájmu a tak šla hledat štěstí jinam. Dům byl už tedy jen Joeyeho "Já říkám pořád, že bych z fleku mohl dělat i manželskýho poradce." Zubil se vždy Joey při těhle slovech)

V tom Jack zahlédl nějaký odlesk a když zaostřil, uviděl venku u bazénu kohosi nataženého přes plážové lehátko. Ruka visela dolů a hřbetem se dotýkala betonových dlaždic.
Přišel blíž: "hej Harry, mám ji. Vstávej zlato, konec párty!" Řekl, ale ani se nepohnula, dál ležela nehybně s hlavou zabořenou v lehátku, sukni měla vyhrnutou k pasu a na její zadek zářil měsíc. Jack nad ní chvíli nehybně stál a pozoroval, jak odevzdaně leží. Jenny vždy, když bylo teplo, chodila jen tak. Což v LA bylo skoro pořád. Jack teď děkoval za horké losangelské večery.
"Co tam doprdele děláte tak dlouho? zahulákal vypitým hlasem z křesla Harry.
"Prostě ji ho tam vraž, nebo ji prober jinak, hlavně pohni, mám hlad a chci odsud vypadnout a na řízení ti seru. Ty na tom nejseš o nic líp, jak koukám, takže bude řídit ona!!!"