Amelie

Snaha zapomenout…
 Praštila za sebou dveřmi, až se chodbou nesl slabý otřes. Vyběhla schody jako by ji něco pronásledovalo.
Bylo pozdě v noci a tak Amelie doufala, že paní Sikowská už spí. Zavřela oči a v duchu se proklínala, že kývnula Prie na její pozvání k večeři.
Takto se nikdy nezbaví minulosti, nikdy nezačne nový život.
Ne, dokud tu bude Pria...
  

  Řinčící budík zněl přímo vražedně, když se jeho pronikavý křik nesl pokojem.
Amelie zmateně šátrala rukou, aby jej co nejdřív zacvakla. 
Posadila se, hlavou jí projela pálivá bolest z násilného probuzení. 
Promnula si spánky a znovu si vybavila včerejší noc. Přála si vrátit se zpět a vše změnit, ale takové myšlenky byly zhoubné, jak sama dobře věděla.
Sáhla po oblečení a batohu.

  Plán na nový život se začínal bortit. Přála si být sama, což výrazně narušila Priina přítomnost a očividná náklonnost její domácí- paní Sikowské.
  Vydala se přes ulici přímou cestou k vysokoškolské fakultě.
Kampus si zamilovala hned na první pohled. Jakmile vešla do areálu, cítila se jako jiný člověk. Tady ji nikdo neznal, mohla být kýmkoliv chtěla.

 Bloudila chodbami plných studentů a zoufale se snažila nepřijít první den pozdě.
Měla pocit, že vyhrála, protože miniaturní směrovky visící na zdech, ji vedly přesně ke třídě, kde začínala první hodina historie.
Zvolnila tempo a značně se jí ulevilo, než ale zahnula ke své třídě, zarazil ji rozhovor dvou dívek u skříňky.
Jedna z nich plakala a druhá se ji snažila utěšit, ale marně. Amelie se zastavila opodál, a mlčky lovila cosi v batohu, aby tak zamaskovala fakt, že je špehuje.

 ,, Jess, třeba jsou to opravdu jen řeči. Polovina lidí tobě a Daveovi váš vztah závidí.“ Překrásná brunetka, působila jako panenka, když hladila svou kamarádku po rameni. Plačící dívka vypadala jako uzlíček neštěstí.
Byla to křehká dívka z vyšší společnosti. I když měla drahé oblečení, nemohla překonat půvab brunetky. Alespoň tak na Amelii působila.
Vztahy!

,, Ne, prej je viděl snad celý klub. Odcházeli s nějakou courou ke karavanu,“ dívka se znovu rozvzlykala.
Amelie sebou trhla. Mluvila o Prie!
,, Ke karavanu?“ Brunetka vyvalila oči. Soudě dle jejího výrazu věděla dobře, co se na takovém místě obvykle dělává.
,, Jo, prej šel i Jimi!“ Uvzlykaná dívka obrátila uplakané oči v sloup, když zmínila, že její přítel nešel s Priou sám.
,, Třeba se nic nestalo. Možná si užil jen Jimi a Dave,“ brunetka se snažila napravit zpackanou situaci.
,, Dave co? Jen asistoval?!“ Rozhodila rukama zlomená přítelkyně.
Brunetka své snažení vzdala a tiše přitakala. Amelie se raději vzdálila.
Poprvé měla možnost vidět, co všechno způsobí placená vášeň a její odvrácená strana, která už nebyla tak příjemná.

  Amelie cítila, jak se jí klíží těžká víčka, když sahala po klice domu.
Paní Sikowská stála na prahu obývacího pokoje. 
,, Uvařila jsem heřmánkový čaj, snad vám bude chutnat.“ Pronesla sladkým hlasem paní Sikowská a pozvala Amelii do pokoje.
Zprvu pokoj působil přeplněným dojmem, ale když jím procházela, všimla si, že každá věc má své místo.

  Ameliinu pozornost nejvíce upoutaly fotografie rozmístěné na malém konferenčním stolku. Jednalo se rodinné černobílé fotografie.
Paní Sikowská byla poznat podle obličeje poměrně jednoduše. Jako malé děvčátko byla roztomilá, neustále se usmívala. 
Amelie pohlédla na muže, který stál za malou dcerkou a laskavě ji držel za ramena. Pro kohokoliv jiného by to byla obyčejná fotografie, ale Amelie z ní cítila lásku.
Viděla přísného otce s laskavýma očima.

,, Vidím, že váš zaujaly fotografie.“ Usmála se paní Sikowská a rozlila čaj do malých šálků.
,, Ano.“ Špitla Amelie a raději se posadila naproti hostitelce, aby tak nedošlo na nepříjemné otázky.
,, Moje maminka byla překrásná,“ paní Sikowská se zasněně podívala na jednu z fotek, na které se usmívala sympatická žena.
,, Byla to blondýnka, na rozdíl ode mě a sestry.“ Zasmála se a stále se dívala na fotografii, i když míchala čaj.
Paní Sikowská si po chvíli uvědomila, že je příliš dlouhé ticho a tak se zahleděla na svou nájemnici.

,, Dělají mi tu společnost, když tu jsem dlouho sama.“ Vysvětlila a usrkla z horkého čaje. Amelie se paní Sikowské zželelo. Pootočila hlavu, aby se znovu podívala na fotografie.
Na všech byla pouze jako dítě, nikde neměla fotku jako dospívající nebo se svou vlastní rodinou, tedy pokud nějakou měla.
,, Máte také fotografie?“ V Amelii hrklo.
Paní Sikowská jistě neměla zlé úmysly, ale přesto vyrašil Amelii na čele drobný pot.
,, Ne, to nemám.“ Hlesla nejistě a připravovala se na další podivné otázky.
  Paní Sikowská si děvče prohlédla, chtěla něco říci. Nakonec si však otázku rozmyslela.
Zřejmě se bála, že by se Amelie mohla vyptávat také na nepříjemné dotazy.
,, Co studujete?“
Amelii se ulevilo. Svezla se do křesla a vydechla. ,, Historii, ale bude to náročné.“ Zakoulela očima.

,, Historie je náročná sama o sobě, ale předmět jistě krásný.“ Pokývala hlavou hostitelka a napila se znovu čaje.
Amelie zpozorovala, že se za paní Sikowskou vyjímal středně velký kříž. Byla věřící, což nebylo v jejím věku zarážející.
Amelii se vybavila místnost posetá kříži a svícemi, až se celá otřásla.
,, Omlouvám se, měla jsem dlouhý den.“ Oklepala se, aby se výjevu zbavila.
,, To je pochopitelné. Po tak náročné práci si zasloužíte odpočinek,“ vlídně se usmála paní Sikowská a odložila prázdný šálek na stolek. Chtěla se zeptat Amelie, zda si ještě nedá čaj, ale Amelie usnula tvrdým spánkem. . .