Trojúhelník

Nějakou dobu byl klid, a tak se Adam uklidnil. Asi jí ten trapas na policii stačil, pomyslel si. Místo myšlenek na Kláru se o to víc věnoval Martině.
Zrovna k ní šel, když za ním někdo zavolal jeho jméno. Spěchala k němu Klára. Měl co dělat, aby si nepovzdechl a neotočil oči v sloup.
"Ahoj"pozdravila ho zadýchaně, "můžu s tebou mluvit?"
"Hm."
"Chtěla bych se ti omluvit."
Šokovaně se na ni podíval.
"Omluvit?" zopakoval zaraženě.
"Jo" přikývla, "nechtěla jsem ti ublížit, ale-" Podívala se na auto blížící se po silnici.
"-když tě nemůžu mít já-tak ani žádná jiná."
Prudce do něj strčila a rychle utíkala pryč.
Bodlo ji u srdce, když slyšela krátké skřípění brzd a následný náraz.

Řidič vyděšeně dupl na brzdy, ale věděl, že je pozdě.Jsem moc blízko na to, abych zabrzdil a ani ten kluk už nemá šanci uskočit.
Adam tvrdě dopadl na kapotu a následně ho setrvačnost odhodila na asfalt. Řidič k němu okamžitě přiběhl. Hned za ním přiběhl jakýsi kolemjdoucí. "Máte mobil?" zeptal se ho řidič. Chodec místo odpovědi vytáhl mobil a vytočil číslo 155.
Muž mezitím zjistil, že Adam nedýchá, tep také nemohl nahmatat, a tak začal s umělým dýcháním a masáží srdce.
"Záchranná služba Plzeň"ozvala se operátorka.
"Dobrý den, v ulici Heyrovského srazilo auto asi 17 až 18-letého chlapce."
"Co životní funkce?" zeptala se operátorka.
"Nedýchal a netlouklo mu srdce, ale řidič už zahájil oživování. Je celý od krve" dodal ještě. "
Za chvíli u vás bude sanitka."

Zvuk houkačky se rozlíhal do dáli. Auta zajížděla k chodníku. Sanitka zastavila a záchranáři rychle vyskákali ven.
"No nazdar" poznamenal doktor, "ten je pěkně zřízenej. Prováděli jste oživování, že?"
"Ano" odpověděl řidič.
Na víc se nezmohl, díval se na svoje ruce zamazané Adamovou krví, zjevně mu až teď začalo docházet, že nebýt jeho zásahu, byl by Adam na místě zemřel.
"Zachránil jste mu život"potvrdil doktor a ke kolegovi dodal, "možná má něco s páteří, musíme s ním opatrně."

Martina šla s Renčou po chodníku a vesele se bavili. "Hele, támhle je sanitka" řekla Renča. Šli blíž. Najednou se Martina zarazila na místě, krve by se v ní v tu chvíli nedořezal.
"Ne" vydechla vyděšeně, "to ne...Adame."
Sanitka odjela. Martina šla jako ve snu k policistovi. "Prosím vás" oslovila ho, "co se Adamovi stalo?" "Vy jste příbuzná? Kamarádka? Přítelkyně?" "Přítelkyně." Policista jí řekl jméno nemocnice kam Adama odvezli a otočil se zpět k řidiči a chodci.
"Tak co se stalo?"
"Bavil se s nějakou holkou"začal řidič, "a ta do něj pak strčila a on sletěl rovnou do silnice. Byl jsem moc blízko na to, abych to ubrzdil. Ta holka pak zdrhla."
"Nevíte jak vypadala?"
"Byla středně vysoká.-Hodně hubená a měla krátký černý vlasy."
"Neznáte někoho takového?" zeptal se policista Martiny, kterou zrovna utěšovala Renča.
"To snad už není možný"řekla Martina, "nejdřív si vymyslí, že je těhotná, pak že ji znásilnil a teď ho málem zabije" poslední slova sotva přes pláč řekla.
"A jak se jmenuje ta, co o ní mluvíte?"
"Klára.-Klára Klaráčková."
Policista si jméno zapsal a poděkoval jí.
Martina vyrazila po chodníku pryč.
"Kam deš?" zeptala se Renča.
"Za Adamem. Musím vědět co s ním je" řekla s očima plných slz.