Krása ženy

Stalo se to nedávno. Můj život mi to změnilo úplně od základu. Dříve jsem byla zatrpklá, připadala jsem si přihlouplá , ale to se změnilo v dobu , co mi cestu zkřížila láska.
Teď se cítím konečně jako žena . Žena , kterou miluje opravdový muž. O tom jsem snila celý můj zkažený život. Nyní to je zde a já se tomu můžu zcela odevzdat celou mojí duší. „A naše těla splynou v jedno...“ Tato fráze mi vždy připadala tak vzdálená , tak mimojdoucí. Konečně, konečně je dopřáno i mě tuto frázi vyslovit s tím, že to tak opravdu je. Nevím , ale žít s pocitem , že jste milována a vy můžete milovat toho druhého je nádherné...
Vše začalo , když se konal vánoční večírek v práci. Mimochodem jsem výborná právnička. Mají o mě zájem klienti až ze zahraničí. Za ty léta mi nosánek určitě vyrostl opravdu moc daleko. Znáte pohádku o Pinokiovi ne? Obhajovala jsem totiž lidi , které zločin opravdu spáchali – vyhrála jsem vždy , i když je to občas neférový vůči těm druhým. Ale jak říkám :,,Nějak ty prachy sehnat musím.“
Ale abych se vrátila k mé vytoužené lásce...
Jak říkám – je vánoční večírek v práci a já jako obvykle sedím v šedém koutě,piji „beton“ a kolem
mě procházejí samý krásný slečinky a natřásají se před zraky mých kolegů. To mě vždycky vytáčelo. Jak tohle ženy můžou dělat. Takhle zrazovat svoji pravou cenu. Udělat ze sebe lacinou holku- minisukně , velký výstřihy. Zvedá se mi z toho žaludek.
A v tom , když už jsem byla na středu opilosti a bdělosti ,vidím na zemi přede mnou dvě černé boty a hluboký hlas muže mě vyzval k tanci. Pomalu zvedám oči přes jeho vypracovanou hruť až se dostávám k jeho očím. Střetli se. Ano v duchu mi zněl hlas:,, On je ten pravý,on je ten pravý...!“
Já se třásla jako malá holka , která má před skoušením z matiky třesavku. Podal mi ruku a spolu jsme odkráčeli do středu parketu , kde na nás všichni koukali s pohledem , který vyzařoval překvapení. Všichni si kladli otázky ve smyslu. Kdo mohl být tak hloupý , aby vyzval k tanci tuhle šedou myšku? Nebo s ní měl jen soucit? Ne pro mě to tak nebylo. Cítím , že tento neznámý muž to se mnou myslí vážně.
Nikdy dřív jsem ho neviděla . Neznám ho , ale už teď vím jak to s námi dvěma dopadne – tedy v tu dobu jsem v to aspoň doufala. Ke konci tance plného ticha z něho najednou vystřelilo:,,Jmenuji se Milan.“ Ach tak nádherné jméno- Milan, Milan...Už v tu chvíli mi doklaplo , že on se stal středem mého života , že bez něj už nedokážu žít. Miluji ho , ale neřeknu mu to. Nemám v to odvahu.
Když mě odváděl zpět k sedačce v koutě , který už teď nebyl šedý. Nikoliv byl už celý červený a růžový – můj koutek štěstěny. Koutek , který mi přivábil lásku – Milana. Ale teď zpět k tomu co mi řekl:,, Já jsem blázen-tancovat s ženou , o které nevím ani jak se jmenuje. Prosím , zdělte mi své jméno.“ Ach je tak galantní a mluví s takovým klidem. Co jiného jsem měla odpovědět než směle říct mé jméno. ,,Marta.“ ,,Tak tedy Marto máte zítra čas?“ ,,a-a-ano , ano mám.“,,To je úžasné , já mám náhodou zítra volno. Nechtěla by jste zajít na skleničku vína a pak třeba na večeři?“,,Samozřejmě , že ano. V kolik a kde se sejdeme?“ ,, Co třeba před klubem Fert?!
V sedm?“,,Ano , budu tam přesně v šest – tedy v sedm.“
Byla jsem z něho úplně pav. V tuhle chvíli o něm vím jen jedinou věc- jmenuje se Milan. Pořád si to jméno musím opakovat dokola a dokola. Celý večer my myšlenky nedaly pokoj. Vyčítaly mi , jak vypadám. Já s nimi samozřejmě souhlasím. Chce to razantní změnu mého zevnějšku. Mám skvělý nápad. Zítra ráno zavolám šéfovi a vezmu si volno ,pak se budu jen zušlechťovat v různých salónech a u kadeřnic. Nesmím vynechat ani obchody s oblečením , chtělo by to nějaké nóbl večerní šaty. Už se na ráno těším...
Moje tužba mi splnila vše , co jsem si kdy přála.Můj život začíná nabírat nečekané obrátky.Byla jsem snad ve všech druzích obchodu. Bižuterie , oddělení „péče o tělo“a další takové šťastné obchůdky. Utratila jsem celou moji výplatu na tento měsíc , ale nikdy v životě nebyl můj pocit tak naplněný a protoužený. Vypadala jsem jako popelka , co spěchá k princi na hrad . Snad s tím rozdílem, že já i po půlnoci budu vypadat jako ze snu.
Mé vlnité vlasy mi dosahují přesně po ramena. Kadeřnice mi je upravila tak , že bývalá ofina je vyčesaná z čela ven a na temeni přichycená perleťovou sponou. Ach jak já miluju být upravená a připadat si tak „sexy“. Ano , ano jsem to já i když sama tomu nemohu uvěřit. Na mém krku se kyne krásou červeně třpytící se řetízek , který jen jednoduše doplňuje mé nádherné rudé šaty . Sahají mi až po kotníky a jsou na mě upnuté a já jen ještě obdivuji mé skleněné střevíčky . Teď mohu jen dodat , že už jsem připravená na schůzku s tím nejokouzlejším mužem pod sluncem . S Milanem.
Našlapuji si jistě a sebevědomě. S každým došlapem mé nohy střevíček cinkl. Jak už jsem řekla je to jako ve snu. Ve snu , který by si přála každá žena i já.Stojím před Fert klubem a naposledy si nadechnu své nezkušené odvahy a vstoupím dovnitř. Už ho vidím v dálce . Sedí tam v tom křesle
a hledí na pódium , jak se tam kroutěj ty slečinky v krátkých sukních.teď na ně opravdu žárlím , proč jsem si tyhle hadříky taky nepořídila.Asi jsem se vyšňořila moc na tuhle společnost. „Jsi nádherná, ale tak trochu jinak oblečená než by bylo vhodné“. Tak přece má nějakou chybu. Lichotit moc neumí , ale to nevadí . Hlavně ,že řekl,že jsem nádherná. To mi stačí.
„Marto víš co? Když už ses tak upravila , tak zajdeme do restaurace , kde se tyhle nóbl věci nosí, hm. Souhlasíš?“ „Ano , to je výborný nápad.“ Ostudou jsem se málem propadla. Pane Bože proč jen já neumím být jako jakákoli jiná žena?!Myslím ,že to bude tím, že jsem až moc v některých věcech jedinečná. Kdo ví ?! Třeba je to i výhoda , kterou hledá dalších tisíc žen , a kterou mám jen já a dalších pár výjimečných žen.Jsem snad úplně zaslepená láskou ?- ani jsem si nepovšimla , jak se pomaloučku řítíme k té oné restauraci „U zapíchnuté dýky“. I tento název restaurace je tak romantický-„U zapíchnuté dýky“. Představím si pod tím zklamanou lásku , dva milence a romantický konec – smrt jednoho z nich a také je v tom zasněná nevěra . Přesně jak z románu , ale já mám lepší osud než tito dva milenci . Já a Milan jsme skuteční , a proto neskončíme jako ti v tom smutném románu.
A Marta se nemýlila…..za pár let se jim vydařily nádherné dítka a milovali se tak silně, že se o nich napsal i román. Přímo tento.