Malířka, která toužila zase chodit 7

"Ano." ozval se do telefonu Tom.
"Tady je doktor Johanson. Vaše přítelkyně měla nehodu při plavání."
Tom jen zalapal po dechu."Hned...hned jsem tam." zavěsil, popadl klíče nasedl do auta a odjel do nemocnice.

Vletěl rychlostí blesku na recepci, když mu v kapse zazvonil mobil.
"Ano?"
"Tom parker?" ozval se z telefonu neznámý hlas.
"U telefonu." odpověděl.
"Vaše matka měla nehodu. Umírá. Chce vás ještě vidět."
"Cože.......Jak to? A kde teď je?" zhroutil se na židli.
"Na soukromé klinice v Los Angeles."
"Smozřejmě....přijedu co nejdřív."
Zavěsil. Pomalu se zvedl a šel za Rose.
Zaťukal na dveře. Vstoupil.
"Rose!"
"Tome? Co se děje?"
"Moje máma měla nehodu v Los Angeles a chce mě vidět."
"Chápu! Nezdržuj se a jeď!"
"dobře. Pa"
Dal jí pusu na čelo a vyrazil na letiště.

////////////////////////////////////////////////////////
Jestli vás zajímá jak to s Tomem dopadlo tak to prach bídně. Jeho matka ochrnula a dostala alzheimera. Tom se o ní staral až do její smrti. Sám se pak předávkoval prášky. Rose se to dozvěděla až po půl roce. Sama se ještěnevzpamatovala ze šoku z plavání a další rána.
////////////////////////////////////////////////////////

Uběhlo půl roku od Tomova odjezdu. Rose se pomalu vracel cit do nohou. Tomova sebevražda ji zlomila na tolik, že měsíc nechodila do školy. Tomovi věci vrátila zpět profesoru Parkerovi.

Po měsíci se opět vrátila k malování. Už nemalovala samé veselé obrazy. Jako by se nad ní stahovala mračna všechno bylo ponuré a smutné. Měli malovat postavy a ona malovala pohřeb. Malovali zátiší a ona měla na obraze lebku. Jack si všiml jejích změn. Nevěděl jak na ně reagovat. Svůj obraz dávno domaloval.

Náhoda ho ale svedla s ní dohromady. Setkali se v jídelně,druhý den v obchodě a třetí den v parku.
"Máme na sebe štěstí." zasmála se Rose poprvé od té nehody.
"Hm. To jo. Víš, chtěl jsem se s tebou dohodnout. Chci tě ještě jednou namalovat. Ale tak nějak jinak."
"Dobře. Tak se sejdeme zítra ve škole."