Major Děvkař

GRÁZL X KNEZŮV CHLAPEČEK

Moucha (Ramex) stále ničil své podřízené. Dva majoři, rozdílní jako den a noc jsou přece jen srovnáváni. Ve skutečnosti je vždycky srovnával každý. Jako každý srovnává zimu a léto. Jedno takové srovnání přinesli i Daniel a Gustavo, vyslechl jej i Lyon Gardoe.
„Velká změna, Lyon byl dost otravný a Ramex jeho opak..“
„Nejspíš chtěl něčeho dosáhnout.“ Pokývl hlavou Daniel.
„Jo, ale když o něco jde, stojí na správné straně, zase úplně jiní.“
„Jo, řekl bych, že si v mládí něco udělali.“
„Jo, třeba holka, kterou miloval chtěla Lyona.“
„Proč myslíš, copak nemohla chtít Ramexe místo Lyona…“
„Ramex Lyonovi přebral holku????“
„Nevšiml sis, že dělá ústupky, že se nechce hádat? Také že mu nabídl smír.“ ¨
Lyon odešel, nemohl je dál poslouchat. Připadalo mu neetické poslouchat cizí rozhovory.
Gustavo přikývl. „Nejspíš bude dedukce správná.“
Kolem prošla Mischel.
„Jsi si jistá, že kafé není návykové?“ Ptal se Daniel s úsměvem Mischel.
„Ale jistě že ne, je testováno v naších ústavech pro bezpečnost zdraví.“ Vrátila mu nahrávku Mischel.
„Dostala si ho.“ Začal se smát Gustavo.
Kristián a Mac odešli na obchůzku ostrova, tedy své půlky.
Lyon se šel podívat po pláži. Deiv a Amélie vyráběli mořskou sůl. Pravda, nejde jim vše podle plánu. Jednou se ně mě přece štěstí usmát musí. Voda se může nechat vyschnout, soli je však málo. Alespoň mají důvod být jen ve dvou.
Mischel se dívala do dálky. Přemýšlela, kdy a jestli je někdy někdo najde.
Čas rychle utíkal. Utíkal ovšem jen lidem, kteří byli v blízkosti Lyona, ostatním kdo byli stále pod Ramexovým velením, utíkal čas velmi pomalu.
Ramex neměl vůbec žádné instinkty pro přežití. Chtěl se prostě jen pohybovat na vrcholu. Nad všemi.
Když se Lyon vrátil zpět do tábora. Daniel a Gustavo seděli u ohně a udržovali ho. Mischel pletla další postele. Mířil přímo k ní.
„Vím něco, co nevím?“
Usmála se.
„Jen se cvičím.“
„Jde ti to skvěle.“
„Dík zlato.“ Miluje, jak mu říká. Podívala se na něj. Stál u ní. Posunula se. Posadil se.
„Myslíš, že jsem horší než Ramex.“
Přestala. Podívala se na něj. Uhnul očima a díval se před sebe. Nevěřila vlastním uším. Proč se pořád cítí tak špatně? Proč se pořád ptá na Ramexe.
Mischel se dotkla jeho brady. Otočila jí k sobě.
„Lyone, pro mě si nejlepší muž na celém světě.“ Svou rukou vjel do jejích vlasů. Mischel zašeptala.
„Copak?“
„Nepůjdeme se projít?“ Přikývla, tušila, co přijde.
Šli dál do buše. Objevili malý vodopád. Připadalo jí to kouzelné. Posadili se. Tráva jemně hladila její nohy.
„Podivné co?“ Zeptal se Lyon.
Mischel přikývla. Znovu otočila svou rukou jeho obličej k sobě.
„Nepůjdeme si zaplavat.“ Plavky si sundávali jen zřídka, neboť plavky jsou na ostrově velmi praktické.
Přikývl. Voda byla teplá, daleko teplejší než u nich. Mischel plavala a Lyon se na ni ještě chvilku díval. Pak ji následoval.
„Jak miluji, když udělá něco nečekaného.“ Řekl si Lyon potichu, aby to neslyšela.
„Pospěš si.“ Volala na něj.
Lyon párkrát rychleji máchl rukama a už ji měl na dosah. „Chci ti něco ukázat.“ Lyon vypadal, jako, kdyby jí chtěl ukázat jeden z divů světa.
Dohnal ji a předehnal. Vyšel na jeden z kamenů a ustoupil a podal jí ruku. Mischel se usmála. A podala mu tu svou. Nikdy si nemyslela, že Lyon je takový gentleman.
„Ukaž co myslíš.“ Lyon jí ukázal směr do skal.
„Pojď dál.“ Pomáhal jí dostat se na místo, které jí chtěl ukázat, ne, že by pomoc potřebovala. Lyon jí však rád pomáhal, ona ji ráda přijala. Vždycky, když totiž řekla, co dělá, všichni si mysleli, že je neohrožená, jenž ona se chtěla cítit jako teď.
Konečně došli na místo, které objevil. Malý vodopád, pod nímž se rozprostíralo malé jezírko ve tvaru srdce. Vedl jí o kousek dál. U jezírka se nacházel velký kámen, připomínající postel. Na něm byli kožešiny.
„Krása že?“ Řekl, když stáli vedle „postele“. Jemně se dotkla jeho úzkých rtů. Vždycky ji přitahovali, muži, kteří připomínali zabijáka. Tedy alespoň jak podle ní měl vypadat. Úzké rty, tvrdé rysy, jako každá žena také toužila po jemném a romantickém partnerovi. Nemožné? Nikoli. Teď jej našla.
Vjela do jeho krátkých vlasů.
„Lyone.“ Zašeptala. Cítila, jak po ní touží. Jeho nezkrotnost byla úžásná. Nikdy necítila nic takového. Při představě strohého muže, jako který se jim představoval těch pár měsíců, se musela smát. Lyon však náhle zastavil. Připadalo jí, jako kdyby ochladl.
„Měli bychom jít zpět.“ Je jako konec?
„Stalo se něco.“ Zoufalost, kterou viděla v jeho očích ji vyděsila.
„Ne, já jen, pojďme zpět.“ Chtěla křičet, nedokázala. Věděla, že ji miluje. Cítila vše z jeho pohledu, doteku, mluvy. Proč otočil o stoosmdesát stupňů??? Lyon byl otočený. Dala ruku na jeho rameno. Cítila, jak v něm pulzuje vášeň. Proč? Proč ksakru se tak ovládá. Pobídl ji, aby šla před ním. Vrátili se do tábora. Lyon mířil k ohni. Když však přišla ona, zmizel. Seděli tam Mac a Kristián.
„Stalo se něco?“
„Co?“ Zeptala se jich Mischel, neboť přeslechla otázku nevlastního bratra.
Mac jí ji zopakoval.
„Ne, nic.“ Bohužel, řekla sama pro sebe. Mac, tomu nechtěl věřit.
Než se kapitáni vzpamatovali, Mischel také zmizela.
Snažila se dohnat Lyona. Nikde jej nemohla najít. Lyon se totiž vždycky uměl dobře vytratit.
Bože, já jsem ale blbec. Říkal si Lyon. Napřed ji tam dovede, a pak ji tak nešetrně odstrčí. Měl jí alespoň vysvětlit důvody proč nechce. Jaké vysvětlení? Jako chceš říct, že s ní nechceš ještě prozatím spát? Dost blbá pravda, neboť chtěl.
Lyon se vracel do chýšky až za velké tmy. Celá osada spala. Celá ne. Mischel ležela v posteli a jen se převalovala. Lyon přišel dovnitř. Myslel si, že spí. Převlékl se. Cítila jeho vůni. Už jeho aroma způsobuje rychlejší tlučení srdce.
Lyon si lehl. Snažil se usnout. Vyhnul se jí. Není moc chytré, vyhýbat se jí. Brzy ji řeknu celou pravdu, za chvíli se dozví celou pravdu. Pravdu o mě. Pak se může rozhodnout. Musím jen najít správný čas. Posunul se úplně až k pletené zdi.
Mischel, teď nebo nikdy. Dodávala si odvahu. Jako elitnímu odstřelovači jí statečnost nedělala žádné velké problémy. Ovšem jako žena moc odvahy nepobrala. Vstoupla si. Snažila se, aby nebylo nic slyšet.
Dotkla je jej. Lyon sebou ani nehnul.
„Zlato, chtěla bych vědět, co ti běží hlavou.“ Lehla si k němu. Hladila ho po jeho zádech.
„Měl bych ti vše vysvětlit.“ Promluvil do ticha.
Otočil se k ní. Hladila ho po vlasech.
„Nechci, abys sis myslela, že tě chci jen kvůli…“ Přiložila mu prst na ústa. Zbytek věty zná.
„Miláčku, vždyť já vím, že mě miluješ, a chtěla bych, abys věděl, že já miluji tebe.“ Cítil se jako malé děcko. Přikývl.
„Nemusíme jít na to tak rychle.“ Zašeptala mu do ucha.
„Díky.“ V jeho posteli však zůstala. Cítil se s ní čím dál lépe.
„Čím jsem si tě jen zasloužil.“ Hladil ji po obličeji.
„A čím já tebe.“ Odpověděla mu se stejnou něhou jako, když mluvil on.
Lyon, ačkoliv usnul jako poslední byl vzhůru jako první. Držel ji v náručí. Poslouchal okolní zvuky. Jak by vypadal tvůj život bez této ošidné zkušenosti, existuje vůbec možnost, že kdybychom neztroskotali? Dokázal si hravě představit, co by se stalo. Ano, asi bych podal dobrovolně výpověď a svou lásku bych nenašel. Teď ji držel ve svém náručí. Mischel se pomalu probudila. Cítila jeho ruce na svém těle. Otevřela oči a viděla jeho úsměv. Co víc si v této situaci může přát???
„Jak ses vyspala princezno.“ Cítil, jak se zachvěla. Netušila, kam chodí na krásná slova. V armádě je určitě neučili. Najednou si uvědomila, že on stále čeká na její odpověď. Mischel se usmála. Jak ty na mě, já na tebe, řekla si.
„Skvěle, když jsem spala v náručí svého prince.“ Všimla si, že tou větou jej vykolejila daleko víc, než on ji.
Zatím co u Gardoa bylo ráno klidné a každý stal, kdy se mu chtělo, u jeho odvěkého nepřítele bylo ráno okamžitě začalo tvrdým tréninkem, na nejobtížnější dráze, která kdy spatřila svět.
Také u Lyona bylo několik rozdílností. Mezi Lyonem a Mischel jejich láska přímo jiskřila Amélie a Deiv se zatím k sobě jen přibližují. A kapitáni? Jak Krist a Mac, tak Daniel a Gustavo mají v této věci smůlu. Tedy pokud se nepokusí přebrat Deivovi Amélii, neboť Mischel je pro všechny zakázané ovoce. Mac z důvodu rodinného, o Krise nestojí a Ramexovi kapitáni se bojí, že by je Lyon bez milosti vyhodil z kmene.
Kris a Mac se okamžitě vydali na jeden se svých průzkumů. Deiv a Amélie se vydali na nebezpečnou výpravu na druhou půlku ostrova, kterou obývá Moucha tse – tse.