Zoe III

Tadeo přišel na nádvoří. „Co se tu stalo?“ Zeptal se.
„Máma přijela a chtěla, abych odešla k ní“ odpověděla smutně Zoe.
„A jéjé – toho jsem se bál!!! A co jsi jí řekla?“ naléhal.
„Řekla jsem jí, že s ní nikam nejdu, že zůstanu tady, protože jsem tu spokojená a nic mi nechybí!!!“
„Opravdu? Myslel jsem, že s ní půjdeš!!!“ Tadeo byl velice překvapený.
„Jak sis vůbec mohl myslet, že bych s ní šla??? Mám tě ráda a neopustila bych tě!!!“ řekla se zvýšeným hlasem Zoe a bylo jí jedno, jak se tvářili ti, co ji slyšeli.
„Zoe, mám tě moc rád!!!“ odpověděl Tadeo roztřeseným hlasem.
„Já tebe taky!!“
Zoe se už otočila a chtěla jít do svého pokoje, ale otec ji zarazil „kam jdeš?“.
„Chtěla jsem jet do vesnice za Kristou.“
„Tak jeď, ať máš taky nějakou zábavu a klidně u Kristly přespi, stejně by ses v noci probudila a jela k jezeru. Když tam pojedeš s Kristlou nebudu se aspoň tolik bát.“
Zoe věnovala svému otci krásný úsměv. „Děkuju ti tati, jsi na mě až moc hodný. Měj se tu pěkně. Přijedu teda zítra dopoledne.“
„Dobře, jen mi slib, že se ti nic nestane.“
„To ti slíbit nemůžu, ale slíbím ti, že se budu snažit, aby se mi nic nestalo.“
„To mi stačí. Pěkně si to tam užij.“
„To víš, že si to užiju! Zatím se tu měj. Kdyby něco, pošli pro mě.“
„Nic se nestane“ ujistil ji otec. „Měj se pěkně.“ Rozloučil se se Zoe a objal ji.
Zoe hned odešla do domu. Tam si vzala tašku a naházela do ní oblečení (jedny šaty, bílou košili a hnědé kalhoty) a stužku do vlasů.
Z domu doslova letěla. Přiběhla do stáje a hned utíkala k Darkovi, až se ostatní koně otáčeli a pobouřeně se na ni dívali.
Tašku položila do rohu boxu a šla pro sedlo, uzdu, pár jablek a mrkve. Darka osedlala celkem rychle a vyvedla ho ze stáje. „Chvilku tu počkej, budu hned zpátky“ řekla Darkovi a zmizela za dveřmi stáje. Šla do Darkova boxu a vzala z něj svou tašku, kterou tam nechala.
Ani si nevšimla, že ji po celou dobu sledoval Mark, který šel zkontrolovat koně. Usmíval se. Ještě nikdy neviděl, aby dívka (zvlášť Zoina postavení) tak rychle osedlala koně. Divil se, že si ho Zoe nevšimla. Ale když je někdo tak zamilovaný do svého koně neslyší, nevidí – to platí pro všechny a pro všechno.
Zoe vyskočila na Darka a pobídla ho. Za chvíli už to brali cvalem přes les, protože to bylo kratší. Asi po 15 minutách Zoe přijela do vesnice.
Ve vesnici ji vítali známí lidé, které dobře znala a měla je ráda. Seskočila z Darka.
„Dobrý den“ pozdravila postarší ženu „je tu Kristla?“ zeptala se.
„Tuhle otázku jsem čekala, je doma“ odpověděla žena s úsměvem na tváři.
„Děkuju“ Zoe poděkovala a mířila si to s Darkem přímo do domu, kde bydlela Kristla.
Nestihla ani zaklepat a už ji Kristla otvírala. „Ahoj, viděla sem jak přijíždíš“ vysvětlila Krista, když viděla nechápavý výraz v obličeji Zoe.
„Ahoj Kristlo, můžu dál?“ pozdravila a nezdráhala se s otázkou.
„Jasně – ty můžeš vždycky“ odpověděla s úsměvem.
Zoe vešla dovnitř. Rozhlédla se – nic se tu nezměnilo. A jak by taky za tak krátkou dobu mělo, vždyť tu byla naposledy před dvěma dny. Ale něco se tu přece změnilo – Kristla tu nebyla sama. Byl tu i Adam, Zoin kamarád, přítel a druhá vrba (ta první byla Kristla). Zoe teď měla s Adamem divné období, oba dva se k sobě chovali jinak než dřív. Zoe do něj byla zamilovaná, ale nechtěla si to připustit. Adam na tom nebyl jinak.
„Ahoj“ pípla Zoe na pozdrav směrem k Adamovi.
„Ahoj“ odpověděl zdráhavě Adam.
„Co to kruci mezi váma dvěma je?“ zeptala se zostra Kristla, „oba dva ste divní!!!“ přejela po obou pátravým pohledem. „Jestli si chcete něco říct, tak mluvte!!! Klidně půjdu vedle“ Kristla už byla zase v ráži.
„Kristlo, uklidni se!“ odpověděla jí rázně Zoe „a poď mi pomoct s Darkem“ dodala. Kristla pochopila a poslušně šla za Zoe.
„Tak co je? Mluv. Víš, že to nikomu neřeknu“ mluvila dál Kristla, tentokrát už klidněji. Zoe zatím odsedlávala Darka a začala mluvit.
„Já nevím, ale něco je jinak. Už Adama asi nevidím jako kamaráda. Nevím co to se mnou je!!!“ svěřovala se.
„Zoe, ty si se do Adama zamilovala!!!“ vykřikla vítězoslavně Kristla.
„Pšššt!!! Tiš se trochu!!!“ vyčítala jí Zoe „já do Adama nemůžu být zamilovaná. Je to můj kamarád!!!“
„Ne Zoe, už ne!!! Miluješ ho!!!“ mluvila dál Kristla „a on tebe taky“ pošeptla jí do ucha.
„C-c-c-c-ože??? To nemůže být pravda!!!
„Ale je a nebraň se tomu. On se bojí, že ho nemáš ráda, že seš zamilovaná do někoho jinýho, protože seš odtažitá jako nikdy.“
„To je ale idiot!!“ ulevila si Zoe, ale usmívala se.
Dál už nemluvily, obě přemýšlely o svých záležitostech. Zoe dávala Darkovi napít a najíst a Kristla uklidila jeho sedlo a uzdu. Když byly hotové, Zoe si šla dát věci do pokoje. Spala v pokoji s Kristlou.
Kristla mezitím v kuchyni chystala věci na večeři. Asi po 5 minutách přišla Zoe.
„Chceš s tím pomoct?“ zeptala se kamarádky.
„Jasně, ale mám toho hodně. Musím uvařit ještě pro naše a pro sourozence, takže jestli tu chceš zůstat Adame, tak nám poď taky pomoct“ zavelela Kristla.
„Tak jo, co mám dělat?“ zeptal se odevzdaně Adam.
„Můžeš nakrájet zeleninu a dát vařit vodu“ řekla Kristla, když se rozhlídla, co je potřeba udělat.
„Dobře“ řekl Adam bez protestů.
Uvařili v naprosté tichosti, až na poslední chvíli Kristle spadl nůž a musela ho zvednout, ale netušila, že žduchne do Zoe a ona spadne přímo Adamovi do náruče!!! Na chvíli zavládlo trapné ticho, ale pak se všichni začali smát. Mezi Adamem a Zoe už nebyla tak napjatá atmosféra.