Nemoc

Opět se procházeli po Čakovicích. Začalo pršet. Rychle pokračovala dál, ale stejně přišli mokří. U Kamily se usušili-Robert v koupelně a Kamila v garsonce.
„Půjčím ti svůj župan. Neboj je černej a koupila jsem si ho schválně větší, abych se do něj mohla pořádně zachumlat, když mi bude smutno.“
Robert vyšel z koupelny.
„Docela dobrý“ ohodnotila ho Kamila „ten župan na tobě docela ujde. Chceš čaj nebo kávu?“ „Čaj.“
Kamila přinesla dva šálky čaje, postavila je na stůl a sedla si vedle Roberta na pohovku.
Robert se na ni zadíval. Pomalu si prohlížel její zmoklé vlasy, které se vodou spojily do malých pramínků. Pohled mu poté padl na její ruce, které právě svíraly šálek čaje, který upíjela. Odložila hrníček na stůl a podívala se na Roberta.
Ten se na ni stále díval a neuhnul pohledem ani teď. Přisedl si k ní blíž. Objal ji a políbil těsně pod ušní lalůček. Pokračoval ke krku a dál ji láskyplně líbal. Až potom ji začal líbat na ústa. Kamila ho také objala a přitiskala se k němu blíž.
Začal rozepínat knoflíčky na její košili, kterou si před chvílí oblékla. Musel uznat, že patřila k těm ženám, kterým košile doopravdy slušela. Laskal ji na ňadrech, stále ještě schovaných v červené podprsence. Potom se přesunul k bříšku a přitom jí sundaval kalhoty.
Kamila mu stáhla župan a potom už si začali navzájem sundavat i spodní prádlo. Kamila odjistila opěradlo pohovky, to spadlo do vodorovné polohy a oni tak získali více prostoru.
Lehli si a stále se mazlili. Hladili a líbali, dotýkali a laskali. Po dlouhé a krásné předehře Robert do Kamily pomalu vnikl. Oba vzdychali častěji a hlasitěji. Když dosáhli vrcholu, lehl si Robert vedle Kamily, co nejvíc k ní přitisklý a hladil ji po vlasech. Byli unavení, ale krásně až slastně unavení.

„Ahoj, kde se tady bereš?“ zeptal se překvapený Robert.
„Chtěla jsem tě vidět. Odkud jdeš?“
„Z nakladatelství. Dali mi knížku na překlad. Od dneška jsem překladatel na volné noze. Což taky znamená, že na sebe budeme mít víc času.“
Zadívala se na něj zvláštním smutným pohledem a řekla: „Nechci, aby jsi podřizoval svůj život mýmu.“
Vzal její hlavu do dlaní a odpověděl: „Já se ti nepodřizuju. Už od vejšky jsem chtěl být překladatel na volný noze, ale nemohl jsem se k tomu odhodlat. A teď jsem to konečně udělal.“
Ulevilo se jí. Objala ho a políbila.
Všiml si, že se mírně chvěje.
„Tobě je zima?“ zeptal se, i když znal odpověď.
Přikývla. Sundal si sako, které si kvůli schůzce s nakladatelem vzal a přidržel ho Kamile tak, aby si ho mohla pohodlně obléknout.
„Zvu tě do mého malého království“ řekl Robert „alespoň se trochu ohřeješ.“
Odemkl svůj byt a ustoupil, aby mohla Kamila projít jako první. Hned jí šel udělat čaj. Jakmile přišel a sedl si na pohovku, sedla mu Kamila na klín a objala ho kolem krku. Prohrábla mu černé vlasy a opřela svoje čelo o jeho.
„Miluju tě“ řekla, ale zřetelně a přitiskla se k němu.