Báro, nespi!

A nastaly prázdniny. Všichni odjížděli za poznáním, za sluncem, krásnou přírodou či svými rodinnými příslušníky, na tábory, rodinnou dovolenou či na vytouženou svatební cestu. Všichni někam odjížděli, a proto byly silnice přecpané. Na křižovatkách stály kolony aut a na hranicích to bylo ještě horší. Kdo měl jen trochu rozumu, počkal s odjezdem o pár dní později. Teď, první červencový týden, to bylo s dopravním spojením opravdu hrozné.
Jak se Bára ještě ve škole dozvěděla, nikdo z jejích spolužáků nezůstane o prázdninách sedět doma. Kamila měla namířeno na sportovní tábor, Hanka trávila prázdniny, jak jinak, u koní, některé spolužačky měly dělat vedoucí na dětských táborech a spousta kluků si zajistila brigády v zemědělství. Sběr jahod, jablek, chmelu…A hlavně toho chmelu. Milionář Radim se ještě v den vysvědčení chlubil, že pojede s rodiči do Maroka a potom ještě na Bahamy. Když to Bára uslyšela, zhrozila se. Ona měla jet s rodinou do Maroka taky. Sice měli spát ve stanu v kempu, a ne jako Radim v pětihvězdičkovém hotelu, ale i tak bylo nebezpečí, že se setkají někde na pláži. Když Radim ale upřesnil svým spolužákům termín, oddechla si. Měl jet v polovině července, zatímco ona o měsíc později. To by byl trapas, kdyby uviděl pohromadě celou naši rodinu. Máma v puntíkatých plavkách, táta s převislým břichem, Míša stavějící si na pláži hrady z písku a já. Já. To by bylo to nejhorší. Kdyby uviděl mě, určitě by měl zkaženou celou dovolenou. Představa, že bych spatřila já jeho, taky nebyla nijak lákavá. Až bych spatřila ten jeho nechutný ksicht, určitě bych se neovládla a utopila ho i s těmi jeho miliony. Co on už se mě natrápil, hnusák jeden! I když, ty miliony by se ještě mohly hodit… Dovolenou v Maroku si Bára jaksepatří užila. Tentokrát už se neschovávala ve stanu, aby ji lidé neviděli v plavkách, ale klidně se v plavkách procházela po pláži. Teď už si to mohla dovolit. Zhubla o více než deset kilogramů, její rozměry se tak značně zmenšily, už se pomalu blížila své vysněné váze, a i když ještě zdaleka nebyla typ vyhublá modelka, kluci se už za ní otáčeli. Dlouhé blond vlasy, modré oči a velká prsa na ně zabíraly. Bára si toho okukování ale raději nevšímala. Moc dobře si pamatovala na všechno její trápení s kluky. Po pravdě řečeno- nejraději by mužské pohlaví úplně vyhladila.
Jednoho dne, když ležela v Maroku na pláži, všimla si, jak nedaleko ní leží na lehátku jeden krásný mulat, čte si noviny, a přesto po ní neustále pokukuje. Tmavá pleť, krátké kudrnaté vlasy, to byl její vkus. A pak, když na ni znenadání zamrkal a ještě se nádherně usmál, byla Bára v sedmém nebi. V tom okamžiku zjistila, že se jí ten mladík moc líbí. Nebezpečně moc. Ještě téhož dne, při odpoledním koupání, za ní přišel a zeptal se:
“Do you speak English?”
“Yeah… yes, I do”.
Během chvilky ji pozval na večerní procházku po pláži a ona přijala, přičemž se domluvili, že ji vyzvedne v sedm u mola. Jejich rozloučení se podobalo přistání motýlích křídel na tvář, políbení, tak jemné, skoro neznatelné, a přeci.... Panebože, já mám rande! První rande životě!, pomyslela si vzápětí Bára.
Z koupání už nebylo nic. Ihned běžela za Míšou, která právě stavěla hrad z písku a přemýšlela, jestli má být věžička na jejím hradě kulatá, nebo hranatá, a táhla ji s sebou do stanu.
„Jau, co blázníš? Stalo se něco?“ nechápala Míša.
„Ve stanu ti to vysvětlím“.
Když do stanu dorazily, plácla sebou Bára na postel a nadšeně vyprávěla:
„Představ si, já mám rande. S mulatem“.
„S kým?“ vykulila Míša oči.
„No s mulatem“, zopakovala jí Bára.
„Kdes ho sbalila?“
„Přece na pláži“, usmívala se Bára. „Normálně ke mně přišel a pozval mě na večerní procházku.“
„A tys přijala!!“
„Samozřejmě. To je moje životní šance“.
„A jak se jmenuje?“ vyzvídala Míša.
„Dominik...“, zasnila se Bára.
„Teda....já bych šla na rande taky!“
„Kdepak! Tebe potřebuji, abys mě kryla. Máme sraz v sedm. Problém je, že nevím, v kolik se naši vrátí z toho výletu na lodi. Třeba se vrátí dřív než já a pak by byl průser. Na tobě je, abys jim řekla, že sedím někde na pláži a pozoruji moře. Kdybych se nevrátila do desíti, tak jim řekni, že pro mě na tu pláž zajdeš. Platí?“
„Co za to?“ smlouvala Míša.
„Jak co za to?“ nechápala Bára.
„No, co mi dáš za to, že budu kvůli tobě vědomě lhát?“
„A to jsi sestra? Správně bys mi měla půjčit šaty, učesat mi vlasy a podobně. Abys věděla, já bych to pro tebe udělala. Já ano!“
„Tak jo“, souhlasila Míša.
Potom pomohla Báře vybrat, co na sebe, vlasy jí spletla do dvou krásných copánků a ozdobila je gumičkami z perliček, půjčila jí svůj stříbrný řetízek a dala několik rad o bezpečném milování.
„Co ty o tom můžeš vědět“, smála se Bára. „Hele, ségra, já nejdu „vydělávat peníze“, ale jdu na normální rande. Procházka, pusa, nic víc“.
„Jen aby“.
„Jsem ráda, že hájíš mou počestnost, ale neměj péči“.
„Už mlčím“, řekla Míša. „Ještě něco...kdyby náhodou chtěl něco víc a tys nechtěla, tak ho kopni, víš kam…Jo, jo, už mlčím…už mlčím“.
Přesně za pět minut sedm vyrazila Bára k molu. Na sobě měla fialkové květinkované šaty a moc jí to slušelo. V kabelce ležela rtěnka, mámin parfém(to by mě mohlo prozradit, uvažovala Bára), dále zrcátko, papírové kapesníky a taky pepř ve spreji. Ten tam pro jistotu přibalila Míša.
Bára kráčela pomalu, copky jí poskakovaly kolem tváře a vypadala šťastně. Když ji Dominik spatřil, zůstal překvapeně stát. Úplně mu vyrazila dech. Opravdu jí to moc slušelo. Opět se pozdravili políbením na tvář, poté jí Dominik nabídl rámě a takto zavěšeni zamířili na nejkrásnější část pláže. Anglicky se bavili o tom, odkud vlastně jsou, zda studují a podobně. Když Bára zjistila, že Dominik hovoří také plynně francouzsky, zeptala se ho, zda by nemohli mluvit francouzsky. Přeci jenom, tento jazyk jí byl mnohem bližší. On s radostí svolil a oba už brzy věděli, odkud ten druhý pochází, co dělá ve volném čase, co je jeho nejoblíbenější jídlo a podobně.
Z Báry, která byla ještě před půl rokem ušlápnutá puťka, se vyklubala zábavná společnice. Nadšeně Dominikovi popisovala, jak uspěla v literární soutěži, vyprávěla mu nejrůznější rodinné příhody, popisovala mu Českou republiku, a když se zmínila o tom, že její nejoblíbenější zemí je Francie, byl Dominik uchvácen. Na té holce něco je, říkal si. I Báře se její protějšek velmi líbil. Když spolu mluvili, snažila se nedívat do těch jeho krásných očí, neboť věděla, že by podlehla.
Bára se od Dominika dozvěděla, že pochází ze Španělska, je mu jednadvacet let a v Paříži studuje architekturu. Z toho byla Bára úplně na větvi, ale dělala, že to bere jako naprostou samozřejmost. Přece bych neztrácela čas s nějakým flákačem, ne? Dále zjistila, že má Dominik zájem, kromě výtvarného umění a architektury, také o sjíždění řek a létání. On je tak geniální, že to ani není možné, pomyslela si. A já mu tady vyprávím o tom, jak jsme se jednou s našimi ztratili v lese a táta kvůli tomu vylezl na strom, aby zjistil správný směr, přičemž se neudržel a sletěl dolů.
Ovanul je čerstvý větřík, cítili vůni moře a s úžasem v očích hleděli na tisíce hvězd.
„C’est ton etoile“, ukázal jí Dominik na tu největší z nich.
„Je ne peux pas accepter un cadeau si cher“, odmítla se smíchem Bára.
„C’est seule ment une petite partie de ce, que je voudrais t’offrir“, odvětil a políbil ji na rty.
Bára zůstala překvapeně stát. Byl to její první polibek v životě. A toho večera zdaleka ne poslední. Když Dominik zjistil, že Bára není proti, přivinul si ji k sobě a líbal ji na rty, na ouška, dával jí jemné polibky na řasy a při tom ji hladil po vlasech. Bára mu jeho polibky s dychtivostí žíznivého oplácela. Stáli v objetí, hvězdy jim byly svědkem, ale oni nevnímali nic jiného než toho druhého.
„Bonne nuit“, loučil se s ní Dominik kousek od jejího stanu, přičemž ji musel ještě alespoň jednou políbit.
Potom se na ni usmál a zamířil do svého stanu, který byl bohužel na druhém konci kempu. Bára opatrně rozepnula zips svého stanu a nakoukla dovnitř. Míša ležela na posteli v oblečení, ve kterém chodila venku, a spala.
„Míšo, spíš?“ budila ji Bára, „No tak, vstávej!“
„Co, co je?“
„Naši se ještě nevrátili?“
„Vidíš je tu někde?...Dobrou“.
Bára uklidněna nepřítomností rodičů se zašla do společných umýváren osprchovat, aby smyla stopy po máminém parfému, ve stanu se převlékla do pyžama, vrátila mámě do toaletní taštičky rtěnku a parfém a zalezla do své postele. Mně se to všechno snad jenom zdálo! Byl to dlouhý, krásný sen. Ale ne, nebyl to sen, ještě teď cítím Dominikovy rty na svých a jeho ruce na svém těle. Dominiku...