Překážka v lásce

Julie seděla na podlaze, zády opřená o skříň. V očích ji pálili horké slzy. Před sebou měla rozložené noviny a dívala se na fotky Štefana a Izabely. Vypadali na nich vážně zamilovaně. Víc než kdy jindy si uvědomovala, jak dobrý je Štefan herec. Ale netěšilo ji to, vůbec, ani trošičku. Nedokázala pochopit, jak se Štefan může líbat s někým, koho očividně nesnáší.
Místností se rozeznělo Waiting od Green Day. Julie mechanicky sáhla po mobilu a podívala se na displej. Štefan. Nadechla se, setřela slzu, která se jí vydrala z oka a telefon zvedla.
„Ahoj“ řekla bezvýrazným hlasem.
„Ahoj“ ozval se z druhé strany Štefanův divně znějící hlas „mohla by si ke mě teď hned přijít? Prosím.“
„Jasně Štefane, co nejdřív jsem u tebe.“
„Díky.“
Vstala, noviny hodila na postel a šla se obout.
„Jdeš pryč?“ zeptala se Alice.
„Jo, jdu“ odpověděla.
„Není ti něco? Vypadáš smutně.“
„Nic mi není, jen jsem v noci nemohla pořádně spát.“
Až uvidí ty fotky, řekla si Julie, bude jí hned jasný, že to není z nevyspání. I když je pravda, že jsem toho zas až tolik nenaspala.

Seděla na pohovce a Štefan spočíval na jejím rameni. Bylo jí ho líto, vypadal jako hromádka neštěstí. Chtěla ho nějak utěšit, ale jak mohla někoho utěšovat, když jí samotné bylo tak smutno?
Navíc jí trápil pocit, který ji naplnil, když ke Štefanovi přišla. Cítila, že ho pořád miluje, ale jasně cítila, jak se kamsi vytratila ona úžasná vášeň, která mezi nimi donedávna trvala. Po vášni zbylo jen jakési mrazivé prázdno. Najednou vůbec neměla chuť Štefana políbit. Nechápala to, ale nemohla ten pocit ignorovat, na to ji až příliš naplňoval.
Dlouhotrvající ticho přerušil až zvonek. Štefan nadzvedl hlavu a s jistými obavami šel otevřít. Za dveřmi stál Hugo s šokovaným, vyděšeným, nechápavým a nevěřícným pohledem.
„Nazdar Hugo“ vypravil ze sebe Štefan.
„Nazdar“ řekl trochu odměřeně.
Štefan mu pokynul hlavou, aby šel dovnitř. Bylo mu jasné, že Hugo co nevidět přijde.
„Můžeš mi říct, co to vyvádíš?“ zeptal se a zamával při tom novinami „poslední dobou se mi zdálo, že někoho máš, ale ani ve snu by mě nenapadla Izabela! Ty ses snad úplně zbláznil, ne? Nesrazilo tě náhodou poslední dobou auto, nespadl jsi ze štaflí nebo podobně?“ zeptal se a rukou udělal u hlavy gesto typu:nepřeskočilo ti náhodou?
„Je to trošku jinak než to vypadá, pojď vysvětlím ti to“ vyzval ho Štefan.
Když přišli do obýváku, sedl si Štefan vedle Julie a dal jí ruku kolem pasu stejně, jako když přišla Izabela.
„Tak teď už nechápu vůbec nic“ přiznal Hugo s výrazem člověka, který už je připravený úplně na všechno „mohl by si mi říct, co se tady děje?“
„Prostě a jednoduše“ začal Štefan „Izabela chce získat nějakou roli a tomu co o tom rozhoduje, jsme se líbili jako pár. Takže Izabela usoudila, že když budeme zase spolu, má tu roli jistější“ ukončil Štefan svoje vysvětlování.
Dál to nechtěl rozvádět. Ale Hugo se zeptal přesně na věc, které se chtěl vyhnout-na důvod. „A proč to děláš? Co by Izabela udělala, kdyby si to odmítl?“
„Dala by na internet video jak se milujeme.“
Hugo chvíli mlčel a potom řekl mírně zoufalým hlasem: „Ježíši, Maria, to snad není pravda. Voni nejenže spolu chrápali, voni si to i natáčeli. To snad není pravda.“
Podíval se na Štefana téměř otcovským pohledem a řekl mu: „Štefane, máš tolik dobrých vlastností a samozřejmě máš i ty špatný, ale za jednu bych tě občas nejradši praštil. Ty jsi tak děsně naivní, že to až bolí. Chvílema přestávám chápat, jak ses s touhle naivitou mohl dostat do showbyznisu.“
„Hugo, já ji miloval, nenapadlo mě, že to použije proti mně.“
„Vždyť říkám, že jsi naivní“ zopakoval a pak se obrátil k Julii „promiňte, ani jsem se nepředstavil, jsem Hugo.“
Julie se postavila a přijala nabízenou ruku.
„A já Julie.“
Zívla.
„Promiňte“ omluvila se „jsem unavená, už půjdu.“
„Počkej“ zadržel ji Štefan „nechoď pryč takhle na noc, neměl bych z toho dobrej pocit. Můžeš přespat tady.“
„Tak jo“ souhlasila Julie.
Sice by raději šla domů, ale cítila, že by tady měla se Štefanem zůstat.

Když Julie odešla do ložnice, obrátil se Hugo znovu ke Štefanovi.
„Jak dlouho spolu jste?“
„Od té premiéry.“
„To není moc dlouho“ konstatoval Hugo.
„No a? Je v tom problém?“
„Ne to ne, jen že mezi vás Izabela vtrhla dost brzo. Ví o ní vůbec?“ ¨
„Jo ví. Přišla, když tu Julie byla.“
„A jak to zvládá?“
Tentokrát Štefan zaváhal, nakonec řekl: „Statečně.“
Poté na chvíli zavládlo ticho, které jako první přerušil Hugo.
„Nedalo by se s tím něco dělat?“ zeptal se.
„A co jako? Co s tím můžu dělat?“
„Třeba jí ten záznam sebrat“
„Sebrat? Ne, určitě nemá jen jeden.“
„A co jí říct ať si to teda na ten net dá. Nezvládl bys to? Nějakou dobu by se o tom mluvilo a pak by byl klid.“
„Jen to ne. Hugo, na tý nahrávce není nevinný pusinkování, to mi věř.“
„Nevinný pusinkování s Izabelou se ani neumím představit. To je ale jedno, musím jít. Ale cestou se budu muset někde stavit na panáka.“
„Dobrej nápad. Tak zatím čau.“
„Ahoj.“
Za chvíli se šel lehnout. Julie už spala. Smutně ji pohladil po vlasech a lehl si vedle ní.