Stojím u kolejí a přemýšlím..

Stojím u kolejí a přemýšlím..jestli tenhle svět má nějakou cenu.. jestli vlastně nebude lepší sednout si na koleje a čekat až… ne to ne…já přece nesmím zemřít přece nemůžu tohle všechno opustit…ale můžeš přece tu jen stojíš a vzpomínáš na to co už nikdy nebude…ale přece v životě můžu poznat ještě štěstí…

Tak takhle se hádají moje dva vnitřní hlasy…tak který mám poslechnout?? Já nechci umřít.. jdu pryč.. po očích mi stékají černé slzy..slzy smutku, žalu, lásky i nenávisti.. celý svět je mi v tuhle chvíli ukradený… celý až na něho.. proč se muselo stát zrovna tohle.. prostě pořád doufám, že je to jen zlý sen.. z kterého mě vzbudí zvuk budíku který normálně nesnáším..ale teď, teď by mě vysvobodil z tohoto zoufalství..

Jdu ulicí..a lidé na mě zírají se strašnou lítostí v očích.. ale sakra tyhle pohledy mi ho nevrátí…ty ustaraný oči mých rodičů mi nevrátí jeho vždy zářící oči..
Pláču, pláču jen pláču tolik slz už padlo tolik slz.. které jsou mi stejně k ničemu.. co je vlastně na tomhle zasraným světě ještě k něčemu… nic..už nic mi nevrátí to jeho vřelý objetí, to jediný objetí ve kterým jsem se cítila šťastná a v bezpečí.. chci za ním, ale jak? Chci mu být na blízku..tak moc chci, ale je mi to k ničemu…
A ještě k tomu všemu ty řeči všech okolo to bude v pořádku i když to teď moc bolí.. „jo jasně v pořádku. V pořádku to už nebude..není šance, že by jsme byly zase spolu“..
smrt je nespravedlivá proč si musela vzít zrovna jeho..z těch miliardy lidí na světě zrovna jeho..

tohle už fakt nemá cenu…já vím že je tu semnou, ale to mi nestačí..už nikdy k němu nebudu moct přivonět.. a za všechno může jen to blbý BMW.. to není možný..bože jeden řidič co jel absolutně na mol neměl ponětí o tom co dělá…ale sebral život člověku..a ještě k tomu mému miláčkovi.. já teď stojím u kolejí..ale tentokrát vím jistě, že to chci udělat.. už mi nic nebrání..
vstupuji na koleje.. poprvé v životě myslím na něco tak strašného jako je sebevražda.. nikdy jsem si nemyslela, že můj život skončí takhle..
promiňte všichni..ale můj život ztratil smysl…můj snoubenec je v nebi a já chci být sním…
a hele už jede vlak…nezlobte se na mě…ale je to vysvobození…

CRRRRRRR!!!!

konečně já věděla, že to nemůže být pravda..já věděla, že to byl sen..
ale, ale kde je můj miláček…??
V tom někdo zvoní na dveřích…policie..co se stalo?? „Váš snoubenec je nám to líto..ale opilí řidič BMW..“
Sakra to není možný…proč tuhle bolest musím zažít..už po druhé..stejně skončí to stejně jak můj sen..až na to. Že místo CRRRRR…

Zaznělo houkání vlaku…