Snoubenka v černém i bílém (2.část 2/2)

Chodila do altánku vlastně pořád. Damien už ji tu také několikrát viděl. Poprvé, když ji tam viděl, nevěděl, co tam je. Vešel tedy dovnitř. Altánek byl spíše malou hrobkou. Uviděl malou místnost se dvěma náhrobky a kamenou lavicí. Na stěně byl nápis: Navžřdy spolu.
Pozorně prozkoumal oba náhrobky. Nápis nad jedním, hlásal:

Hrabě Filip Claude Mischel Clam-Gallas.
Zahynul při pořáru 28.břerna MDCCCLXXXIV.
Jeho srdce zde bylo uloženo, na přání jeho snoubenky.

Na protějším náhrobku, který byl zahalen závěsem stálo:

Hraběnka Marie Karolína von Hohentall.
/Vynechané místo/
Její srdce zde bylo uloženo na znamení nehynoucí lásky k Filipovi.

Málem se rozplakal. Měla zde již náhrobek pro své srdce.
Vyběhl z altánku a vydal se domů.

Marie Karolína stála před zrcadlem a prohlížela si svůj kostým. Měla černobílé šaty ve stylu šachů. Maska byla vyrobena z třpytivého materiálu, díky které vypadala nadpozemsky. Docela se i těšila. Přesto ale ještě před začátkem plesu vyběhla do parku. Na jejhož konci nechala postavit malý altánek, kde bylo zazděno Filipovo srdce. Ve váze před náhrobkem vyměnila růži. Uronila pár slz.
"Nikdy na tebe nezapomenu!" zašeptala a vydala se na ples.

Damien již byl v sále a bedlivě očekával Marii Karolínu.
Věřil, že ji dokáže přesvědčit, o její kráse.
Přišla během deseti minut, které Damien strávil konverzací. Měl na sobě masku. Když k ní přistoupil a pozdravil ji, málem vykřikla.

Hlas patřil nočnímu vetřelci. Otočila se, odpověděla na pozdrav, dokonce se i usmála. Sice nepatrně, ale přece.
Omluvila se mu a zamířila na toaletu. Zašla však jen za roh, kde se schovala. Nemínila se na něj ani podívat, i když v ní hlodala zvědavost.
Damien chvíli čekal, ale když se nevracela, šel do jednoho ze salonků, kde s hrály karty.
Karolína znala tento sál dobře, protože si tu jako malá hrála se svými přítelkyněmi. Došla na chodbu a vešla do dvířek pro služebnictvo. Ušla několik metrů a na známém pístě nahmatala páčku. Jakmile ji stiskla, otevřel se otvor v nástěné dekoraci, takže společnost uvnitř neměla ani tušení, že je někdo pozoruje. Prohlížela celou místnost. Sedělo zde deset mužů.
"Jsem zvědav zda vyhrajete, Damiene."řekl jeden z mužů hraběti.
"Ale jistě, drahý příteli. Štěstí stojí při mně!" řekl a vynesl svou kartu.
Karolína byla v šoku. Muž tak krásný a ona tak ošklivá.
A on ji políbil. Rychle zavřela otvor a vyběhla ze dvířek. Uhladila si sukni a vydala se do knihovny. Zde si z tajného šuplíku vytáhla brandy. Nalila si do sklenice a naráz vypila. Ne, že by pila často, ale od požáru již něco vypila. Doufala, že upadne do blažené netečnosti jako vždy. Usedla do křesla a otevřela si knihu. Po několika minutách usnula. Vzbudila se, až když ji někdo zvedal z křesla.

Vzhlédla. Měla značně zastřený zrak, ale neznámého poznala. Damien ji nesl dlouhou chodbou pryč. Postavil ji až v zahradním altánu.
"Marie Karolíno, miluji Vás. Položil bych za Vás i svůj vlastní život. Řeknete mi své ano? Smím se Vám dvořit?" hledl na ni svýma hlubokýma očima.
"Ne, hrabě. Pokud to nevíte, tak jem přišla o snoubence, kterého jsem velmi milovala." Rozbrečela se."Nikdy nepřipustím aby se mi dvořil někdo jiný." řekla a rozběhla se směrem k zámku. Dohnal ji a prudce s ní trhnul tak, ž spadla na zem.
"Vy mě nechápete! Já Vás vroucně miluji. Dejte mi alespoň šanci!" křikla na ni a hrubě ji políbil. Začal z ní strhávat šaty. Bránila se, ale nebylo to moc co platné. V poslednéím okamžiu ho kopla do jistých choulostivých míst.

Zaúpěl a odvalil se stranou. Karolína toho využila a rozběhla se směrem k propasti. Damien se zvedl až za hodnou chvíli, ale vydal se za ní. Když ji dohonil tála n okraji skály.
"Nedělejte to!"zakřičel.

Jen se na něj ohlédla, podívala se dolů do propasti, pokřižovala se a skočila. Damien se rychla vzhla za ní, ale bylo již pozdě. Nekontrolovaně padala ke dnu propasti. Damien se rozplakal. Běžel do zámku, ke si zal koně a bryčku. Jel do propasi. Na jejím dně našel Karolínu. Nebyla ani nijak zohavena, vypadala jako když stále spí. Naložil ji na bryču a odvezl otci.

Pohřeb se konal ještě tentýž týden. Kalolínino srdce bylo uloženo do altánku v parku. Vedle toho Filipova.

Damien si pak ve svém bytě prostřelil mozek. V poslední vůli odkázal všechen svůj majetek na údržbu parku, kde ji poprvé potkal.

Tak skončila jeho šílená platonická láska k věrné ženě, která si pro svou lásku vzala život.

The End