Major Děvkař

GARDOE DO BOJE

Vrátili se až odpoledne. Lyon a Mischel seděli u lahodné náhražky kávy. Amélie a Deiv vypadali, jako by viděli ducha. Sedli si k nim.
„Majore, musíte něco dělat.“ Lyon nevěděl, o čem mluví.
„Ramex je úplně zničí.“ Dodal Deiv k Amélii.
„Porada.“ Přišli všichni.
„Co si myslíte o stavu podřízených majora Ramexe.“
Podíval se na Daniela. „Myslím si, že se Ramex zbláznil.“
„Gustavo?“ Oslovil ho Major.
„Strašně mě mrzí, že jsme je tam nechali s ním.“
„Znám názor všech, jen chci vědět, jestli, když se pustím do křížku s Ramexem, budete všichni na mé straně.“ První se podíval na Ramexovi kapitány, dále na své, pak na Deiva a Amélii a naposledy na člověka, kterému nejvíc věřil, Mischel. Všichni byli pro.
„Dobře, nechť začneme.“
„Mohu mít dotaz???“ Zeptal se Daniel. Lyon přikývl.
„Jak tam chceš přijít? A říct mu, že přebíráš velení nebo co???“
„Čekám na návrhy.“
„Možná by nebylo od věci říct jim, ať prostě přejdou hranice a postavit jej před hotovou věc.“
„No dobře Deive, ale Ramex udělal z Lyona velkého čerta, který pojídá malé děti a znásilňuje ženy a vraždí muže, berte to s nadhledem jo…“ Daniel strašně rád mluvil v symbolech. Ovšem, všichni ho pochopili.
„Danieli, vy patříte k nám nebo k nim…“
„Proč se ptáš?“
„Že by jste mohli dělat špeha.“ Lyon nevěřil vlastním uším, oni to snad vyřeší bez něj.
„Problém je, že jsme jim řekli, že půjdeme sem, brali by to jako, že nás prostě nechtěl…“
„Kolik tam mají jídla.“ Mischel se do debaty pustila také
„Málo.“
„Kolik spánku.“
„Málo, tedy pokud se nic nezměnilo.“ Daniel vedl nadále rozhovor s Mischel.
„V jakém prostředí spí???“
Gustavo do něj bouchl. „Jak se zakončuje překážková dráha.“
„Každý sám musí přežít v buši.“ Daniel se začal smát tomu, co právě řekl.
„Můžeme je prostě posbírat jednoho po druhém, a říct jim, že když se budou chtít vrátit, mají otevřené dveře, neboť Ramex se nemusí nic dozvědět.“ Gustavo přišel s nejlepším nápadem, jaký je mohl napadnout. Seržanti nic neriskují. Riskují jen, že někdo z elitky bude mluvit s Ramexem a kvůli jejich vztahům je tak pravděpodobné, jako že v létě budou dva metry sněhu.
„Kdy končí jejich výcvik?“ Konečně se vložil do debaty také její největší a nejdůležitější představil – Lyon.
„Mysli Gusty.“ Daniel povzbuzoval Gustava
„Čtyři týdny.“
„Chybí ještě jeden…“ Daniel ukázal svou dovednost při odečítání.
Kristián a Mac se přinášeli materiál na další domeček.
„Půjde-li to dál, budeme mít celé město.“ Smál se Deiv.
Týden uběhl velmi rychle. Stihli postavit další domy. Mischel se pustila do něčeho, co nikdo nevěděl, k čemu to slouží.
„Zbláznila se?“ Ptal se Daniel Kristiána, protože si myslel, že jej Mischel neslyší.
„Co děláš?“ Zeptal se Kristián.
„Pec na pečení korpusu.“ Odpověděla vtipně výstižně Mischel. Daniel se podíval soustrastným pohledem na Krise. Zbláznila se. Zářilo z jeho očích. Kristián však věděl, o čem mluví.
„Nemáme mouku.“ Daniel odešel raděj pryč. Proč neví o čem mluví???
Amélie a Deiv stavili sprchu a WC. Ano, máme naši půlku bezpochyby asi o sto procent lepší, o tom není pochyb. Již dávno Deiv vyrábí sůl.
Nastal den, kdy se je budou snažit oddělit od Ramexe. Lyon zaregistroval, že oba Ramexovi kapitáni mají zase dost energie.
„Sežeňte je.“ Obrátil se na ně. Nikdo jiný to totiž bez tak malého rizika dělat nemohl. Oni teoreticky měli stále co u nich na půlce pohledávat.
Kristián a Mac se také zvedli.
„Vy jdete kam.“ Oba cítili v zádech Lyonův pohled. „Jdeme to urychlit.“
„Myslel, že míníte překročit hranice.“
„My? Jak tě mohlo něco takového jen napadnout?“ Zareagoval Kristián okamžitě. Lyon však věděl, že pod nevinným výrazem se skrývá Kristián. Elitní univerzál skupiny.
„Nepřekročíte čáru to je rozkaz!“
„Ano pane Majore!!!“ Zasalutoval mu. Lyon mu však nevěřil. Kristián a Mac skutečně nemířili přes čáru. Nýbrž někdo jiný. Párek zásobovatelů druhé strany. Dalo by se to považovat za zradu, jenže Amélie a Deiv předem ohlásili, že jim dávají zásoby. U nich stejně nikdo nechce ryby ani vidět. Lyonova slova však zněla pouze na stranu kapitánů. A když se to tak vezme, dávno již položil majorování na hřebíček.
Ptáte se co dělali kapitáni, když seržanti a Lyon tvořili ještě krásnější tvář jejich vesničky? Tehdy porušili čáru a všude nachystali malé pastičky. Nic neudělají. Jen dají vědět, jestli tudy někdo šel. Podle jejich porušení se dá říct dokonce kdy. Amélie to taky znala, nýbrž ji zasvětlili a tak jim přece jen urychlili práci. Ovšem že tajně.
První Daniel našel seržanta Sergia Selte. Všiml si pokleslých rysů.
„Myslel jsem, že jsi umřel.“ Daniel byl vyděšení z toho, co právě řekl.
„Proč?“
„Nemůžete přežít sami.“
„Jo, jsme u Lyona Gardoa.“ Podal mu kousek ryby. „Ještě nemáme chleba, ale mělo by to být dobrý.“ Všiml si Amélie.
„Ahoj, dík za zásoby, co necháváš.“
„Měli jste říct…“
„Ne, je toho dost, ale Ramex jídlo zabavuje, dává nám je jen za odměnu a jak vypadá situace u váš.“
„Jak dlouho tu máte přežít.“
„Dva týdny.“
„Nechceš jít k nám?“ Amélie mu dala nabídku, která se neodmítá.
„Nemám sílu na další cvičení…“
„Bude stačit síla na cestu do vesnice.“
„Nikde nemůže být hoř než v pekle.“
Tentokrát se do toho vložil Daniel: „Když se ti tam nebude líbit, můžeš za dva týdny jít zpět…“
„A když bude?“
„Zůstaneš u nás.“
„Ami, půjdeš s ním?“
„Rozkaz.“
„A major Gardoe? Souhlasí s tím?“ Zeptal se seržant Setle.
Amélie přikývla. Už byli u vodopádu.
„Tam nahoru?“ Zeptal se nešťastně. Amélie mu ukázala lepší cestu. Seržant Setle viděl seděl Lyona u ohniště. Zrovna přikládal.
„Dokázala jsem to.“ Setle, stejně jako ostatní přítomní se lekli. Jen Mischel začala fungovat její trouba. Vše však trvalo jen pár sekund.
Lyon z kamenů sundával kotlík, který sebou vždycky vozil Deiv. Používali jej na vše. Byl dost velký a i kdyby ne, byl jediný. Na kameni se něco dělalo.
„Posaďte se.“ Vyzval jej a podíval se a Amélii. Přísný pohled seržantovi neunikl.
„Jestli vám vadím, tak…“ Zastavil jej gestem ruky.
„Neříkal jsem nechat přivedení týmu na kapitánech, nezakázal jsem projevit Ramexovi jediný důvod k nevraživosti….“
„Zakázal jste pouze kapitánům, krom toho, jste říkal, že končíte s velením.“ Setle seděl. Amélie stála. Vyděsilo jej s jakým klidem mu to řekla. Lyon se usmál.
„Jasně, máte štěstí, že vás nechytli. Kde je Deiv.“ Řekl a podíval seržantovi půlku kokosu, v kterém byla jejich silná „káva“.
„Jestli chcete slyšet pravdu, budete ji muset ze mě vymlátit.“ Setle se přestal pít lahodný nápoj.
„Jo, počkej s tím na čtvrtek, mám horoskop na praní.“
„Takže, když se něco stane, přesunuješ na čtvrtek?“
„Jo, můj úřední den.“ Stele zatřásl hlavou. Tohle říct Ramexovi, tak už dávno visí na nejvyšším stromě
„Máte hezké ubytování pane majore.“ Přes klidnou výměnu z Amélií úplně zapomněl, proč jejich rozhovor započal.
„Jsem Lyon.“ Sergio nevěděl, jestli to je to, co myslí.
„Sergio.“ Dlouhé ticho. Které rušilo pouze Sergiovo srkání, nakonec stejně přerušil seržant.
„Děkuji vám za…“ Lyon jej zastavil.
„Pokud se tu nerozhodneš zůstat, zapomeneme na to, že jsi tu byl“.
Lyon zůstal najednou jako opařený.
„Co se stalo?“ Podíval se na Mischel, která byla celá špinavá.
„Neptej se.“ Lyon se začal smát. Sergio se na něj nevěřícně díval.
„Snad si nehledala druhý východ z pece?“ Tentokrát se musel zasmát i Sergio. Také Mischel mu nabídla tykání. Seržantovi bylo něco jasné. Možná mají tvrdší trénink, ale zato všichni vypadají, že jsou v pohodě.
Právě se z lesa se vynořil také Deiv, který vedl seržanta Angelinu Zatrelke.
„Víš jak zněl rozkaz, nechat útok na kapitánech.“ Deiv se zatvářil jako andělíček, přesně tak, jako před akcí Kristián.
„No, ona jen letěla kolem a já jsem ji přivedl.“ Také v očích tohoto seržanta viděl Lyon strach. Nevěděl však čeho se bojí. Také ji vyzval k usazení. Nabídl jí jídlo a kávu. Největší šok pro ni však byl, když jí nabídl tykání. Deiv a Amélie zmizela. Zůstal s nimi jen Lyon a již odmaskovaná Mischel.
„Jestli jste unavení, můžete jít do chýšky.“
„Podle předpisů nemohou být rozdílné pohlaví v jedné místnosti…“
„Jo, my vím.“ Lyon byl v klidu, právní detail znal.
„My jsme rozepři ovšem vyřešili házením mince.“ Práskla je Mischel. Angelina věděla, která bije. Znala ten fígl, který používá Kristián. Lyon jej měl náhodou u sebe. První házel Sergio Těžko říct, jestli Angelina vylepšila styl házení, nebo to byla náhoda. Stoprocentně jim však padl orel.
Hodně, ale hodně pozdě přišli Daniel a Gustavo se seržantem Paulem Vigesem . Když přišli, vypadal daleko hůř, než ostatní. Lyonovi neuniklo, že se mu seržant nějakým důvodem nechce nebo nemůže podívat do očí. Kapitáni, kteří ho přivedli, se ztratili. Lyon šel za nimi. Našel kousek hlouběji v buši.
„Parchant.“ Daniel vypadal, že by v takovém stavu dokázal i zabíjet. Přišel za nimi.
„Proč je vypadá nejhůř?“ Zeptal se Lyon.
„Víte, co řekli, když jsme přišli do Milána?“
„Jiná, lež v jádru stejná.“ Lyon stejně jako dříve nechápe tyto slova.
„Asi nejspíš víš, že Mac a Mischel. Tak já a Paul.“ Lyon sebou cukl. Další nevlastní sourozenci!
„Ramex to věděl?“
Daniel přikývl. „Neměl jsem ho nechávat samotného, ne s ním.“
„Není to tvá vina, krom toho, může se rozhodnout.“ Lyon odešel a nechal jej, ať si své problémy vyřeší sám.
První dva seržanti už zmizeli do domku. A Paul tam seděl. Pil a jedl.
„Majore? Kdy ráno začíná výcvik.“ Major pokrčil rameny. Nevěděl, jak mu šetrně říct, že nikdy žádný nebyl.
„Záleží, v čem se chceš cvičit.“ Usmál se mile Kristián.
„Osobně si dávám ležení na slunci až po druhé hodině.“
Paul zbělal.
„Necvičíte?“ Major mu přikývl. K Macovi prohodil jedno slovo.
„Za mnou.“ Kristián vycítil vážnost situace. Chtěl, aby Kristián zůstal s Paulem.
„Hlídej Daniela. Je mi jedno jak jej budeš sledovat.“
„Dal Paulovi pořádně zabrat.“
„Vzhledem k tomu, že se jedná o Ksarxova nevlastní bratr se bojím nejhoršího.“ Mac se na něj podíval s hrůzou ve tváři. Odešel. Nebylo ho. Šel za Danielem. Popovídat si.
Mac nevěděl, co by dělal, kdyby mu Lyon tak zničil sestru.
Lyon s Krisem byli s Paulem. Bylo to možná poprvé a možná ne naposledy, kdy se dva kapitáni prostě rozešli. Mischel, která se nehnula ani na krok bezpochyby slyšela každé slovo.
Do chýše, která zbyla pro něj dala polštář a přikrývku. Ona ji stejně nepoužívala. Možná si ale udělala kvůli alibi. Neboť, když jí bude zima, kde se může ohřát? U Lyona.
Jak se dalo čekat, také seržanti celé dva dny prospali. Mac Daniela uklidnil, jinak by jej bezpochyby šel zabít.
Když se Paul probudil, slyšel venku hlasy. Patřili Mischel. Vyšel ven. I když byl nejvíce zničený, probudil se jako první.
Lyon se tam dusil smíchy. Paul netušil, co mohlo jej mohlo rozesmát. Všiml si v hodni pečené hromady bahna.
„Jen se směj.“ Mischel si byla téměř jistá, že vyhraje, Paul nevěděl v čem.
„Ahoj“ Pozdravil jej Lyon.
„Ahoj.“ Odpověděl mu, stejně jako Mischel, která schovala svůj pozdrav za jeho.
„Asi mám smůlu, nic k jídlu není.“ Mischel trochu ustoupila. Bylo tam ovoce a nějaký kus masa.
Najedl se.
„Spalo se mi moc dobře.“
„Obávám se, že by jsi asi usnul kdekoli.“ Paul jí nepřikývl.
„Jak že funguje tvůj supertrik?“ Ptal se Kristián Deiva. Chvilku mlčel, pak se rozhodl promluvit.
„Pozdě se ptát, když si ho zničil.“ Řekl důrazně a klidně Deiv. Najednou si všiml něčeho, co minule neviděl. Dlouhých dotyků a pohledů, které na sebe házeli Mischel a Lyon. Dva týdny jim odfoukl vítr. Neměli žádné věci. Přesto se rozhodli zůstat.
„Co budete dělat, když Ramex přijde.“
„ Záleží proč. Jestli přijde poroučet, poletí rychle jako sokol pryč. Jestli má jiný plán, nebude mě vadit…“ Jediný, komu vadila možná přítomnost majora Ramexe byl Daniel. Byl rád, že oni jsou na Lyonově půlce a on na své. Pro Daniela byl ostrova moc malý. Nejraději by nechal vystřelit svého majora na měsíc.
A opravdu. Lyon věděl, že přijde.
„Co chceš.“ Zeptal se ho a vstal. Jejich výška byla stejná, Lyon se cítil minimálně o deset centimerů vyšší.
„Jestli se vzdáš velení, můžeš zůstat.“
„Nehraj si na velkého lidumila Lyone.“ Daniel se postavil deset centimetrů od Ramexe.
„Jestli nebude chtít velet, stačí slovo.“ Daniel se podíval na Lyona. Lyon nepromluvil. Jen se mu díval do očí. Ksarx ustoupil. Ramex se rozhodl zůstat. Možná proto, aby škodil, nebo proto, aby se chopil své příležitosti, která možná přijde. Něco se tu změnilo.
Lyon se před ním dotýkal Mischel velmi málo. Daniel se mu vyhýbal, neboť měl chuť ho zabít. Lyon se však pořád smál. Možná to Ramexe vykolejilo více, než ostatní.
„Kdy začne trénink?“ Zeptal se Ramex.
„Podle toho, v čem chcete trénovat.“
„V elitní přípravce.“
„V letu do vodopádů,“ řekl, když viděl Mischel, která stála u lián a skočila. Ramex tam rychle běžel.
„Mohla se zabít, sebevražda ti nevadí?“ Obě elitky, nejvíce však Ramexova vycítili napětí. Lyon se na něj podíval.
„Prima zábava.“
„Neskočil by jsi.“ Lyon neodpověděl. „Vsadím se o cokoli.“
„Když to skočím, přestaneš hloupě kecat??? Nebudeš chtít ostrov???“ Zeptal se Ramexe.
„A když ne, dáš mi svou půlku ostrova.“
„Platí.“ Kristián je mile rád rozsekl, neboť mu Ramex svými kecy lezl na nervy.
Lyon vstal. Sundal si věci, pod kterými měl plavky a chytl se liány. Podíval se dolů. Nezvládne to. Napadlo Ramexe. Skočil. Jaké překvapení.
Nejen jeho elitka byla ráda, že vyhrál. Cítili pýchu. Pýchu nad tím, že jej porazil jejich major.
„A nepotřebujeme ani korpus.“ Kristián měl stejné načasování jako majorův skok. Všichni z Lyonovi elitky se museli smát. Daniel chtěl vědět, co je tak směšného. Kristián se pustil do vysvětlení až po Ramexově odchodu. Nepotřeboval zbytečně jeho pozornost.
Elitkám najednou zavládl klid. Ramex alespoň na chvíli zmizel.
Život dál a dál. Najednou byl Ramex ten špatný a Lyon ten dobrý.