Srážka aneb štěstí na ulici II.

Obleču si noční košili a zalehnu do postele. Usnout ale nemůžu, převaluju se z boku na bok a myslím na Adama. Asi se pátku nedočkám, to je ještě šest dní, ale nic jiného mi nezbývá. Usnout se mi však podaří až k ránu.
Ráno se probudím až ve dvanáct, takže snídat už nebudu. Po bytě to voní připravujícím se obědem, takže vstanu a jdu to prozkoumat. Mamka stojí u plotny, zástěru na sobě a něco míchá.
"Dobré ráno", ozvu se od dveří.
"Spíš dopoledne ne", usměje se na mě a už si to míří ke mně. Obejme mě, až nemůžu dýchat a dá mi pusu.
"Jsem na tebe pyšná. Musíme to oslavit. Něco pro tebe mám, ale dám ti to až později", řekne tajemně a jde zpátky ke sporáku.
"Mami, to mi snad neuděláš! Víš, jak jsem nedočkavá a ty mi to nechceš říct! Proč mi to neřekneš hned teď?", začnu žadonit.
"Protože je moc brzo. A taky tě ráda napínám".
"No dobře, když jinak nedáš", otočím se a zamířím do koupelny.
Celý den jsem jako na trních, jsem těkavá, nedokážu se soustředit. Mamka po mě háže vyzývavé pohledy a já jsem stále víc a víc napjatá! To si vyřídíme později maminko, pomyslím si.
Ale jakmile uvidím tu nádheru všechno na světě ji odpustím. Kdyby jste náhodou chtěli vědět co to teda je za překvapení tak je to zájezd pro dvě osoby do Anglie na celý jeden měsíc!!!!!!!!!!!!!!
„No mami!!!!!!!!!! To je jako pro mě? Ale to jsi nemusela, stačila nějaká maličkost“.
„Ale no tak. Snad jsme se domluvily, že něco dostaneš“.
„No to jo, ale ne něco jako toto“, bráním se.
„Prostě jsem chtěla ať to stojí za to“
„To teda stojí za to. Už teď se strašně těším, ale je to v říjnu. Co když se dostanu na výšku?“
„Však ty to všechno doženeš, vždyť jsi šikovná holka! Určitě to zvládneš.“ Chlácholí mě, ale já mám pořád pochybnosti. Jestli mi bude přát štěstí a já se tam opravdu dostanu, budu snad ten nejšťastnější člověk na světě.
„A teď mi povídej, jak si se včera měla.“změní téma, jakmile vidí, že jsem zaražená.
„Bylo to super……..“ a tak ji vyprávím úplně všechno, nezapomenu se zmínit o tom, jak mě krásně mí kamarádi přivítali, povím jí všechno o Adamovi, že máme v pátek rande-prostě všechno.
Přes týden jsem strašně nervózní, běhám z jednoho místa na druhé a nevím co si počít. Na žádném místě nevydržím více jak půl hodiny, no prostě hrůza.
A v pátek je to nejhorší, mamka už neví co se mnou má dělat. Snaží se mě zatlačit do všelijaké práce, ale stejně když jí dodělám, je to ještě horší.
Když se blíží pátá hodina odpoledne, začnu se chytat. Vlezu si do sprchy a nechám na sebe padat tisíce teplých kapiček. Když vylezu ze sprchy, přistoupím k zrcadlu a začnu se líčit……………třikrát si musím namalovat jedno oko, protože se mi strašně třepe ruka, takže mi nejdou udělat oční linky. Když jsem s dílem hotová, musím uznat, že se mi to dneska opravdu povedlo. Není to nic vyzývavého, ale naopak jde poznat, že tam opravdu něco mám. A nastává další problém, a to co si vybrat na sebe. Najednou mi připadá, že ve skříni nemám nic na sebe, všechno mi připadá takové všední a já chci, abych dnes vypadala prostě dobře. Nakonec si vyberu hnědé plátěné kalhoty volného střihu a bílou halenku ve stylu etna. Ještě si musím vyfoukat vlasy a bude kompletní.
O půl sedmé jsem už hotová a sedím na sedačce v obýváku a nevím jak si ukrátit čas. I když už není daleko k sedmé hodině, mě se to zdá jako celý den.
Z přemýšlení mě vytrhne až zvonek a já div nespadnu ze sedačky jak se leknu. Mamka mi stihne ještě popřát hezký večer a už si to šinu ze dveří.
„Ahoj.“ Pozdravím a skoro mi vypadnou oči z důlku. Adam vypadá naprosto úžasně. Modré vyšisované rifle mu padnou jako ulité a k tomu má černou rozhalenkovou košili, ve které jeho opálení vynikne. Jak se tak na něho dívám, říkám si, jestli už do něho nejsem zamilovaná.
„Ahojky. No páni, tobě to dneska opravdu sluší.“ Vysekne mi poklonu a jí jdu skoro do kolen když mi k tomu dává bílou růži.
„Díky, to jsi nemusel.“ Jsem z toho vykolejená a nevím co dělat. Adam si toho asi všimne, tak to bere do svých rukou.
„Půjdeme?“ zeptá se. Já jenom přikývnu a scházím společně s ním ze schodů.
Najednou se na celý večer, který strávím ve společnosti Adama strašně těším. Jen mi bude líto až skončí. Ale teď nebudu myslet na konec, když jsme teprve na začátku. Jdeme ulicí vstříc novým a doufám, že nádherným zážitkům.