Překážka v lásce

Ach jo. To bude zase falešnejch úsměvů, hloupejch otázek a přejících lidí. A zase ty samý trapný otázky. Máte přítelkyni? Kdyby se alespoň ptali, jaký film bude točit! Ale ne, to je ani nenapadne.
Štefan si povzdechl. Seděl v luxusní limuzíně a přemýšlel nad premiérou, která ho za chvíli čeká. Ne že by ho premiéry nebavily, ale ty falešný lidi ho deptali.
„Už budeme na místě?“ zeptal se řidiče.
„Během chvilky, už si začněte připravovat úsměv“ ušklíbl se vesele řidič.
Štefan se usmál, má Arnošta rád, je totiž pořád veselý.
Auto zabrzdilo. Štefan vystoupil a hned kolem něj bylo hejno novinářů a fotografů.
Myslíte, že bude mít váš nový film úspěch?" dopadla na Štefana první otázka.
„Ano, myslím si, že film bude mít úspěch.“
„Budete v dohledné době natáčet nový film?“
„Našel jste si už novou přítelkyni?“
Už je to tady. Jim jde opravdu jen o tohle.
„Ne.“
Rychle se vzdálil do prostor budovy. Věděl totiž, jaká otázka bude následovat. A o své bývalé se rozhodně nemínil bavit. Jenom ho využívala a navíc ho podváděla. Nesnášel ji za to, ale stejně to byla stále příliš živá vzpomínka.
"Všechno v pohodě? Přežil jsi dotazy neuspokojitelných novinářů?" zeptal se s úsměvem Hugo.
„Vzhledem k tomu, že jsem stihl utýct tak jo.“
„Za chvíli jsou tady další“ upozornil ho Hugo.
„Jo, já vím, ale ty zajímá především film. To je ten drobný rozdíl.“

Hugo byl jeden z mála lidí, kterým mohl stoprocentně důvěřovat. Byl upřímný, narovinu řekl, co si myslí, ale hlavně si na nic nehrál. To je vlastnost, kterou hodně lidí postrádá.
Díval se na promítací plátno, ale film vůbec nevnímal. Pořád se mu ta potvora objevovala před očima. Neustále mu říkala, jak ho miluje, ale přitom už přemýšlela, s kým ho podvede.
Hugo a pár dalších velmi blízkých lidí ho varovalo, aby se na ni dal pozor. Jenže ona ho totálně pobláznila a ve své zaslepenosti neviděl její druhou tvář.
Moc dobře si pamatoval, jak se mu Hugo snažil promluvit do duše.
„Copak nevidíš, jak si s tebou hraje? To co sladce špitala tobě, bude za tejden šeptat jinýmu. Copak nechápeš, že se vedle tebe chce jen zviditelnit, užít si pár divokejch nocí a tvejch peněz? Až si užije, přestane jí to bavit, pořád se takhle přetvařovat a dá ti kopačky. A potom bude na veřejnosti hrát, jak jsi jí ublížil, že si jí zneužil a vůbec sis nevážil její lásky. Využije tě, zlomí ti srdce a odhodí tě jako obnošený tričko. Otevři už konečně oči.“
Tehdy se kvůli tomu pohádali. Prostě jí věřil. Moc dobře si pamatoval, co tehdy Hugovi řekl: „Takhle hnusně o ní nemluv. Vůbec ji neznáš. Jak můžeš soudit někoho, koho vůbec neznáš. Nezáviď mi ji!“
Hugo se do toho tedy nepletl a jen čekal, až Izabela zlomí Štefanovi srdce. Z očí mu Štefan stále četl: využije, zlomí srdce, odhodí. A v Štefanových očích stálo: to se nestane, miluje mě.
Pravda je taková, pomyslel si Štefan, že slovesa využít, zlomit a odhodit, jejich vztah dokonale vystihují.
Izabela byla nejdřív sladká, milá, přítulná. Pravda, na noci s ní nikdy nezapomene.
„Ona mě vlastně měla ráda-v posteli a hlavně na nákupech“ řekl si v duchu smutně.
Že to tak je si ale připustil teprve, když ji načapal s jiným. Mimochodem, teď všude říkala, jak jí ten hajzl ublížil.
Hugo měl ve všem naprostou pravdu. Když si to Štefan uvědomil, cítil se trapně a chtěl se Hugovi omluvit. Ale když začal s rozpačitým-Hugo, víš já...- Hugo jen zakýval hlavou a nechtěl nic slyšet.
„Hlavně že si už vystřízlivěl“ řekl tehdy jen.
Byl prostě úžasný, vůbec se nezlobil. Byl to ten nejlepší kámoš, jakého si mohl přát.
Lidé začali tleskat. Štefan se zaskočeně přidal. Byl konec promítání a jediné co z něj viděl, byly začáteční a konečné titulky.