Já, anorektička

11.
„Cože? No to si děláš prču,“ rozřehtala se Lenka a já se k ní musela přidat. Lidé na nádraží po nás zvláštně pokukovali, což mi vůbec nepomáhalo a dovádělo mě to k dalším a dalším záchvatům.
„A tak jsem se sebrala a pro jistotu odjela.“
„Udělalas nejlíp.“ Souhlasila se mnou.
„A víš co je ale úplně nejlepší..??“
„Netušim.“
„Že si na mě stihnul vzít telefonní číslo!“ Poskočila jsem si radostí. Vybavila jsem si Kristiánův natržený ret a kravácející nos a musela jsem se znovu pousmát. Ještě se kvůli mně žádní kluci nikdy nepoprali, ikdyž to byl jen bratr. Život byl táááák skvělej!

„Kam jdeš?“
„Běhat.“
„Nechceš se s náma navečeřet?“
„Mami já palačinky nejím!“
„Vždycky si je milovala.“
„Přece nevynechám běh kvůli večeři!“ Zhrozila jsem se.
„Jak myslíš. Ale dvě Ti tady nechám, přiklopim je, aby nevychladly.“
„Fajn!“ Zabouchal jsem dveře a vyběhla. Byla jsem nervózní a naštvaná. Pět dnů jsem doma, brácha se už dávno vrátil, skoro se mnou nemluvil, a Kristián mi furt nenapsal. Pravidelné kolečko jsem si dala dvakrát. Pak sprcha, spláchnutí palačinek do záchoda a sklapovačky. A tak to šlo každý den. Na konci týdne jsem zas měla o nějaký to kilčo míň a byla na sebe čím dál víc hrdější. Do začátku školy zbejvalo už jen deset dnů a já se rozhodla ještě trošku za tu dobu zhubnout.
Cvičila jsem devadesátou sklapovačku, když se po mém pokoji rozvinula melodie mého mobilu.
„Halo..?“
„Ahoj princezno.“
„Kristián?!“
„Správně.“
„Ehm.“
„Copak děláš?“
„Hm. Nic moc.“ Odpověděla jsem.
„Tak to je super. Čekám na Tebe před vchodem.“ Vyhrknul na mě.
„Cože?!“ Vyděsila jsem se.
„Doufám, že mě tu nenecháš dlouho stát.“ Dokončil hovor. Popadla mě okamžitá panika. S celou kosmetickou taštičkou jsem vběhla do koupelny. Jedno oko, druhé, pudr, lesk, kuk do zrcadla, přečísnout vlasy, nějak moc jich zůstalo v hřebenu, a teď co na sebe? V nervozitě jsem si furt nemohla vybrat. Nakonec jsem zvolila kalhoty, které mi byly mnohem volnější než dřív, asi bych měla vyjet na nákupy, a bílé tričko s provokativním nápisem Princess. Zavázala jsem tkaničky a vyšla před dům. Kristián se opíral o pouliční lampu a listoval mobilem. Když mě zahlédl, zastrčil telefon do kapsy, rozzářil se a vtiskl mi do ruky růži.
„Co to?“ Podivila jsem se.
„Za to jak jsem Tě zanedbával, mrzí mě to.“ Pokrčil omluvně rameny a já mu dala dlouhatánský polibek. Romantika nadevše.
„Tak co máš v plánu?“ Zeptala jsem se a přičuchla ke kytce.
„Zvu Tě do kina.“
„Víš, co hrajou?“
„Nemám tušení.“
„Tak to zní dobře.“ Usmála jsem se a sběhla jsem mamině oznámit, kam jdu. Trošku se jí nepozdávalo, že tam budu se starším klukem, ale pustila mě. Kristián chytnul mojí ruku a já se cejtila děsně fajn. K našemu štěstí zrovna dávali nějakou romantickou komedii.
„Prosím, dvakrát.“ Sklonil se Kristián k okénku. Zabrousila jsme očima do dlouhé fronty a spatřila Lenku s Liborem. Okamžitě jsem do Kristiána drcla.
„Kup ještě dva navíc.“ Zašklebila jsem se a vydala se ke kamarádce.
„Evi..?!“ Vrhla se mi Lenka kolem krku.
„Nazdar panstvo.“ Pozdravila jsem se i s Liborem.
„Co ty tu?“ Nechápala Léňa a tak jsem jí nenápadně naznačila pohledem Kristiána, který se teď rozhlížel dokola a nejspíš mě hledal.
„To je on..?“ Zeptala se kámoška a já přikývla. Oba jsem je ke Kristiánovi dovedla a on jim hned předal lístky. Poslaly jsme kluky na místa a já a Lenka jsme odešly na záchod.
„Tak co na něj říkáš?“ Nemohla jsem se dočkat kamarádčina názoru.
„Je to kořen.“ Mrkla na mě. „A vypadáš šťastně.“
„Taky jsem.“ Souhlasila jsem. Kluci na nás čekali na sedadlech, každý v ruce jeden popcorn, a o něčem si povídali. Když nás uviděli, taktně si odsedli, takže jsem byla vedle Lenči.
„Celkem vydařenej film, ne?“ Chytnul mě Kristián v pase, když jsme opouštěli sál kina.
„Jo, bylo to dobrý.“ Souhlasila jsem.
„Razíte někam?“ Koukla na mě Léňa přitisknutá u Libora.
„No, pokud nemá Eva volnej barák...“ Usmál se Kristián.
„Seš hroznej.“ Drkla jsem do něj.
„Noc je ještě mladá, lidi.“ Přidal se Libor.
„Co zajít do clubíku?“ Navrhla Lenka. Koukla jsem na Kristiána a on kývnul, jako že mu to nevadí.
„Tak fajn.“ Souhlasila jsem.
Zaplatili jsem vstup a vešli dovnitř. Vyhlédli jsme si jedny z posledních volných míst a hned je obsadili. Kristián mi podal kelímek s oranžovou tekutinou a mně bylo jasné, že to nebude jen obyčejný džus. Pak jsme šly s Lenkou na parket. Když začala hrát pomalá hudba, marně jsem se rozhlížela, abych našla Kristiána. Mezi tím se dostavil Libor a Léňu mi odtáhl. Bylo mi blbý je vyrušovat a šla jsem si radši sednout. Fakt super.
„No nazdár. Co ty tu tak sama?“ Objevil se náhle u mě Filip, Lenky bratr.
„Ahoj. Jen tak sedim.“
„Fakticky? Toho bych si nevšm. Nezajdem na panáka?“ Nabídnul mi. Došli jsem k baru, kde stál Kristián obklopen třemi slečnami. Když se jeho pohled střetnul s mým, okamžitě se usmál, šel ke mně a chytnul mne v pase, zatímco Filip objednával pití.
„Zlato, jdem tančit?“ Dotáhnul mě na parket a já ho objala kolem krku. Všimla jsme Filipova poněkud překvapeného výrazu. V každé ruce držel jednu malou skleničku. Pokrčením ramen jsem mu naznačila, že se omlouvám. Mrknul na mě, že to bere a vklopil do sebe nejprve jednu, ale pak i druhou dávku alkoholu a někam zmizel.
„Zlobíš se na mě?“
„Ne.“
„Že skoro nemluvíš.“
„Měla bych?“ Zeptala jsem se.
„Já nevim. Že jsem se tam zakecal a Tebe tam nechal..“
„Vždyť Ti nezakazuju si s někým povídat. Já jsem mezitím tančila.“
Kristián se mi zadíval upřímně do očí a pak jsme se nekonečně dlouho líbali. Asi v půl třetí mi Lenka oznámila, že mizí dom a tak jsme se rozhodla to taky zabalit. Byla jsem už docela utahaná. Kristián mě doprovodil až před branku.
„Jak se dostaneš dom?“ Zajímala jsem se.
„Autobusem.“ Políbil mě.
„Teď v noci nějaký jede?“ Nechápala jsem.
„Ne. Ráno v devět. Je sobota.“ Vysvětlil.
„Ale to je až za šest hodin. Kde spíš?“ Odpovědí mi bylo pokrčení ramen.
„Tak můžeš zůstat u mě.“ Navrhla jsem mu a alkohol v krvi mi nedovoloval domyslet následky, jak se ráno bude tvářit mamka, až mě uvidí vylézat z pokoje s klukem. Starším klukem.
„Potichu.“ Šeptla jsme a vykračovala po schodech. „Máma s tátou jsou doma. I brácha.“ Otevřela jsem dveře pokojíku, zavedla ho dovnitř a radši otočila klíček v zámku.
„Tak tohle je mé království.“ Rozsvítila jsem malou lampičku.
„Paráda.“ Řekl a stáhnul mne na postel. Začal mě vášnivě líbat a rukou zajížděl pod tričko.
„Ne, tady ne.“ Smála jsem se dušená polibky. „Všichni jsou v domě.“
„To mi nevadí.“ Sjel mi rukou ke kalhotům. Ačkoliv jsem nebyla úplně střízlivá, v hlavě mi blikal vykřičník, že přece jenom maj naši ložnici docela blízko.
„Ale mně jo.“ Vykroutila jsem se a vyskočila z postele. Stáhla jsem si džíny, všimla jsem si Kristiánova pohledu, položila je na židli, zhasla lampičku a hupla pod peřinu. Kristián se ke mně přitiskl.
„Jseš krásná.“ Dal mi poslední pusu na dobrou noc. Pak mě obejmul a v téhle poloze jsme oba usli.