Proč ne? VI.

Nikomu o jejich vztahu neřekli, bylo tu menší riziko. Ale kamarádkám řekla, že o ni má někdo zájem. Zatím spolu nechodí, ale je moc milý, apod. Něco jim říct musela, když přišla ráno do školy a v šatní skříňce měla zastrčenou růžičku. Byla s nimi méně času než dřív, už s nimi v sobotu nechodila ven. Ty chvíle strávila s ním, procházkami hluboko v lese, aby je snad někdo nezahlídl. Neubránil se pár lehkých doteků v hodinách tělocviku, když odcházela jako poslední do šaten a nikdo je neviděl, lehce ji pohladil a políbil. Bylo to jejich velké tajemství, které se snažili tajit jak jen to šlo. Raději si ani nepředstavovali, co by se stalo, kdyby … Nosívala z hodin třídnici a on jí v ní nechával vzkazy. Zamilované, ale beze jmen a nikdy si takhle nedomlouvali schůzku. Bylo to nebezpečné.
Do hodiny zeměpisu jednou přišla jejich třídní, která tento předmět učila. Bez pozdravu přešla ke katedře, stoupla si před ně, v rukou svírala třídní knihu a vypadala naštvaně.
„Kdo z vás to napsal?“
Studenti mezi sebou začali vrhat zmatené pohledy, jen ona začínala tušit, o co jde. Zatraceně, nadávala si v duchu. Já zapomněla vyndat vzkaz!
„Kdo z vás mi napsal tohle: - Dnes ti to ohromně sluší. Když jsem tě ráno zahlíd, měla jsi ještě ospalý výraz. Byla jsi tak roztomilá. Nemůžu se tě vynadívat, nemůžu se tě dočkat … Tvůj.“
Ve třídě bylo ticho. Všichni kluci se dívali do země, ale už začínaly jim cukat koutky. Ona v duchu děkovala, že si učitelka vzkaz špatně vysvětlila, a usmívala se také. Profesorka je „mučila“ ještě nějakou dobu, nakonec rozhodla o nějakém kolektivním trestu, skončila to a pustila se do zeměpisu.
„To byl dopis pro tebe, že jo? Od něj,“ otočily se na ni hned po zvonění kamarádky. Během hodiny jim to nejspíš vrtalo hlavou a nakonec dospěly k názoru, že ten tajemný kluk jí poslal dopis v třídnici, když se o ni stará ona. Popřela to, ale ony si to nenechaly vymluvit. Vzdala to, protože by se do toho ještě zamotala a něco prořekla.
Nastoupila zima a venku začínaly postupně padat první vločky sněhu. Po pár dnech byla příroda celá skrytá pod sněhem a užívala si odpočinku po dlouhém a namáhavém roce. Oba měli z bílé nadílky radost, jen jim to trochu překazilo společné procházky. Mráz začal přituhovat a už nebylo možné strávit celý den venku. Scházeli se tedy jen na pár hodin, pár krásných společných hodin. Naprosto zavrhli nápad, že by mohla přijít k němu. Bydlel na sídlišti v bytovce, mohl by ji někdo zahlédnout a na něco přijít. O to víc se na společné chvíle venku těšila.
„Holky,“ promluvil k nim jednou na konci hodiny před odchodem do šaten, „dostal jsem rozkaz přijít na Věneček z tanečních.“ Tělocvičnu se rozlehlo zachichotání. „No, tak jsem se vás chtěl zeptat, jako zkušených, co si mám vzít na sebe.“ „Spoďáry a na hlavu plyšový králičí ušiska,“ ozvala se opět ta dívka z internátu. „Tak úplně jsem to nemyslel. Mám namysli spíš barvu košile a kravaty, jestli je něco povinný, a tak.“ Vysvětlily mu, že na barvě nezáleží, jen ať si nebere křiklavě žlutý oblek a nezapomene na kytku pro paní ředitelku. Jako poslední radu pro něj měly, aby si připomenul kroky z tanečních. Víc mu prozradit nechtěli.
Sál byl plný lidí. Všichni ve večerních róbách, dívky si chválily nové šaty, chlapci si navzájem ještě upravovali kravaty. Okolo tanečního parketu byly řady stolů nacpané k prasknutí. Rodiče se dmuli pýchou nad svými dětmi, děti se tvářily dospěle. Jedna část byla vyhrazena pro profesory a další zaměstnance školy. Samozřejmě zde nechyběla paní ředitelka, kolem ní sedělo několik dalších učitelů a učitelek, téměř každý měl vedle sebe svého partnera. Mezi ty samotáře patřil profesor tělocviku. Nevěřícně pohlížel na přípravy v učitelském sboru. Nikdy nezažil, že by Věneček způsobil takový poprask i jinde než mezi studenty. Samozřejmě hned po příchodu předal kytici paní ředitelce, které se na stole začala utvářet obrovská kytice všeho druhu. Začalo zahájení, letošní druháci měli průvod po tanečním parketu, po úvodních slovech jejich učitele tance předvedli ukázkově zatancovaný waltz. Pak se mikrofonu chopila paní ředitelka a s úsměvem na tváři všechny přivítala. Po dalším nudném projevu nezapomněla nakonec připomenout školní zvyk, že na této akci má nový profesor vždy svoji povinnost. Zatančit si tento večer s každou slečnou i paní ze školy. V tu chvíli v něm trhlo. To protančí celý večer? I se studentkami? Cestou sem měl jasno v tom, že se nevyvaruje tanci s kolegyněmi a zároveň nesmí tančit se studentkami. Přestože miloval svoji studentku, nebylo dne, kdy by mu v hlavě neznělo pravidlo zákazu vztahu mezi ním a studentkou/studentem. A dnes, když se rozhlédl vyděšeně po sále, by měl přijít do blízkého styku nejméně se stovkou dívek? Dostal strach. To bude trapas, pomyslel si, když kráčel do středu parketu, kde na něj čekala paní ředitelka. Po úvodních tónech se roztančili a od té doby se celý večer téměř nezastavil. Ty malé chvíle odpočinku strávil se svým kolegou, také novým profesorem, stěžováním si na bolavé nohy. Čas plynul a stále se k němu točily nové a nové dívky a ženy, nečekaly ani na konec či začátek hudby. Po prvních hodinách už ztrácel přehled a nebál by se ani říct, že si některá přišla zatančit dvakrát.
Nakonec se však dočkal. Bylo už něco kolem druhé hodiny ráno, když k němu přistoupila s prosbou o tanec. V tu chvíli z něj opadla veškerá únava, s prvním taktem ji uchopil kolem pasu a tančili. Byli nádherný pár, dokonale sehraní, přestože spolu nikdy předtím netancovali. Jejich barevně sladěné oblečení ten dojem ještě podtrhovalo. V bílých šatech s černou krajkou k jeho bílé kravatě na černé košili … Zapomněli docela na všechny okolo, parket byl jen jejich a hudba provázela každý jejich pohyb. Nebál se k ní přitisknout blíž, byli tak omámeni kouzlem okamžiku, že jim bylo okolí naprosto ukradené. Ona jakoby se ani nedotýkala parketu, tak lehce tancovala, a on svými pohyby (až moc jemnými na tělocvikáře) ji skvěle doplňoval. Málem si ani nevšimli, že hudba přestala hrát a všichni okolo přestali tancovat. Na pódium vystoupil komentátor večera a vzal do ruky mikrofon.
„Myslím, že se všichni shodneme na tom, že již máme Pár večera. Prosím, zatleskejte pánovi a slečně uprostřed parketu!“ Najednou lidé okolo nich poodstoupili, celý sál na ně vrhal své pohledy a po pár vteřinách se ozval hlasitý potlesk. Chvíli jim trvalo, než vše pochopili. On se cítil blbě, ale přesto mu to přišlo úsměvné, na rozdíl od ní. Ztuhla na místě a v očích děs. To je průser, řekli si pohledem, místo aby jeden druhému dodali odvahu. On se však zachoval pohotově (jako ostatně vždycky ;-). Uchopil ji pevně za ruku, protočil ji, uklonil se a ještě jednou to samé na druhou stranu. Za opakovaného potlesku se otočili a chtěli z parketu co nejdřív zmizet. Ale potlesk neutichal. Právě naopak. „Pusu! Pusu!“ aplaudovali studenti v sále, profesorský sbor se bavil na kolegův účet, zatímco výraz paní ředitelky byl stále strnulejší. „Co teď?“ špitla tak, aby ji slyšel jen on. No co, naznačil jí pokrčením ramen, uchopil ji za ta její a políbil ji na tvář. Z davů studentů se ozvalo zklamané zahučení, v profesorském kruhu opadlo napětí. Potlesk je nakonec vyprovodil až z parketu. Hudba se opět zpustila a dál si jich nikdo nevšímal.
Byl prosinec a blížily se vánoční prázdniny. A také lyžařský kurz, na který profesor odjížděl v lednu s prváky. Když jí jednou oznámil, že je tam několik volných míst, jestli nechce jet s nimi, odmítla to. Zamrzelo ho, ale i tak věděl, že je to tak lepší. Možná by to bylo právě naopak. Možná by bylo horší se soustředit, hlídat se. Po těch několika měsících, co se spolu tajně scházeli, psali si, vyznávali lásku všemi možnými způsoby, bylo jasné, že ten, kdo v tomhle vztahu víc miluje, je on. Věděl to a taky věděl, že týden bez ní bude mučivý. Byl s tím smířený. A co vlastně sejde na nějakým lyžáku? Po týdnu ji zase uvidí a užijí se víc než dost, říkal si. A ona? Ne, že by se jej „přejedla“, ale byla si jistá, že pokud se chvíli neuvidí, budou se milovat a těšit se na sebe ještě víc (pokud je to vůbec možné). Její plány ale zhatila kamarádka, která se rozhodla ulít se ze školy a ještě si k tomu zalyžovat. Přemluvila ji a nakonec se společně zapsali mezi zájemce o kurz.