Překážka v lásce

Štefan Julii nenasytně líbal. Měl pocit jako by se chtěl rozplynout v jejím polibku. Začal jí stahovat tričko. Stáhl jí ho úplně a něžně ji laskal na ňadrech. Julie pomalu rozepínala knoflíky na jeho košili.
Líbal ji na bříšku a přitom rozepínal její džíny. Když před ním Julie ležela jen v krajkovém spodním prádle, byl rád, že mu začala stahovat kalhoty, protože už mu v nich začínalo být těsno. Něžně se líbali a hladili po celém těle. Štefan se podíval Julii do očí a věděl, že ho chce stejně moc jako on ji...

Leželi vedle sebe na posteli. Julie byla ke Štefanovi přitisklá a on jí hladil po vlasech. Byl šťastný. Bylo to totiž úžasný.
„To bylo nádherný“ řekla Julie, „strašně nádherný.“
Ještě víc se ke Štefanovi přitulila, ale hned se zase napřímila.
„Stalo se něco?“ zeptal se nejistě.
„Jo, stalo“ odpověděla Julie „já neberu žádné pilule, co-co když-„
„Žádný co když. Všechno je v pořádku. Nebo ti ten kondom nestačil?“
„Ty si měl kondom?“
„Jasně, ty sis toho nevšimla?“
„Ne, vůbec.“
Znova si lehla a Štefan ji obejmul.
„Víš, kolik holek by chtělo mít dítě se svým oblíbeným hercem?“ zeptal se jí Štefan. „Hodně" odpověděla Julie klidně „ale já k nim rozhodně nepatřím.“
Usmála se na něj a začala ho znovu líbat.

Julie otevřela oči. Byla ještě tma. Nadzvedla se a podívala se na spícího Štefana. Vypadal tak nevině a roztomile. Pohladila ho po vlasech a znovu si lehla. Bylo jí až neuvěřitelně lehko na duši. Tak lehce, že by se mohla vznést až na obláček v sedmém nebi-co v sedmém, alespoň v desátém.
Přemýšlela. Nikdy by ji nenapadlo, že se jí něco takového může stát. Bylo hodně lidí, kterým se líbila. Bohužel, hodně jich vzalo zpátečku ve chvíli, kdy zjistili, že je z děcáku. Štefan tohle nevěděl. Bůh ví, jak by se zachoval, kdyby to zjistil.
Možná by řekl, že by mu zkazila pověst. Nevypadal na to,...ale Marek na to taky nevypadal. Hodně jí tím tehdy ublížil.
Nemá cenu si s tím teď lámat hlavu, řekla si nakonec. Možná, pomyslela si, jí ráno řekne, že to byl omyl, úlet i bez toho, aby mu řekla pravdu o sobě. Bylo by krásné, kdyby jí řekl, že ji miluje, chce s ní být a že je mu jedno, jestli je z děcáku.
Nedoufala v to, zakázala si to. Konec konců jako často, naučila se, že je potom méně zklamaná a v lepším případě ještě šťastnější.
Štefan něco zamumlal ze spaní. Pohladila ho znovu po vlasech a-
„Izabelo“ zašeptal ze spaní.
Izabelo. To jméno na ni dopadlo jako palice. Nerozesmutnilo ji ani neranilo. Ale najednou věděla, že sem nepatří. A nepatří, znamená rychle zmizet.
Rychle vstala a oblékla se. Došla ke dveřím a s rychlým pohledem na stále spícího Štefana vyšla a zavřela dveře.

„Julie?“ ozvalo se.
Julie sebou škubla a zarazila se na místě. Zpoza rohu vyšel muž v hotelové uniformě, se zvědavým, trochu vyděšeným výrazem v tváři.
„Eriku“ vydechla Julie a viditelně si oddechla.
„Jsi v pořádku?“ chtěl vědět „měl jsem o tebe strach, když jsi tak dlouho nešla.“
„Všechno je v pořádku. Byla to ta nejúžasnější noc v mém životě“ uklidnila ho.
„Fakt jsi v pohodě?“
„V naprostý“ řekla a usmála se, „fakt.“
„Tak ahoj“ řekl Erik a obejmul ji.
„Ty taky a díky“ rozloučila se s ním Julie před vchodem.