Dvě dítka z bohatého hnízda (1. část)

Hlavní hrdinové:

Joan McArthurová
-24 let
-vystudovala vysokou školu
-má malou veterinární kliniku
-rodina nechápe, proč chce pracovat i přes jejich bohatství
-ráda kreslí, čte, zbožňuje pizzu
-není moc společenská

Gregory Freeman
-27 let
-vlastní jezdeckou stáj a ranč
-má velmi bohatou rodinu, se kterou nechce mít nic společného, protože nesnáší pokrytectví
-rád vaří, stará se o koně a dobtek
-není společenský a neumí plavat

Margarett Trowová
-babička Joan
-zná se s Juliette Freemanovou, Gregoryho babičkou
-chce aby její vnučka bylašťastná
-má dobrý plán jak na to

Juliette Freemanová
-babička Gregoryho
- zná Margatettu, Joaninu babičku
-společně plánují setkání svách vnoučat

Rodiny McArthurové a Freemanové
-pokrytci
-svazují se společenskými pravidly
-milují plesy a peníze

--------------------------------------------------------

I.

"Gabrielo! Já tam nepůjdu. Za žádnou cenu." vztekala se Joan. *To tak. Budu ue sebe dělat šaška těm pokryteckým bestiím. Ani mě nehne* Zabouchla za sestrou dveře.
Z druhé strany pokoje se ozvalo lehké zaklepání.
"Vstupte pokud jste moje milovaná babička Margaretta"
Do místnosti vstoupila zhruba osmdesátiletá žena.
"Joano, neměla bys na svou sestru tak křičet. Málem mi to utrhlo uši." pokárala jí babička, kterou už Joan srdečně objímala.
"Jsem ráda, že jsi přišla babičko. Už nevím co mám dělat.Chtějí mě vzít mermomocí na nějaký ples.
"Nediv se. Já za tebou nejdu po nic za nic. Má přítelkyně Julietta by potřebovala společnici pro svého vnuka Gregoryho. Je plachý a nemá rád plesy. Matka ho tam donutila jít a já jsem nemohla tu prosbu odmítnout...."hlas staré dámy zakolísal"...uděláš to pro mě."
"Jistě babičko. tobě nemohu nic odepřít." Tiskla její vrásčitou ruku ve své. "Alespoň si budeme rozumnět."

*Hrůza, zase mě citově vydírali* říkal si Gregory.
"Matko, nepočítej ale s tím, že bys mi tam našla nevěstu, nemám rád tuhle společnost. Samý tlachání o ničem. Doufám, že ta Joana b ude alespoň trochu inteligentní." řekl matce a poroučel se ven. Rozvázal si kravatu, zahodil sako a vydal se do domu naproti.

V téhle části zámku bydlela jeho babička Juliette.
"Babi? Jsi tu?" zvýšil hlas, aby ho slyšela.
"Gregory, jsem v zadním pokoji." ozval se jeho zamilovaný hlas. Ten hlas miloval od dětství, kdy mu četla pohádky nebo vyprávěla příběhy ze svého dětství.
Když došel do pokoje jeho tvář se rozjasnila. Pohled na tuto starouz dámu ho naplňoval štěstím.
"Dobré odpoledne." políbil babičku na tvář a sedl si vedle ní do křesla.
"ah, jsem tak ráda, že jsi přišel. Joana slíbila že přijde. Nemusí plesy, takže si budete rozumět." tajemně se usmála a usrkla ze šálku.
*Tak to bude zajímavé* pomyslel si.