Překážka v lásce

Štefan odemykal dveře apartmá, ve kterém byl ubytovaný. Těšil se, až padne do postele a bude moci spát.
„Ahoj“ řekla neznámá dívka, která seděla na posteli.
„A-ahoj“ vyblebtal Štefan, „kdo jsi -a co...“
„Julie.“
„Julie? Hezký jméno. Takový vznešený, ale Julie co-tady-děláš?“
„Prostě a jednoduše jsem tě chtěla poznat.“
„Chtěla jsi mě poznat?“ opakoval Štefan, „to je hezký, ale jak ses sem dostala?“
„To je tajemství.“
„Není trochu šílený dostávat se potajnu do hotelového pokoje, aby jsi mě poznala. Riskovala, že když tě nechytnou cestou, tak tě třeba vyhodím já a ty přijdeš o všechny iluze co se mé osoby týče?“
„No, šílený to možná je, ale zatím jsi mě nevyhodil a nevypadáš na to, že by si se mnou chtěl zacházet hrubě.“
„To je pravda, ale co řekneš na to, když tě teď slušně požádám, abys odešla?“
„Pak budu muset odejít, ale budu vědět, že jsi fajn člověk.“
„Fajn člověk? Přestože se s tebou odmítám bavit?“
„Ale ty se neodmítáš se mnou bavit, už se se mnou bavíš“ usmála se zvesela Julie.
Zvedla se k odchodu. Napadlo ho, jak se vůbec nepodobá Izabele. Ta by teď hrála a předstírala, až by se hory zelenaly. Julie chtěla odejít a vše by tím nejspíš skončilo, kdyby nebyla podlaha z dokonale naleštěného dřeva.
Julii na ní podjela noha a spadla. Hlavou se při pádu praštila o okraj postele. Štefan k ní instinktivně rychle přiskočil.
„Ukaž“ řekl a něžně odtáhl Juliinu ruku přitisknutou na bolavé místo.
Štefan namočil ručník a přitiskl ho Julii na bolavé místo.
„Bolí to hodně?“
„Už je to lepší“ řekla Julie, ale bylo vidět, že hlava jí stále třeští.
Zvedla ji z podlahy a položil ji na postel.
„Udělám ti čaj, ano?“
„Jo, děkuju.“
Pila pomalu horký čaj.
„Ukaž mi tu ráno“ vybídl Julii Štefan,“to bude dobrý, ale měla by sis zajít k doktorovi, můžeš mít lehký otřes mozku.“
Když si prohlížel místo do kterého se uhodila, byl jí tak blízko, že cítil její parfém a cítil vůni jejích vlasů. Mírně se odtáhl a přitom jí pohlédl do očí. Chvíli se na něj rozpačitě dívala, potom sklopila zrak a položila čaj na noční stolek. Zvedla oči a znovu se její s jeho pohledem střetly.
Je tak krásná a přirozená, pomyslel si Štefan. Chtěl odvrátit zrak a odtáhnout se, ale cítil, jak se k ní chce přiblížit. Políbil jí. Pravda, trochu nejistě, ale jakmile zjistil, že se nebrání, začal ji líbat vášnivěji a naléhavěji.
Odtáhla se. Rozpačitě se na Štefana podívala.
„Líbáš krásně“ řekla prostě.
„To bude tím, že ty taky“ ujistil jí.
„Když jsem sem šla, počítala jsem s tím, že mě vyhodíš, že si se mnou budeš povídat-cokoliv, ale nečekala jsem, že mě začneš líbat.“
„Ještě řekni, že jsi počítala s tím, že si dáš tu pecku do hlavy o postel.“
„Pravda, s tím jsem taky nepočítala“ uznala Julie.
„Řekni mi o sobě něco“ požádal ji Štefan.
„Něco? Co?“
„Cokoliv. Třebá-jakou máš ráda muziku?“
„Úplně nejradši mám punk a rock.“
„A co herec?“ chtěl vědět Štefan.
„No přece ty.“
„Julie, řekni mi, jak ses sem dostala? Prosím“ žadonil Štefan.
„Dobře, jeden kámoš dělá tady v hotelu. Stálo to hodně přemlouvání, ale povedlo se.“
„A jak se ten tvůj kamarád jmenuje? Abych mu mohl poděkovat.“
„To je tajemství. Slíbila jsem, že i kdyby mě mučili, tak to neřeknu.“
„Škoda“ řekl. Přitáhl se k Julii a znova ji políbil.