Strasti i radosti života - 3.kapitola

Ve škole jsme měli zrovna rodinku, takže taková oddychová hodina. Učitel už je starší a je dost tolerantní, ale má u nás respekt. Zrovna když jsem si napsala nadpis „Majetek,“ mi na lavici přistál dopis, adresovaný mně. Otevřela jsem ho a zjistila, že je od Lukáše.
Včera jsem dal tvoje icq číslo Kubovi…nevadí ti to? Nedal se odbýt…odepiš
>>Já ho snad zabiju<< pousmála jsem se v duchu. Rychle jsem naškrábala odpověď: Nevadí mi to, ale mohl jsi mi o tom aspoň napsat SMSku…
Na odpověď jsem už nečekala. Zbytek dne ve škole se hrozně táhl. Nudou už nikdo nevěděl, co dělat. O poslední přestávce mi přišla SMSka: az prijdes domu, tak uvaris veceri – budeme mit navstevu a nikam dnes nepujdes, budes se starat o navstevu. Tata
Určitě zase přijde ten jeho oplzlej kamarád a bude mít blbý kecy. Ještě ke všemu mu budu muset vařit. To jsou úžasný vyhlídky, mám zkaženej celej den. Mé nálady si všimla Marča a hned věděla, která bije. Svěřuju se jí se vším, takže ví i o tátovi. Mám k ní důvěru a vím, že by nikdy nic nikomu neřekne.
Domů jsem se doplazila ve 3. Úplně zničená a to se ještě musím učit na zítra a vařit tu pitomou večeři. Jakmile jsem otevřela dveře našeho bytečku, už u mě byl táta.
„Kde jsi tak dlouho?“ byl nervózní, to jsem poznala hned. Určitě se dnes moc nenapil, aby toho mohl vypít co nejvíc večer.
„Jestli sis toho ještě nevšiml, tak mám osum hodin a to se pak vracím až kolem třetí,“ byla jsem docela naštvaná.
„Nebuď na mě drzá! Jestli se musíš učit, tak si s tím pohni. Za dvě hodinky přijde Olda a ty budeš mít všechno přichystaný!“
„A kde je vůbec máma?“ odbočila jsem od tématu.
„V práci, vrátí se až ráno,“ to jsem si mohla myslet. Nečekala jsem až mě začne zase s něčím otravovat a šla jsem se učit. Večeři jsem chtěla odfláknout, ale táta stál nade mnou a sledoval mě, jestli nedělám něco špatně. Štvalo mě to a taky znervózňovalo. Prostřela jsem stůl a nachytala jídlo. Pět minut nato už někdo zvonil u dveří. Nebyl to nikdo jiný než Olda. Pozdravili se s tátou dost hlučně.
„Áá, Klárka, copak tady děláš?“ zajímal se hned.
„Mám takovou nemilou povinnost,“ odpověděla jsem popravdě.
„A smím vědět jakou?“
„Jo, musela jsem uvařit večeři a tvrdnout doma, protože jste přišel,“ jeho výraz se ze samolibého změnil na rozzlobený. Táta mě zpražil zničujícím pohledem, ale nic neřekl.
Sebrala jsem se a mířila jsem ke dveřím.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ zakřičel na mě táta.
„Pro Lucku, je u Romany.“ Obula jsem se a vyšla ze dveří. Zpátky, už s Luckou, jsem byla do půl hodinky. Táta se s Oldou už docela rozjeli. Poznala jsem to podle flašek od piva, které stály v kuchyni na stole. Lucku jsem odvedla do pokojíku, tam jsem jí převlíkla a nechala ať si hraje s Legem. Sedla jsem si k počítači a zapnula jsem ho, přihlásila jsem s na ICQ a přečetla jsem si e-maily. Po chvilce mi někdo napsal – Jakub.
No Name: hoj anděli, jak se máš?
Dark angel: mám se dobře JAKUBE (schválně jsem zvýraznila jeho jméno) a co ty?
No Name: jak víš, jak se jmenuju? Kdo ti to řekl?….
Dark angel: to není podstatné (použila jsem stejnou větu jako on včera)…
No Name: no nic, nebudu vyzvídat, stejně bych se nic nedozvěděl…hele Kláro ty máš bráchu?
Dark angel: mám…proč?
No Name: a nejmenuje se náhodou Tomáš?
Dark angel: náhodou jo…proč???
No Name: ptz mám ségru, která s ním chodí do třídy a je do něj zamilovaná…nemluví o nikom jiným…už mi leze na nervy…
Dark angel: :-DDDDDDDD….jejda…to není možný, aby se někdo zamiloval do mýho bráchy…vždyť on je citlivej asi jako stoletej pařez!!!
No Name: no vidíš, ale moje ségra to tak nevidí…prý je to ten nejúžasnější a nejsympatičtější kluk na světě…
Dark angel: tak to tvoje ségra musí být opravdu slepá…hele já musím končit…zatím pa…uvidíme se ve škole…
No Name: jj čau
Vypla jsem ICQ a vzápětí i počítač. Vykoupala jsem Lucku a uložila ji do postele. Byla dost unavená. Snad usne bez problémů, protože se z obýváku ozývají ti dva stále hlasitěji. Bylo mi z nich nanic – z obou dvou.

Další dny probíhaly naštěstí v pohodě. Ve škole zatím jenom opakujeme, takže nic novýho. S Jakubem spolu začínáme pomalu vycházet. Je to prima kluk. Doma je relativní klid.
Je čtvrtek šest večer a mamka konečně přišla z práce.
„Ahoj mami,“ pozdravím ji mile.
„Ahoj Kláry, prosim tě pomoz mi s tím nákupem,“ mamka byla obtěžkaná taškama s nákupem. Pomohla jsem jí ho dopravit do kuchyně a uklidit na místo.
„Mami, můžu spát zítra u Marči?“ ptala jsem se opatrně.
„Pokud nedostaneš ve škole nějakou blbou známku, tak jo. Budeš tam chtít spát i v sobotu?“ mamka je zlatá a tím, že se ptala na sobotu mi vyrazila dech.
„Pokud by ti to nevadilo?“
„Mně to nevadí, jestli to nebude vadit jejím rodičům. Nebo snad nebudou doma?“ mamka to hned pochopí.
„Jo, nebudou doma celý víkend,“ nemá celu před mamkou zatloukat, takže popravdě odpovím a nevykrucuji se.
„Tak jo, ale hlavně ten dům nezbořte,“ mile se na mě usmála a poslala mě se učit.

Ve škole přišla Marča ještě s jiným nápadem.
„Kájo, nebylo by lepší, kdyby nás nebylo víc? Co kdyby u nás přespali i ostatní lidi z party. Aby tam byla větší zábava, protože víc lidí je skoro vždycky líp. Co na to říkáš?“
„To je báječnej nápad!“ přikývla jsem jí nato.
Po škole jsem se stavila pro Lucku do školky a pak rovnou domů. Naši se hrozně hádali. Táta se zase opil a dělal zle a ještě k tomu u nás byl Olda. Rychle jsem Lucku odvedla do pokojíku, aby to aspoň neviděla, když už to nejde přeslechnout. Chtěla se dívat na pohádku, tak jsem jí zapla počítač a pustila jsem ji. Lucka si sedla do křesílka a spokojeně se dívala.
Zablikala mi ICQ, že mi přišla zpráva – zase Jakub.
No Name: hele nevíš jak se dá zabránit odposlechu cizích hovorů,
Dark angel: tak to teda nevím…proč se ptáš?
No Name: no naši sousedi se skoro pořád hrozně hádají a nejde je přeslechnout. Táta už tam chtěl i jednou vlítnout a dneska k tomu taky neměl daleko, i když jestli se budou takhle hádat dál, tak tam opravdu asi vletí…je to u neúnosný…
Až teď mě to trklo, kdo jsou vlastně ti naši nový sousedé – Jakub s rodinou.
Dark angel: tak to musí být hrozný…fakt vás lituju..(hrála jsem mrtvýho brouka)
Řev dole pořád zesiloval. Nechala jsem Lucku se dál dívat na pohádku a šla jsem do kuchyně, kde se celá hádka odehrávala.
„Necháte už toho konečně?“ vyjela jsem po nich (teda spíš po tátovi).
„Miláčku nepleť se do toho,“ snažila se to mamka vyřešit po dobrém.
„Pokud by vás to moc neobtěžovalo, mohl byste vypadnout?“ oslovila jsem Oldu, protože tohle byla rodinná záležitost a nic pro cizí uši. Bez protestů šel, ale neodpustil si podotknout, že jsem drzá a že by s tím měl táta něco dělat. Ten si vzal jeho radu k srdci a vlepil i facku.
„Ubožáku, zmůžeš se už jenom na chlast a na mlácení druhých!“ byla jsem vytočená na nejvyšší míru. Asi jsem to přehnala, protože jsem dostala další facku, která mě odhodila ke kuchyňské lince a bouchla jsem se do hlavy. Dál už jsem si uvědomovala jenom bolest v ruce a na žebrech.