Míša a já, Kapitola 1.

,,Co s námi bude?´´ zeptala se Míša, pozvedla hlavu a podívala se mi do očí. Díval jsem se do těch krásných kukadel a na pár vteřin jsem se nezmohl ani na slovo. Uhnul jsem pohledem a přemýšlel a už to samotné mě přivedlo na ne moc pozitivní myšlenky. Měl by člověk přemýšlet o tom, co bude? A měl by to snad vědět? Jak? Bylo mi v tu chvíli děsně smutno. ,,Zestárnem a umřem,´´ konstatoval jsem suše a snad jsem tomu i věřil nebo věřit chtěl. Míša sklonila hlavu a položila si ji do dlaní. ,,Kdy se já vůl naučím konečně lhát. Pravda mě vždycky přivedla do neštěstí,´´ říkal jsem v duchu a litoval toho, že jsem nepoužil nějakou optimistickou frázi. Najednou byla smutná i ona, aspoň tak vypadala. Chytil jsem jí kolem pasu a přitiskl se k ní. ,,Jestli budeš chtít, zestárnem spolu,´´ zašeptal jsem jí a políbil na tvář.
,,Proč se tak bojíme pravdy, proč ji chceme slyšet a když jí slyšíme, nevěříme jí?´´ zeptala se.
,,To bude asi tou lidskou povahou, tím, že chceme všechno jinak než to je.´´
,,A co vlastně chceme a když už to máme, poznáme to vůbec?´´
,,Nevím, sám nevím co chci, tebe už mám a snad ještě dlouho mít budu, to, že přemýšlíme o tom, co chceme z nás dělá lidi, nemyslíš?´´
,,Někdy bych si přála být něčím jiným než člověkem, ale proč utíkat z pohodlí do neznáma.´´
,,Máš pravdu, jakmile neznáme odpovědi na otázky začínající ,,proč´´ je to pro nás nedůležité a nakonec se stejně každá z těch otázek zapomene někde v knihách, kde ji občas někdo najde.´´
,,V knihách se už ztratilo tolik – naše minulost, budoucnost a zřejmě i přítomnost. Už vím, chtěla bych být dětskou knihou pohádek, kde by každý příběh skončil dobře a ten poslední by byl o cestování časem a já bych se vždy vrátila do jedné z těch pohádek a prožila ji znovu a jinak.´´
,,Tohle, co jsi teď řekla je sama o sobě hezká pohádka, kdyby existoval stroj času, tak by lidé chtěli vidět, co bude, ne co bylo. To, co bylo by chtěli změnit, ale kdo ví, co by se pak stalo s přítomností, o tom snad ani nejde přemýšlet.´´
,,Tak to nedělej,´´ usmála se na mě. Přiblížil jsem se k ní a začal ji líbat. Zase tak krásně voněla.