ON

Chtěla bych to napsat. Vůbec nevím jestli mi to půjde. Sleduju teď sex ve městě. Říkám si proč bych nemohla začít od začátku zároveň na konci a psát od prostředka. Však vzpoměňte si na nějaký díl Sexu ve městě. Nikdo se neptá kde jsou ty chlapi z předchozích dílů. Taky to začíná od prostředka. Tak tedy. Byl obyčejnej večer a já byla za barem jako vždycky v herně, kterou vlastní príma větnamec. No nedivte se. Taky jsem se divila, kam až to náš stát dopracoval, že holku skoro s vysokou školou zaměstnává v naší české matičce větnamec. Je strašně hodnej abyste věděli. Všichni ostatní zaměstnavatelé, co jsem měla předtím, by si měli vzít příklad. Na to, že má před padesátkou má velice pěkné mužné rysy v obličeji a perfektní udržovanou postavu. Sice mu v práci rozumím každý pátý slovo ale zvyknete si. Víte co mi od něj přišlo asi nejmilejší. Když jsem nastoupila, tak jsem mu řekla, že nepiju kávu. On i přesto každý den ráno když jsem přišla do práce mi uvařil presso. Fakt, vždycky mě to rozesmálo. Po čase mi začal otvírat ještě limonádu na účet podniku. Dnes večer byl jako každý jiný. Můj přítel byl doma po tréninku a poslal mi klasickou zprávu, o tom že už je doma a že o víkendu se uvidíme. Zprávu jsem vzala na vědomí tak nějak na půl. V baru hrála televize a na baru se mi hádali dvě lezbičky. Oni mají takový zapeklitý vztah. Možná to jsou úplně první lezbičky, který znám, co spolu žijou a bydlí. Už několikrát v životě mě napadlo, jaký to asi je s holkou. Ovšem hned za tím mě napadne, že prostě chlap je chlap a má něco navíc a tak to ta příroda zařídila. Vedle nich na baru sedí takovej podivín. Maká někde v Polsku. Cosi prodává. Vždycky se na mě usmívá a laškuje ale v obličeji má celkem dost vrásek a má hrozně upracovaný ruce. V černý kožený bundě vypadá jako mafián. VIP stůl je dneska prázdnej. Je neděle a pánové od tohodle stolu, kteří určují privilegia celé hospodě, odjíždí na montáž. Leštila jsem sklenici, když mi ten podivín začal skládat komplimenty. Byli tak laciný, že se divím, že na to ještě dneska někdo někoho balí. Prej bych měla mít na oči zbrojní průkaz. Po chvíli mi řekne. ,, Slečno nemohla byste mě naučit s jukeboxem." Ochotně jsem obešla pult a vyrazila ke žluté bedně nabité hudbou. Bednu jsem zapojila do zdi a nahoře jsem to zapnula. Celé mé počínání pozoroval. Čekala jsem než ta pixa naběhne a podivín si ke mě stoupnul až proklatě blízko. Všimla jsem si, že má pěkně široký ramena. To se mi vždycky líbilo. ,,Slečno nešla byste někdy na rande?" Zrozeně jsem se po něm podívala a odsekla jsem, že ně. Jedno mi ale vrtalo hlavou. Nenávidím, když na mě někdo cizí sahá nebo si mi stoupne do takového, mého teritoria. On si drze klidně stoupnul a co hůř mě to nevadilo. Moje tělo a instinkt mě zklamal? Odešla jsem zpátky za bar zmatená vlastní reakcí. Když podivín obsloužil bedýnku z hudbou, ze který vycházeli nějaký šílený tony a skladby z roku raz dva vrátil se na bar. Znovu se zeptal. ,, Fakt by jste nešla?Ani jednou jedinkrát?" ,,Možná někdy." Odvětila jsem bez valného zájmu ale usmívala jsem se jako blbec. Kdy tě naposledy někdo zval na rande co? Ptala jsem se sama sebe. No asi před dvěma lety, když o mě usiloval Míra. Můj současný přítel. Trošku mě píchlo u srdce. Všechno bylo správně ale prostě láska se nám nějak ztratila. Už jsme spolu asi měsíc nespali a když přijede akorát je vzteklej a protivnej. Do baru vstoupil další z těch starších trosečníku a přisedl si k podivínovi na bar, takže přerušil debatu o randeti. Když jsem roztáčela pivo pro nově příchozího naklonila se ke mě přes bar jedna z těch lesbiček. ,,Holka ten po tobě jde.To je Jirka je strašně fajn, tak do něj běž." Od pípy jsem zvedla jen oči a podívala jsem se na ni ztraceným pohledem. ,,Vždyť je starej." Namítla jsem a opět jsem byla překvapena vlastní reakcí. Od kdy se svěřuješ lesbičce na baru a něco někomu vysvětluješ? ,,Hele vždyť se ti líbí taky tak se nedělej a s ním byses měla dobře." Taková nehoráznost pomyslela jsem si. ,,Slečno slečno, máte ráda poutě? halekal na mě připitej podivín." ,,Miluju poutě" Odvětila jsem s úsměvem na rtech. Čekala jsem, že mi řekne, že je nesnáší, protože je fakt málo lidí co znám, co je mají rádi. Podívín se naklonil přes bar sebral mi tužku a vzal si pivní tácek a něco na něj začal čmárat. Že by další telefonní číslo? Je to pár měsíců, co mi takhle tácek podal jeden mladíček a pak rychle utekl z hospody pryč. Bylo na něm jméno Martin a telefon. Jak dneska vidím, jak přistál ten tácek v koši mezi vajglama. Po chvíli co jsem postavila pivo před jeho kolegu mi začal tácek cpát se slovy. ,,Slečno podepište mi tenhle úpis, že semnou jednou jedinkrát za váš krásnej mladej život půjdete na pouť. Udělejte to pro mě. " Na tácek jsem v rychlosti hodila podpis a dál jsem bez většího zájmu sbírala špinavé sklo z baru. Podivín tácek vzal políbilů a zářil, jako...jako připitej trouba. Po chvilce chtěl platit. Vrátila jsem mu drobné. Dal mi velké dýško a každou korunu drobnou políbil a strkal si je do kapes. Za barem si na tyhle kraviny celkem zvyknete. ,,Ještě se uvidíme." Křiknul a trmácel se ke dveřím. Posbírala jsem půlitr i po něm a azačala jsem ho mýt. Lesbička s tendencí mi furt radit se naklonila k pultu. ,,Nebuď blba vole. Jste pro sebe jako stvořený věř mi. U nás lezbiček to je s citama jinak. Cejtíme všechno mnohem víc než heterouši." Tohle tvrzení mě probudilo k smíchu. Opravdu je možný, že lesbičky to cítí jinak? Opravdu mají šestej smysl na vztahy? Nevím každopádně dnešní směna byla hrozně dlouhá, takže jdu spát.