Báro, nespi!
Báro, nespi!
Anotace: 1.díl...Šestnáctiletá Bára je terčem posměchu svých spolužáků...Proč? Možná proto, že je až příliš prostorově výrazná...
V tělocvičně ostravského gymnázia bylo už zase rušno. Všude byl slyšet smích, no...vlastně posměch. Prváci zrovna skákali přes švédskou bednu a některým zvláště nešikovným jedincům to moc nešlo. Mezi tyto patřila i šestnáctiletá Bára, nemehlo, dívka, která se stala terčem vtipů svých spolužáků, a to nejen kvůli své neobratnosti, ale hlavně kvůli svému vzhledu. Bára totiž při svých 173 centimetrech vážila 84 kg. Byla prostě moc tlustá na to, aby odpovídala požadavku dnešní mody- mít krásně štíhlou postavu.
Časem si Bára na nejrůznější vtípky zvykla, ale přesto ji mrzelo, že se jí spolužáci smějí(a nejen potají), mrzelo ji, že není tak oblíbená jako ostatní dívky. I když…být oblíbená jenom díky tomu, jak vypadáš, a ne díky tomu, jaká ve skutečnosti jsi...to také nechtěla. A tak nesnášela všechny ty posměváčky, ale nejvíc ze všech nesnášela sama sebe za to, že si nedokáže odepřít tabulky čokolády, sáčky bonbonů, chipsy, půlnoční plenění ledničky, nesnášela se za to, že si nedokáže odepřít jídlo a zároveň se přinutit k tomu, aby se začala více pohybovat. Vlastně to už několikrát zkoušela, ale vždycky to vydržela maximálně tak tři dny.
A tak, když po několika neúspěšných pokusech zhubnout smutně zrezignovala, rozhodla se, že spolužákům ukáže, že přeci v něčem je předčí- a to ve svých znalostech.
I když nikdy předtím neměla Bára špatné známky, vlastně měla známky velmi dobré, na vysvědčeních se kromě jediné dvojky, a to jak jinak než z tělocviku, objevovaly samé jedničky, rozhodla se, že teď všem ukáže, co v ní vězí. Díky svému kladnému vztahu k cizím jazykům se zaměřila na francouzštinu. Možná to udělala také proto, že francouzsky se učila již od páté třídy a její profesorka na gymnáziu jí řekla, že má na jazyky opravdu nadání. A tak Bára nyní seděla celé dny doma před televizí, sledovala francouzské kanály a snažila se v tomto nádherném jazyce zdokonalit. Jejím nejoblíbenějším filmem byla Angelika. Tento film měla dokonce i na videokazetě (samozřejmě ve francouzštině), takže si mohla stále dokola pouštět ty pasáže, které se jí nejvíce líbily a naučit se je se správným francouzským přízvukem.
„Jsi v pořádku, Báro?“ zeptala se starostlivě maminka, když zjistila, že si Bára pouští stále tutéž a tutéž pasáž a papouškuje všechno, co říká její oblíbená filmová hrdinka.
"Jo, jo, mami", ujistila ji dcera.
Když ale během jednoho týdne museli rodiče poslouchat jeden film asi už posté, mysleli si, že je jejich dcera opravdu blázen. A aby se nezbláznili oni z ní a jejího filmu, přestěhovali televizi i s videem do Bářina pokoje. Tak si zajistili klid. Ovšem teď protestovala Bářina mladší sestra Míša. Pohled na Báru sedící před televizí a cpoucí se buráky asi není nic moc. Ale co zmůžete s rozhodnutím rodičů, že?
Časem si Bára na nejrůznější vtípky zvykla, ale přesto ji mrzelo, že se jí spolužáci smějí(a nejen potají), mrzelo ji, že není tak oblíbená jako ostatní dívky. I když…být oblíbená jenom díky tomu, jak vypadáš, a ne díky tomu, jaká ve skutečnosti jsi...to také nechtěla. A tak nesnášela všechny ty posměváčky, ale nejvíc ze všech nesnášela sama sebe za to, že si nedokáže odepřít tabulky čokolády, sáčky bonbonů, chipsy, půlnoční plenění ledničky, nesnášela se za to, že si nedokáže odepřít jídlo a zároveň se přinutit k tomu, aby se začala více pohybovat. Vlastně to už několikrát zkoušela, ale vždycky to vydržela maximálně tak tři dny.
A tak, když po několika neúspěšných pokusech zhubnout smutně zrezignovala, rozhodla se, že spolužákům ukáže, že přeci v něčem je předčí- a to ve svých znalostech.
I když nikdy předtím neměla Bára špatné známky, vlastně měla známky velmi dobré, na vysvědčeních se kromě jediné dvojky, a to jak jinak než z tělocviku, objevovaly samé jedničky, rozhodla se, že teď všem ukáže, co v ní vězí. Díky svému kladnému vztahu k cizím jazykům se zaměřila na francouzštinu. Možná to udělala také proto, že francouzsky se učila již od páté třídy a její profesorka na gymnáziu jí řekla, že má na jazyky opravdu nadání. A tak Bára nyní seděla celé dny doma před televizí, sledovala francouzské kanály a snažila se v tomto nádherném jazyce zdokonalit. Jejím nejoblíbenějším filmem byla Angelika. Tento film měla dokonce i na videokazetě (samozřejmě ve francouzštině), takže si mohla stále dokola pouštět ty pasáže, které se jí nejvíce líbily a naučit se je se správným francouzským přízvukem.
„Jsi v pořádku, Báro?“ zeptala se starostlivě maminka, když zjistila, že si Bára pouští stále tutéž a tutéž pasáž a papouškuje všechno, co říká její oblíbená filmová hrdinka.
"Jo, jo, mami", ujistila ji dcera.
Když ale během jednoho týdne museli rodiče poslouchat jeden film asi už posté, mysleli si, že je jejich dcera opravdu blázen. A aby se nezbláznili oni z ní a jejího filmu, přestěhovali televizi i s videem do Bářina pokoje. Tak si zajistili klid. Ovšem teď protestovala Bářina mladší sestra Míša. Pohled na Báru sedící před televizí a cpoucí se buráky asi není nic moc. Ale co zmůžete s rozhodnutím rodičů, že?
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk