Trojúhelník kapitola III. UKLOUZNUTÍ

Ráno si připadám jako ta největší mrcha na světě, cítím se provinile jako bych Honzu podvedla. V kuchyni potkám pouze drobky od včerejší večeře. Raději se tedy vysvleču, v domnění, že jsem tu sama. Vlezu si do sprchy, která sousedí se záchodem. Nezamknu se, na co taky, nejsem zvyklá. Po pěti minutách příjemného sprchování, mi někdo vtrhne do koupelny.
„ Ježíši, já, já se moc omlouvám!“ zablekotá Jakub celý červený. Jsem na tom zcela stejně, nevím co si dříve zakrýt.
„ Vypadni!“ zavelím s ruměncem na tvářích. Chvíli otálí, ale pak vypadne. Jsem z toho celá rozklepaná. Kromě Honzy mě moc kluků nahatou nevidělo.
Vylezu ze sprchy, omotám kolem sebe osušku. Vejdu do kuchyně, kde právě Jakub zamyšleně snídá. Otočí se na mě a když vidí osušku a to jak mi stékají kapky po šíji, zrudne jako rajče.
„ Já, víš, vážně, jsem fakt vážně nechtěl.“ Koktá Jakub. Mávnu nad tím rukou, stalo se.
„ Jen to neříkej Markét ať se to nějak nedozví Honza.“ Poprosím ho pouze. Kývne. Taky asi nechce, aby Markéta žárlila.
Ve škole se nemůžu na přednášky soustředit, připadám si hrozně. Kolem jedné hodiny m volá Honza, nemůžu to vzít, musím vstřebat to co se stalo, i když se vlastně nic nestalo. Odpoledne se bytu v podstatě vyhýbám. Nechci se tam potkat s Kubou. A kdo ví, jestli bych se mohla vůbec podívat do očí Markétě. Stejně se tam dřív, či později vrátit musím. Nic jsem neprovedla a přesto mám výčitky svědomí. Jenže zase na druhou stranu nechci aby to Jakub poznal.
„ Ahoj vespolek!“ pozdravím nejistě. Ozve se pouze dvouhlasé ahoj a víc si mě nikdo nevšímá. Nevím proč se ale cítím zklamaně. Rozezvoní se mi mobil.
„ Ahoj koťátko!“ ozvu se mile a všechny starosti házím za hlavu.
„ Ahoj pusinko moje. Copak jsi dělala? Chyběl jsem ti?“ ptá se Honzík roztomile.
„ Mám se strašně fajn!“ lžu jako když tiskne, „ dneska jsi mi chyběl úplně moc. A co ty? Co ta noha? Zlobí moc?“ starám se. Začne vysvětlovat a já ho moc neposlouchám, protože do kuchyně vstoupil Jakub jen v boxerkách. Zírám na něj jako na zjevení, vyrýsovaný hrudník a bříško mě maximálně zaujmou. Kývne na mě.
„ No nic miláčku, půjdu do sprchy, miluju tě. Ahoj!“ ukončím hovor a dál koukám na Jakuba. Do kuchyně vtrhne i Markéta.
„ Co tu děláte?“ ptá se podezřívavě a bere si pomeranč. „ Jdu na noční, doufám, že ti Veru nevadí, že tu budeš s Kubou sama!“ pronese a pověsí se mu kolem krku. Kuba ji chytí za pas a políbí ji na tvář. Napadne mě scestná myšlenka, že bych chtěla, aby takhle objal mě.
„ Mě je to tak jedno!“ pronesu ledabyle, snažíc se zakrýt radost. Nejde mi o to mít ho pro sebe sexuálně, ale chci ho více poznat.
Okolo osmé hodiny Markéta odchází, zrovna si dělám večeři.¨
„ Dáš si taky? Mám toho nějak moc.“ Otáži se Jakuba. S radostí souhlasí a tlačí do hlavy, jako by nejedl měsíc.
„ Je to výborné, nic lepšího sem dlouho nejedl!“ vysekne mi poklonu, asi netuší co se ve mně děje.
„ Počkej, něco ti ukážu!“ vzpomene si a pak chvíli odběhne.
„ Podívej,“ podstrčí mi nějaké papíry, začtu se do nich a užasnu.
„ Kde si to vzal?“
„ Mám na katedře známého profesora a ten mi to ofotil! Jsou to pravé rukopisy Tolstého.“ Nakloní se nad mne. Ucítím jeho vůni. Otočím se na něj. Zvednu oči a pousměji se, pochopí to jako výzvu. Políbí mě. Jinak než Honza. Vždyť ani neví co si může dovolit. Postavím se, aby měl lepší přístup k mým rtům. Zatemní se mi mysl. Nechci na nic myslet, jen si vychutnávat jeho hebké rty. Obejme mě a jelikož je o dost vyšší vysadí si mě na linku. Líbá mě hlouběji a hlouběji, vzrušivěji až ucítím ztopoření přes hrubou vrstvu jeansoviny. Přestane mě líbat, podívá se na mě a já kývnu. Vezme mě do náruče a nese do mé postele. Nemluvíme, nemáme proč, vlastně ani co. Jemně mě položí na postel a začne svlíkat. Jakmile uvolní moje prsa, zastaví se. Ztuhnu.
„ Jsi to nejnádhernější stvoření co jsem kdy viděl. A potkal!“ pronese chraptivě a začne si s nimi hrát. Líbá jedno po druhém, jemně se jich dotýká, jako by se bál, že se mu v dlaních rozplynou. Pak mi stahuje kalhotky a zároveň se souká z trička a boxerek. Pak se mi představí v celé své kráse. Ztopořený penis mě šíleně láká, jak asi chutná? Pomyslím si zvrhle a vezmu ho do ruky. To mě však nebaví, po chvíli ho vezmu jemně mezi zuby a pevně stisknu rty. Začnu pohybovat hlavou a ústy nahoru a dolů. Jakub je z toho celý pryč. Vzdychá dost hlasitě, což mě nutí působit mu ještě větší rozkoš. Po chvíli se mi udělá do pusy, nevadí mi to, vyplivnu to do kapesníku a hodím ho k posteli na zem.
„ Jsi úžasná Verunko, a tak krásná.“ Řekne a roztáhne mi jemně nohy od sebe, abych si užila i já. Nemusí se dlouho snažit, jsem hotová raz dva.. Naštěstí je už zase v pozoru. Nalehne na mě, hladce se dostane co nejhlouběji může. Nechá mě ať si na něj zvyknu. Za chvíli se začne pohybovat, ale jen pomalu. To však skoro křičím blahem. Je to příjemnější než s Honzou. Po tak nádherné souloži nastane trapná chvíle ticha, kdy nevíme kam s rukama a nohama.
„ Asi jsme udělali hloupost, co?“ vyzvídá Jakub plaše.
„ No, to jsme udělali, ale bylo to více než příjemné!“ přiznám neochotně. Jakub se usměje a přitáhne si mě blíže. Ležíme na boku a dotýkáme se po celé délce naších těl. Jakub mě hladí po celém obvodu. Je fajn, myšlenky na Honzu jsem založila hluboko do podvědomí.
„ Pustíme si nějaký film?“ napadne mě. Samozřejmě souhlasí. Zasune do mechaniky DVD a nastaví titulky.
„ Veruš?“
„ Ano?“
„ Mám strach, že jsem se zamiloval. To je asi chyba, co?“ vyleze z něj. Ztuhnu a chvíli přemýšlím. Nemám na to co říct, otočím se k němu, abych mu viděla do těch jeho černých studánek. Pohled jeho očí je smutný, pohladím ho po tváři.
„ Blbé to sice je, ale já jsem na tom stejně!“ přiznám a začnu ho líbat.