Zoe X

Čas plynul jako voda a svatba Zoe se neodvratně blížila. Zoe ani její matka se skoro nezastavily. Se svatbou bylo plno zmatků a hlavně vyřizování. Obě zanedbávaly Zoiny hodiny, protože nestíhaly. Sešly se maximálně u oběda, ale i ten jedly „v běhu“.
Týden před svatbou bylo všechno přichystané a připravené. Jen svatební šaty nebyly hotové.
Zoe si vyčerpaně vlezla do vany plné teplé vody. Tohle uvolnění Zoe potřebovala, už dlouho si takhle nemohla odpočinout. Když vylezla, oblékla si noční košilku a šla se navečeřet, měla pořádný hlad. Vzala si jídlo, které měla k obědu, jen si nevzpomínala na jeho chuť. Sedla si ke stolu a začala jíst. Vzpomněla si na den svých narozenin, na oslavu, na tátu, Kristlu, Adama, Marka a na její osudné rozhodnutí. Vzpomínala si i na den po oslavě – všichni vstávali kolem oběda. Už v ten den začaly zmatky. Oběd byl ještě v klidu. Pak Kristla, Adam, Mark a táta odjeli. Nerada se s nimi loučila, i když se měli brzo vidět – na svatbě.
Dnes se jí kupodivu spát nechtělo, proto se šla projít. Spíše projet. Převlékla se do jejích kožených kalhot a košile, proplížila se do stáje, osedlala si Darka a aby to nebylo Kiaře líto, vzala ji s sebou.
Zoe nepřemýšlela, kam jedou, prostě se nechala vést. Dark zastavil v lese. Zoe z něj seskočila a otočila se. Za ní bylo „její jezero.“ Oči se jí rozzářily nadšením.
„Děkuju ti Darku“ zašeptala koníkovi.
Na nic nečekala a svlékla se. V jezeře chvíli plavala, ale nechala toho a jen se ponořila tak, že jí šla vidět jen hlava.
Už chtěla vylézt, ale uslyšela něco, co se podobalo praskajícím větvičkám. Pomalu se otočila a uviděla Marka.
„Co tu děláš?“ vyjela po něm hned jak se vzpamatovala.
„Procházím se. Tyhle noční procházky mi pomáhají usnout a pročistit si hlavu“ řekl to s naprostým klidem. Zato Zoe klidná nebyla jejich poslední rozhovor ji pořád mátl.
„A proč si šel zrovna sem?“
„Tohle místo mě přitahuje. Hlavně od té doby co sem vás tu prvně viděl slečno“ nezapomněl při tom na to, že je slečna. Zdálo se jí, že to slovo schválně zdůraznil.
„Opravdu?“ začala jízlivě „a není to náhodou tím, že se tu dá pytlačit?“ a ušklíbla se.
„To není slečno, myslíte, že bych se jinak obtěžoval jít sem? Kdybych byl pytlák, tak bych si hlídal pasti.“ Tuhle odpověď Zoe nečekala, bylo vidět jak je nesvá.
Otočila se, aby nahmatala na břehu oblečení. Nebyl jí příjemný pocit, že Mark ví, že je nahá, ale zároveň byla zvědavá co udělá. Ani by jí moc nevadilo, kdyby ji Mark viděl, ale to nechtěla riskovat.
Oblečení nenahmatala, takže bude muset vylézt. V duchu si nadávala /že já husa pitomá sem si to oblečení nedala víc ke břehu???/.
Otočila se, chtěla vědět jestli už Mark odešel nebo ne. Málem zaječela, jak se lekla. Před ní se vynořil Mark – když byla otočená svlékl se a vešel do vody. Zoe nebyla schopná se ani pořádně vzpamatovat.
„Slečno, minule ste se semnou ani nerozloučila“ řekl škádlivě a čekal na její reakci.
„Na loučení nebyl čas“ odpověděla, ale třásl se jí hlas, protože Mark se k ní pořád víc a víc přibližoval. Mark její nervozitu vycítil a musel se usmát. Pořád se přibližoval až se jejich rty skoro dotýkaly. Díval se jí do očí – takovou zeleň ještě nikdy neviděl. Pak její obličej začal zkoumat podrobněji. Měla pěkné plné rty, oči jí lemovaly dlouhé černé řasy a do očí jí padaly pramínky mokrých zrzavých vlasů. Opatrně jí zatoulané pramínky vlasů zastrčil za uši a zadíval se znovu do jejích očí. Už to nemohl vydržet a políbil jí. Zoe byla v šoku, ale brzo se vzpamatovala a polibek mu oplatila. Ze začátku to bylo jen takové „oťukávání“, po chvilce do hry zapojili i jazyky a jejich polibky nabíraly na intenzitě. Zoe se z toho točila hlava.
„T-t-t-o nemůžeme“ vykoktala. „Za týden se vdávám“ hledala důvody, proč to nejde, ale moc jich nenašla nebo spíš najít nechtěla.
„Ano, až za týden a to je ještě pořádně dlouhá doba“ byl neoblomný. Znovu jí políbil.
Zoe v tu chvíli zapomněla na matku, otce, Adama i jejího nastávajícího. Nechala se unášet polibky, které Markovi vracela stejně vášnivě jako on.
Pak už ani jeden nevnímali čas. Vylezli na břeh. Ani jednomu nevadilo, že byli jen jak je Bůh „stvořil“.
Opět se začali líbat. Mark líbal její krk a pomalu se přesouval dolů. Pak se na Zoe podíval a ona pochopila, přikývla. Jejich těla se spojily. Zoe slabě vykřikla. Ucítila krátkou a bodavou bolest v podbřišku, ale tu nevnímala, soustředila se pouze na Marka. Milovali se ještě několikrát. I když byla Zoe unavená, oblékla se a zapískala na koně. Ti za chvíli přiběhli. Věnovala ještě jeden polibek Markovi, nasedla na Darka a odjela.
Když přijela domů, oblékla si noční košili a lehla si. Nemohla usnout. Přemýšlela o posledních týdnech. Uvědomila si, že žila jen přípravami na svatbu, na kterou se netěšila ani v nejmenším. V podstatě všechno dělala kvůli matce. Chtěla už z tohohle domu pryč, i když kvůli tomu udělala hloupost.
Vzpomněla si na oslavu jejích narozenin a na rozhovor mezi ní a Adamem. A na její slib Adamovi, že Alexandrovi věrná nebude. Když o tom přemýšlela, tak slib splnila – už týden před svatbou ho podvedla. Ale nevěděla si rady, jak to teď bude mezi ní a Markem. Miluje ho? Nebo to byl románek na jednu noc? A co Adam? Už si nebyla jistá svou láskou k němu. On se kvůli ní rozhodl zrušit zasnoubení s Kristlou a ona se zasnoubí a ještě jeho i Alexandra podvede.
Usnula až k ránu.
Vzbudila se před obědem. Matka jí to při obědě neměla za zlé „potřebovala ses pořádně vyspat po tolika náročných týdnech“. To ovšem netušila, co všechno v noci její dcera vyváděla.