Test lidskosti - 1. kapitola

Párkrát zamrkám, abych se vrátil zpátky do reality. "Hm, jasně."

"A můžeš tedy zopakovat moji poslední větu?" pronesla lehce posměšným hlasem moje učitelka biologie.

"T-lymfocyty vznikají v kostní dřeni, následně migrují do brzlíku, kde dozrávají a poté putují do krevního oběhu kde zastávají obrannou funkci našeho organismu." řeknu vyrovnaným hlasem bez semenšího zaváhání.

Zdálo se, že to profesorku překvapilo, protože se na moment zarazila a odkašlala si.

"A můžeš třídě říct, kde se T-lymfocytů využívá v současné době v medicíně?" V očích jí zajiskřilo, protože si myslela, že na tuhle otázku už odpověď znát nebudu. Bohužel jí nenapadlo, že i já mám přístup k internetovým novinám a že si je i občas čtu, když mě zaujme titulek.

Oči všech ve třídě se nyní upnuly ke mně.

"Není tomu tak dlouho co jich vědci začali využívat při léčbě leukémie." Mimoděk mi zacukaly koutky.

"Ehm.." znovu si odkašlala. Neubránil jsem se ještě širšímu úšklebku.

"To je překvapivě správná odpověď. Vidím, že tvůj zájem o biologii je větší, než jsem myslela, tudíž si na příští hodinu připravíš prezentaci na erytrocyty."

Už jsem se neusmíval, zato profesorka Stephensonová ano. Stejně jako zbytek třídy.

Protočím očima a vracím se ke svojí původní činnosti - čmárání do svýho pět set stránkovýho deníku, kterej posledních pár měsíců tahám všude s sebou. Ne snad, že by tam bylo něco smysluplnýho, spíš bordel, stejně jako v mojí hlavě. Citáty z knížek, črty tužkou, hlášky lidí z party, vylisovaný kytky, obrázky z časopisů, moje sny a myšlenky. Prostě věc stvořená čistě pro moje osobní účely.

"Nejradši bych vzala svůj výtisk buněčný biologie a mrdla jí ho mezi oči." Zamumlala Naomi šeptem. "Jsi chytřejší než většina lidí tady a máš za to bejt ještě trestanej? Kdyby radši dala úkol navíc Taylor Wendelový, víš, že se včera vy- "

"Toužíte snad také po domácí práci navíc, slečno Meyersová?"

Naomi se kousala do rtu.

"Omlouvám se."

"Pomůžete Liamovi s jeho prací na erytrocyty. A také ji pak odprezentujete." Profesorka Stephensonová se zeširoka usmála. Vážně měla zuby velký jako kůň. Odporný.

 

Zvoní se, balím si věci, zvedám se, jdu směrem k vestibulu. Naomi vedle mě mele něco o Taylor Wendelový, vážně je ta holka tak hloupá, že neví, jak se píše pomeranč?

Míjím svojí mámu, jak stojí s hloučkem matikářů a řeší rozdílnej rok vydání učebnice. Vážně je moje máma tak trapná? Někdy fakt nechápu, že zrovna ona mi dala život. Vede přesně takovej život, kterej já bych nikdy žít nemohl. Spoutaná. Přes den v práci, pak vyprat, uvařit, uklidit, podívat se na stupidní televizní pořady, najíst se, jít do sprchy a spát. A v tomhle pořadí to dělá 252 dní v roce. O svátcích a víkendech pracuje na zahradě, nebo jede s přítelem do kina a na nákupy.

Jestli je tohle moje budoucnost, tak mi někdo vystřelte mozek z hlavy a podávejte ho jako dezert na mým pohřbu s trochou citronu a martini. A s martini nešetřete.

Konečně vycházíme na čerstvej vzduch, nasycenej blížícím se létem. Sundávám si košili a sahám po cigaretách. Červený dlouhý Philip Morrisky. Moje odpověď na všechno a zároveň cesta, jak každýmu ukázat NASRAT. Jednoduchá filozofie.

Vdechuju benzen, nitrosaminy, dehet a hlavně nikotin a dělá mi to dobře. Moc dobře. Skoro stejně jako vidět Nicka Kingstona v tom jeho upnutým bílým tílku. Cože? Nick Kingston?

Kurva! Dívá se na mě? Dívá. Předstírej nezájem.

Potahuju si z cigarety. Usmívá se. Zdraví mě. Zastavuje se mi krevní oběh, rozšiřujou se mi zorničky a začínám se potit.

"Ahoj." Ledabyle pohodím hlavou a usměju se.

Bylo to ledabyle? Asi že ne. Určitě to bylo hrozně teatrální. Musím vypadat jak píča.

Potahuju si z cigarety.

Naomi se blbě tlemí. Bouchnu jí do kozy.

"Půjdem dneska někam?"

"Jasně, za trafo. Kaya přinese ten skunk co slíbila." Potahuju si z cigarety.

"Bezva." Směje se Naomi. "Zhulíme se a půjdeme do Exitu."

"Jasně. Doufám že tam nebude Patrick.. fakt nemám náladu na jeho žárlivý scény."

"Aspoň někoho máš. To já jen hádám jestli mi přijde pozvánka do kláštera dneska nebo zejtra."

Típu cigaretu. Prohrabuju si vlasy.

"Jdu si pro smoothie. Chceš něco?"

"Ne, dík. Musím jít na hajzl. Buď rád, že to co se ti houpe mezi nohama není šňůra od tamponu."

Směju se.

 

Po matice jsme šli s Naomi a Jamesem na oběd do kafetérky. Samozřejmě přišel i Patrick. Obejmul mě, dal pusu na čelo a sednul si vedle mě. Nic neříkal.

Nadzdvihnu obočí a hodím na něj významný pohled. "Co to je za výraz?"

"Hádej. Jefferson mi vyhmátnul tahák. A psali jsme čtvrtletku. S tím kurzem ve Španělsku se asi můžu rozloučit."

Povzdechnu si. Kouknu na Naomi. Piju ze skleničky.

"Ser na kurz. Ser na rodiče. Po matuře chceme stejně vidět víc než jen Španělsko."

Přichází servírka s mojí mísou špaget s rajčatovou omáčkou, zeleninou a krevetama.

Naomi mi kouká do talíře. Dřív než stačím do pusy strčit první sousto, začne mi vibrovat kapsa.

Vytáhnu mobil. Kaya.

"Tak co novýho ve světě mojí soukromý superděvky?" Ptám se a strkám do pusy krevetu.

"Musíš hned přijet na bulvár. Jsem v průseru. Nemám čas ti nic vysvětlovat, prostě co nejdřív doraz k trafu."

Slyším už jen pípání prázdného hovoru. Kouknu na mísu s jídlem a povzdechnu si. Chytám Patricka za ruku a táhnu ho ke dveřím.