Překážka v lásce

„Skoro se mi nechce věřit, že sis na mě udělal čas celých 24 hodin“ pochválila Julie Štefana. „Tak si to užívej“ poradil jí „až začnu natáčet další film, už na tebe tolik času mít nebudu.“ „Ale uvidíme se, že jo?“ ujistila se rychle.
„Určitě.“
Zazvonil zvonek.
„Pane bože na nebesích, kdo zase co chce?“ zaklel Štefan.
Chtěl být s Julií a fakt neměl náladu na návštěvy.
„Jsi křesťan, Štefane?“ zeptala se Julie.
„Cože? Co je tohle za otázku? Jo sem, proč?“
„Tak by si měl vědět, že nevezmeš jméno boží nadarmo“ řekla nevině a usmála se.
„Já ty tvoje poznámky miluju“ řekl a šel otevřít.
Otevřel dveře a zůstal stát jako přimražený.
„No to je dost, že otevřeš. Nebo si myslíš, že je vtipný mě tady takhle nechat stát?“ vyjela na něj žena nakvašeně.
„Izabelo? Co ty tady děláš?“ vyděsil se Štefan.
„Potřebuju s tebou mluvit“ odsekla a ještě naštvaně dodala: „Tak co? Pustíš mě dál nebo budeme stát na chodbě?“
„Jo jasně, pojď dál“ řekl rezignovaně.
Na jazyk se mu dralo, promiň, ale byl rozhodnutý, že týhle ženský se za nic a nikdy nebude omlouvat.
Izabela bez otálení vrazila do bytu. Vešla do obýváku, kde byla Julie.
„Hm, koukám, že už sis za mě našel náhradu“ řekla jedovatě.
„Zrovna od tebe to sedí“ odsekl jí Štefan.
Byl dost naštvaný, protože takhle si tenhle večer nepředstavoval.
Julie se na Izabelu dívala s divným pocitem. Měla na sobě růžovou minisukni, tričko s velkým výstřihem a na obličeji spousty líčidel. Jak se do něčeho takového mohl Štefan zamilovat? Trochu se ke Štefanovi přitiskla a ten jí položil ruku kolem pasu.
„Možná je dobře, že tady jste-jak že se to jmenuje?“ zeptala se dost neomaleně Izabela. „Julie“ snažila se, aby to znělo co nejklidněji.
„Julie. Dobře. Jak říkám asi je dobře, že tady jste. Stejně by vám to musel Štefan převyprávět.“
„Můžeš nám už říct, proč jsi přišla?“ zeptal se Štefan a bylo mu úplně jedno, jestli to vyznělo hrubě, neomaleně nebo nějak podobně.
„No jasně, už sem se k tomu dostala. A laskavě mě ne-pře-ru-šuj. Takže“ pokračovala „mám takový menší problémek. Ucházím se o jednu roli. No a tomu dědkovi co o tom rozhoduje, se strašně ale strašně líbil náš vztah. Jako herec chápeš, že když z nás bude znovu pár, mám tu roli skoro v kapse.“
„Skoro, ale jen skoro“ přisvědčil Štefan „můžeš mi laskavě říci, proč bych ti měl pomáhat?“
I přesto že se takhle zeptal, mu bylo jasné, že to z nějakého důvodu bude muset udělat. Izabela by za ním s takovou věcí nepřišla, aniž by neměla něco, čím by ho přitlačila ke zdi.
Usmála se tak hnusným stylem, až z toho Julii zamrazilo.
„Tady to je důvod proč to uděláš. Protože jestli ne, tak to dám na net a to by si asi nechtěl, že?“
Při těch slovech vyndala z kabelky DVD a podala mu ho.
Štefan ho rychle zasunul do notebooku, ale schválně se natočil tak, aby Julie neviděla na obrazovku a pro jistotu vypnul zvuky. DVD se začalo přehrávat. Štefan chvíli jen zíral. Po pár vteřinách se vzpamatoval a rychle záznam vypnul.
Tak tohle byla pořádná podpásovka. I když, co jiného od ní mohl čekat?
„Počítám“ ozvala se Izabela „že souhlasíš s tím, že si následující 3 týdny budeme hrát na šťastný páreček. Kapíš to, mladej?“
„Jasně“ hlesl tiše Štefan.
„Fajn, takže já se zítra stavím a půjdeme na procházku plnou láskyplných slůvek, polibků a doteků. Ano? Zítra ve čtyři jsem tady.“
Zvedla se a šla ke dveřím. Tam se ještě otočila: „Tak ahoj lásko, uvidíme se. Nashledanou slečno“ dodala jízlivě a odešla.

Když bouchly dveře, Štefan si schoval tvář do dlaní a povzdechl si.
„Štefane“ ozvala se Julie „co je na tom DVD, že jsi svolil k tomu, aby tě mohla na veřejnosti pusinkovat, hladit a já nevím co ještě.“
Mlčel.
„Tak co tam je?“ zeptala se ještě jednou a rázněji.
Štefan zvedl hlavu a po chvilce řekl: „Je tam záznam, jak se já a Izabela-no-prostě jak se milujeme.“
„Cože?“ vyhrkla Julie. Chvíli na něj jen zírala a nakonec se zeptala: „A co bude s námi dvěma?“
„Co by“ řekl Štefan tentokrát okamžitě „budeme se stýkat dál, jen si musíme dát pozor, aby nás tyhle 3 týdny nikdo neviděl. A pak už bude zase všechno v klidu.“
Věřila mu, ale stejně zůstala smutná. Tyhle 3 týdny budou peklo. Copak musí každé větší štěstí, které ji v životě potká, zase hned tvrdě splatit?