Trojúhelník

Zazvonil zvonek. Adam otevřel dveře.
"Dobrý den" řekl zaraženě.
"Adam Pospíchal?"
"Ano."
"Znáte Kláru Klaráčkovou?"
"Ano"přisvědčil policistovi.
"Oblečte se, půjdete se mnou."
Adam se tedy oblékl a šel s policistou a při tom přemýšlel co si zase Klára vymyslela.
Celou cestu nikdo nic neřekl, ale policista se na něj díval pohledem, který nevěstil nic dobrého. V tichosti tedy dojeli na stanici, kde ho zavedl do kanceláře.
"Takže-" začal policista, "byl jste obviněn ze znásilnění. Obvinění vznesla dnes ráno slečna Klára Klaráčková."
"Znásilnění?-Já že znásilnil Kláru?- Co je to za blbost?"
"Jestli je to blbost, to opravdu nevím-bylo vzneseno obvinění a já musím zjistit, jestli to je pravda nebo není."
Policista se na něj zadíval pozorným pohledem. Vůbec nevypadá jako násilník, pomyslel si, ale už sem potkal hodně lidí, kteří vypadali jako neviňátka a nakonec to byli hajzlové nejhoršího druhu.
"Kde jste byl dnes v noci?"
"Doma."
"Může vám to někdo dokázat?"
"Jo, byla u mě přítelkyně."
"A co jste dělali přibližně v jedenáct hodin?"
Na chvíli se zarazil, ale věděl, že musí říct pravdu.-"Milovali jsme se."
Policista přikývl.
"Dobře. Jakou má ta slečna adresu?"
"Vážně ji do toho musím zatahovat?" zeptal se sklesle Adam. Nechtělo se mu do toho zatahovat Martinu, ale bylo mu jasné, že když to neudělá, bude mít velké problémy.
"Dobře. Já vám ji dám."

Martiny máma se na policistu dívala trochu vystrašeným pohledem.
"Udělala Martina něco?" zeptala se, když jí oznámil, že chce mluvit s její dcerou.
"Ne, neudělala. Jen potřebujeme její svědectví."
"Dobrý den" pozdravila Martina.
"Dobrý den, slečno. Potřebuji se vás na něco zeptat. Je to opravdu důležité, takže opravdu mluvte pravdu." Přikývla.
"Mohla byste nás, prosím, nechat chvilku o samotě" požádal mámu Martiny, vešel dovnitř a zavřel dveře, aby je nikdo neposlouchal.
"Kde jste byla dnes v noci?"-
"U přítele" řekla zaražena otázkou.
"I v jedenáct večer?"
"Ano."
"A co jste dělali?"
"Proč se mě na tohle ptáte?"
"Věřte mi, že je to opravdu důležité, ale o co jde, vám řeknu až za chvíli" odpověděl jí, "tak-co jste dělali v jedenáct hodin?"-
"Milovali jsme se" řekla potichoučku.
"Musíte jet se mnou, abychom mohli vaši výpověď zaprotokolovat" řekl a podíval se na ni, "jde o to, že váš přítel byl obviněn ze znásilnění."
"Ze znásilnění?" opakovala v šoku, "ale to by Adam nikdy neudělal."
"Jako čas útoku byla uvedena jedenáctá v noci.-Vaše i jeho výpověď se shodují."
Odjela s ním tedy na policejní stanici.

Na dveře zaklepal druhý policista.
"Dále" ozvalo se z místnosti, jakmile vstoupil zeptal se policista, který ho vyzval dál, "tak co říká doktor?"
"No-vůbec se jí na to vyšetření nechtělo. Není divu-prokázalo se, že znásilněná nebyla."
"Tyhle slepice, co si něco vymyslí a my to pak musíme řešit, místo abysme dělali něco důležitějšího fakt nesnášim" řekl naštvaně.
Policista vešel do místnosti, kde byl Adam.
"Prokázalo se, že obvinění bylo falešné.-Vy máte samozřejmě právo obžalovat ji."
Zavrtěl hlavou.
"Ne, poslední věc na kterou mám náladu je hádat se o něčem s Klárou.-Můžu jít?"
Policista přikývl.

Adam vyšel ven.
"Adame" vykřikla Martina a hned mu padla kolem krku. Šťastně ji objal.
"Je všechno v pořádku?" zeptala se, "ten policajt říkal něco o znásilnění."
"Jo, Klára si vymyslela, že sem jí dneska v noci znásilnil."
"To je taková kráva" řekla naštvaně Martina, "copak už ti nemůže dát pokoj?" Adam bezmocně pokrčil rameny.

Seděl u okna, ruce položené na parapetu, na nich položenou hlavu a smutně koukal ven.-Přemýšlel.-Ale vůbec nevěděl, co si má počít. Bál se, moc se bál. Děsil se, co si ještě Klára vymyslí. Doufal, že nic. Ale potom obvinění ze znásilnění si nebyl jistý vůbec ničím. Jediná jistota pro něj teď byla Martina. Když byl s ní, ničeho se nebál a jen si užíval společných chvílí. Martina ho teď držela nad vodou... Byla to jeho živá voda... Voda co ho drží nad vodou...