Překážka v lásce

Štefan stál vedle Izabely, v ruce držel skleničku šampaňského. Znuděně poslouchal, co si Izabela povídá s nějakým producentem. Ano, byli na večírku. Přece jen s Izabelou šel. Nechtěl, aby ta její gorila šla za Julií. Nic by jí neudělal, to mu bylo jasné, ale mohl by ji nepříjemně obtěžovat.
„To je úžasné“ zašveholila zrovna Izabela „že ano miláčku?“
„J-Jistě, naprosto úžasné“ vyblekotal Štefan, zastihla ho opět, když se zamyslel. Otázky typu-že ano miláčku? - ho docela dost štvali, zvlášť když vůbec nevěděl která bije.
„Nemohl bys sledovat, co se kolem tebe děje?“ zeptala se Izabela.
Neodpověděl.
„Tak alespoň neplácni nějakou blbost.“
„Hm.“
„Izabelo“ ozvalo se kousek od nich.
Otočili se. Štefan málem otočil oči v sloup. Andrea-to bude nadlouho.
„Ani nevíte, jakou jsem měla radost, když jsem si přečetla, že jste zase spolu. Moc vám to spolu sluší.“
To určitě. Nikdy mě neměla ráda, řekl si Štefan, ale s Izabelou chtěla být zadobře.
Pod záminkou se raději vytratil pryč.
„Vypadáš, že by si nejraději zmizel“ řekl mu Hugo, když k němu Štefan přišel.
„Taky že jo.“
„Musím se Izabela oblíkat jako šlapka pořád? To ji to tak baví?“ zeptal se nechápavě Hugo. „Asi jo. Popravdě jsem doufal, že si to tentokrát odpustí.“
Izabela na sobě sice měla dlouhé šaty, ale stejně ukazovali co nejvíc.
„Dřív ti to nevadilo“ nedokázal si odpustit Hugo.
„Dřív“ odfrkl si Štefan.
„Všiml sis, jak do sebe Izabela klopí ty panáky?“ zeptal se Hugo.
„Jo“ odpověděl Štefan „jak jí znám, tak toho za chvíli nechá. V tomhle směru moc nevydrží.“ „Tohle by ještě mohl být zajímavý“ ušklíbl se Hugo.
Izabela hodila na Štefana vyčítavý pohled, že je tak dlouho pryč. Neochotně se k ní tedy vrátil.
„Tohle je pan Klepáček, rozhoduje o obsazení v tom filmu, co jsem ti o něm vyprávěla“ řekla významně.
Tak kvůli tomuhle chlapovi jsem přišel o Julii? Kvůli tomu že tomuhle chlápkovi jsme se já a Izabela jako páreček líbili?
Dlouho mu takové myšlenky nevydrželi. Nechtělo se mu to přiznat, ale věděl, že si za rozchod může sám. S Izabelou to nikdy neměl připustit. Alespoň se Julii mohl víc věnovat.
Ze zamyšlení ho vytrhl až Klepáček, který se s ním právě loučil. Také se s ním rozloučil. Izabela hned poté odešla směrem k režisérovi onoho filmu. Ještě stihl zachytit její pohled. Byl už trochu zastřený. A to říkala, že na večírcích nepije, aby se jí neudělalo špatně. Šel zpátky k Hugovi.
„Už jí je špatně?“ zeptal se Hugo.
„To sice trochu ano“ přisvědčil Štefan „ale ona to ví a už pít nebude, kdyby se jí zamotali nohy, byl by to děsnej trapas. To nedovolí. Radši bude pít jen vodu.“
„Škoda“ zalitoval Hugo.
Izabela se k nim přihnala jako raketa. Bylo vidět, že ji někdo pěkně naštval.
„To snad není možný“ řekla naštvaně „já se tady tak snažím tu roli dostat a on mi řekne, že s ní nemám počítat. Prý mají někoho lepšího. Já se tady přetvařuju. Protože se mu líbil náš vztah, tak se s tebou znova tahám, dělám, jak tě miluju a on mi řekne, ať s tou rolí nepočítám?“
V naštvání stále zvyšovala hlas, aniž by si to uvědomila. Všichni v okolí k ní byli otočení. V tvářích se jim zračil šok.
„Vy jste to jen hráli?“ zeptala se šokovaná Andrea.
Izabela se na ni otočila. Teprve teď si uvědomila, že ji všichni slyšeli. Davem se už rozlíhal šum.
„No, já-totiž...“ rozkoktala se Izabela.
„To snad není možný.“ ozval se někdo.
„Ale je“ řekl Hugo „myslím, že bysme si měli dát panáka.Takhle originální kopačky každej hned nedostane.“
Štefan tam stál v rozpacích. Nemohl uvěřit, že se jí zbavil tak náhle. Ten pocit byl úžasnej. Naprosto úžasnej.
Panáka, kterého mu Hugo strkal pod nos, chtěl odmítnout.
„Ale prosím tě, jeden panák není celá flaška.“
Usmál se a vypil panáka na ex. Bylo mu nádherně.
Otočil se k Izabele a škodolibě řekl: „Přeji ti hezký zbytek večera.“
Věděl, že to od něj nebylo hezké, ale prostě si to nemohl odpustit.
Vyšel ven a nadechl se čerstvého vzduchu. Tenhle večer nakonec nebyl tak hrozný, jak si myslel, že bude.