Nancy a Sid

Jeli sme ze super akcičky, byl to ňákej drum´n´bass, pokud si dobře pamatuju. I když pro oba z nás je punk nejen otázkou hudebního, ale taky životního stylu, jednou za čas si rádi poslechnem něco jinýho, pokud se u toho dá slušně vyblbnout. A to "dramýček" splňuje. Obzvlášť když sežerete něco kolem padesáti lysohlávek, dáte si pár piv a završíte to něčím dobrým na šluka... A tak to taky dneska vypadalo. Stáli sme v uličce u dveří, abysme nerušili ostatní cestující, případně abysme z nich nedostaly ňáký stíhy (nechápu, kam v neděli ráno v 7 hodin jede tolik lidí...). Sid celou cestu komentoval proběhlou action a já se u toho královsky bavila. Jeho vyprávěcí styl má prostě grády, a to nejenom na houbách. Najednou sem se však zadívala někam za něj, a v hlavě mi probleskl celej náš společnej život.

...

Seznámili sme se samozřejmě na akci. Byl sychravej podzim, na Favále zrovna hrála Zóna A. Na jejich koncert sem se těšila jak malá, přestože už sem je několikrát naživo viděla. Ale je to prostě dycky sada, takže sem si je nemohla nechat ujít. Pařili sme s kámošema v kotli, a zhruba uprostřed konzíku sem si všimla nááádhernýho pankáče postávajícího kousek ode mě. Sem tam sem na něj koukla, párkrát sme se setkali pohledem, a on se dycky mile usmál (mimochodem, ten úsměv mu zůstal dodneška). Když už mi při pogu scházel kyslík, vyrazila sem ven na cígo. A kdo zanedlouho přišel? Můžete třikrát hádat...
"Čauky slečno, nebude vám vadit když si tady s váma smouknu?" zdánlivě ledabyle prohodil a vykouzlil ten nejhezčí úsměv, co si dovedete představit.
"Mno jasan že ne," odpověděla sem, "klíďo se přidej. A hlavně mi tykej, buď vod tý dobroty."
"OKay. Ale to bysme se měli napřed představit ne? Já sem Sid."
Vytřeštila sem oči a nebyla schopná slova. Po chvilince sem se ale dala dohromady, přijala nabízenou ruku a vydechla: "Nancy!"
"Jééé, to myslíš vážně? No to nemůže bejt náhoda, v tom něco bude!"
A taky že bylo. Nejen že sme spolu dokouřili, ale zbytek koncertu sme strávili spolu, skvěle sme pokecali, a hned druhej den po obědě mi pípal mobil:
>>caufec nancy! doufam ze nemas po vcerejsku okno a aspon trochu si me pamatujes. myslim ze to byl supa vecer. nechces to nekdy zopaknout? SID<<
Byla sem štěstím bez sebe, neboť sem předpokládala, že to bude on, kdo bude mít okno a už si na mě nevzpomene. Proto sem mu taky dala akorat svoje cislo a neukládala si jeho. A on se ozval! Nejradši bych se s ním sešla hned, ale nechala sem sobě aji jemu čas a odepsala:
>>hoy Side:) jasne ze pamatuju, nejde zapomenout;) urcite to muzem zopaknout. co treba v patek v 5 v Mandragore? doufam ze tu hospu znas... zatim cau NANCY<<
>>v mandragore? ty chodis taky do mandragory? ze sem te tam este nevidel! a tebe bych si na sto prdu vsiml... no tak teda v patek, budu tam. mej se prepychove!<<
Přes týden sme si vyměnili ještě pár zpráv, a já nemohla dospat pátku. Nevím proč, ale byla sem neskutečně nervózní. A to se mi stává málokdy. Jenže stejně nebylo proč.
Dorazila sem tam něco před pátou a Sid už tam seděl. Super, má další plus, nikdy sem neviděla kluka co by na sraz došel včas, natož pak ještě dřív než je nutno! Prostě Sid je unikát, to sem věděla už při prvním setkání. To odpoledne sme probrali snad všechno co se dalo, od školy a rodiny, přes koníčky a zájmy až po politiku a aktuální dění. Skoro ve všem sme se shodli, a když se náš názor lišil, nechal si v klidu vyložit můj postoj a snažil se mě pochopit, neskákal mi do řeči a pozorně poslouchal, když sem mluvila (i když byl vykouřenej jak papuč=)). Mimo jiné sem o něm zjistila, že je mu 21, bydlí v podkrovním bytě po babičce na Starým Brně, má tři spolubydlící - dva pitbuly a potkanku=), zbožňuje zvířata a muziku, v životě nebyl na diskotéce (a je za to rád), studoval na gymplu, má za sebou semestr na filozofické fakultě a teď pracuje jako řidič (služební VW Passat, soukromý Škoda 120 v tuningovým hávu) a příležitostnej barman. Prostě, byla sem okouzlena, měla sem pocit že sem našla člověka přesně podle mých představ.
Z hospody sme odcházeli, oba řádně na sračky, něco po půlnoci. Aji po těch sedmi hodinách sme si měli pořád co vykládat, i když sme si pěkně šlapali na jazyk a hovno sme si rozuměli. Ukázal se jako správněj gentleman a odprovodil mě až k domu. Sedli sme si na sídlišti na lavičku a užívali poslední chvíle našeho druhýho setkání.
"Myslíš, že po dnešku zas nebudem mít okno?" ptal se mě se smíchem.
"No já nevím jak ty, ale já okna nemívám. Možná občas, malinký okýnečko. Ale neboj, abych dnešek zapomněla, potřebovala bych minimálně výkladní skříň."
"A bavila ses aspoň?"
"Neblázni! Bylo to skvjelý! Mám pocit, že ty naše jména fakt nebudou náhoda, že prostě patříme k sobě. To musí bejt osud. My sme se prostě museli potkat. My sme si souzení," nechala sem se unýst, ale hned sem se zas vzpamatovala. "Ehmmm, sorry. Už melu sračky"
"Myslíš?" odvětil a zase se tak krásně usmál. "Já myslím že je to fakt osud, páč takoví dva blázni se prostě hledali až se našli."
Už nebylo potřeba slov. Nějak sme oba vycítili, že máme asi pravdu, a pak přišla naše první (a rozhodně ne poslední) pusa. Pak sme tam chvilku jenom tak seděli, koukali na hvězdy, a začala sem se sbírat k domovu.
"A kdy tě zase uvidím?" volal za mnou, už na odchodu. "Zítra. Ve tři na Petrově. A vem s sebou ty tvý spolubydlící, sem na ně zvědavá. Páčko!" šeptla sem, poslala mu vzdušnou pusu, zapadla do bytu a usnula s mou německou dogou Piškotem obutá, oblečená, totálně ožralá, ale šťastná=)
Z postele sem se vyhrabala o půl 3, začala šílet že nestíhám, stihla se pohádat s maminou, ale 15:05 sem byla na místě. Samozřejmě že Sid na místo srazu dorazil včas. A spolu s ním taky Beastie, Mr.Hyde a Ganja. A já se svým Piškotem se můžu jít zahrabat... Naštěstí si hafové padli do oka a nedělali nikdy žádný problémy.
Vypustila sem svýho Piškotka navolno (Sidovi psi nevědí co je to vodítko), sedli sme si na lavičku, Sid mi půjčil jeho strakatou potkanku Ganju, povídali sme si (hlavně o psech) a koukali na ty naše blázny. Práskl mi na sebe, že kdysi dělal psovoda, takže se ve psech vyzná. Ale nebavili ho pracovní psi, takže se na to vykašlal a pořídil si štěně pitbula, malou hnědobílou bestii Beastii=) Pitbulové ho naprosto okouzlili, takže si po roce a půl s Beastinkou pořídil Hyda, poblázněnýho bíločernýho (spíš bílýho než černýho) pita s růžovočerným čumákem a flekem přes oko:) Hyde je ještě štěně, děsnej šílenec a mazlík, ale tak trochu trubka. Narozdíl od způsobné, ale sakra vychytralé Beastie.
"Tak co, co říkáš na moje mazlíky?"
"Mno sou úžasní! Doufám že se se mnou a s Piškotem skamarádí."
"Neboj se... Poznají, koho mám rád já, a zařídí se podle toho," uklidnil mě Sid a omotal si kolem prstu pramínek mých vlasů.
"To sem ráda," usmála sem se a pokusila se ho obejmout kolem krku. Ale to už u mě stála Beastie a tlumeným vrčením mi dávala najevo, že páníček je její a nehodlá se o něj s nikým dělit...
"Tyjo," vyjekla sem a stáhla se, "koukám že slečna krapet žárlí."
"Beastie, fuj!" přikázal Sid. "Nemělas ustupovat. Teď vidí, že na tebe má, a příště to zkusí zase. Ale bude si muset zvyknout..." Usmál se na mě, Beastii přikázal sednout a mně, abych ho znovu objala. Poslechla sem, co by ne:) V tu chvíli sem pocítila její pronikavej pohled, chvíli upřenej na mě a chvíli na Sida. Musela mě v tu chvíli děsně nenávidět. Ale Sid neustoupil. Když zůstala psice poslušně sedět, povolil a zavolal si ji k sobě, z druhé strany než sem byla já.
"Vy ste moje zlatý holky," začal smířlivě, spíš k Beastii než ke mně. "To by se mi nelíbilo, kdybyste na sebe byly zlý. Musíte bejt pěkně kámošky. Viď, Beastie! Že je Nancy kámoška! Pojď, hop, ukaž jí jaká je kámoška!"
Beastie mu vyskočila na klín, položila mi packu na rameno, dala mi pořádnýho hubana, pak se natáhla přes nás oba a nechala se hladit. A tak bylo naše přátelství zpečetěno.
Na Petrově sme strávili příjemný odpoledne a po šesté sme se začali sbírat k odchodu. Mezi řečí sme přišli na to, že máme oba ICQ, takže sme vyměnili čísla, ať můžem bejt furt v kontaktu. Ještě chvilku sme se toulali večerním Brnem, pak mě odprovodil na šalinu, dostala sem pusinku na rozloučenou a jela sem domů. Hned po příjezdu sem zasedla k počítači a připojila ICko. Okamžitě mi přišla autorizace a hned po ní vzkaz:)

Sid.Vicious (07:38 PM):
cauky jak se mame piskoti?
FancyNancy (07:38 PM):
no achoj, ja ti dam piskoti mame se fajn, to my tele mi chrape v posteli a ja sem zasedla ke komplu... dneska to vidim na dlooooouho co ty? co delaji zviratka? dej za me pusinku Beastince a at se na me nezlobi
Sid.Vicious (07:40 PM):
joo tak rikam ji Pozdravuje te Nancy! Beasty vyskocila z pelechu a zacla te hledat Divala se dokonce aji ke Ganji do klece No proste sada... Pak sem ji dal od tebe tu pusinu tak byla cela stastna a sla si zas lehnout
FancyNancy (07:41 PM):
kecas! to neni mozny aby byla takle chytra! na to by ten muj debilek neprisel
Sid.Vicious (07:41 PM):
nojono, proto mam pitbuly
FancyNancy (07:41 PM):
asi na tom neco bude... jeee promin musim jit umyt nadobi za ctvrt hodky su tady
Fancy.Nancy is Away: blby nadobi.......
Šla sem umýt to zasraný nádobí (nechápu jak můžou dva lidi a pes za den vyprodukovat tolik špinavýho nádobí) a spěchala k počítači. Jenže tam sem našla jenom změnu statusu:
Sid.Vicious is Occupied: skocil sem si na spek kdyz napisete neuslysim vas, mam nahlas mjuuuuuuzik
Aha... Tak on si hulí! Drzoun... Nudila sem se teda asi půl hodiny na netu, než konečně došel.
Sid.Vicious (08:28 PM):
jeeeeeeje promiiiiiin ja na tebe upne zapomnel stafil se kemos a dem koukat na filma... ja se ti pak dyztak ozvu dyztady este budes
FancyNancy (08:30 PM):
nojono co uz... tos si to uzijte, zatim cauky
Sid.Vicious is Away: Shrooms & hash with Dash

To sou hovada:D No to ho chcu pozdejc videt... Beztak ani nedojde. No nevadí. Poslouchala sem Totáče a sjížděla různý stránky, a najednou zapípalo ICQ. Cože? Žeby už? Koukla sem na hodiny a bylo půl dvanácté. Týjo! To uteklo...

Sid.Vicious (11:33 PM):
ahoj broucku, sorry ze sem tak rychlo vypad ale dosel kamos co byl mesic pracovne v Maroku... museli sme okostovat, chapes ne
FancyNancy (11:34 PM):
nevadi, vpohode, aspon sem si posurfovala po netu mno tak to se teda mas, to bych si taky dala libit, kamose v maroku
Sid.Vicious (11:34 PM):
mno tak klido si to muzes nechat libit Co delas zitra?
FancyNancy (11:35 PM):
no teoreticky se nudim doma... a prakticky... uvidime
Sid.Vicious (11:35 PM):
chtel bych zajet do Marianskyho udoli, projit se s pejskama
Sid.Vicious (11:35 PM):
co ty na to hmmm??
FancyNancy (11:36 PM):
nooooooo, proc ne?
Sid.Vicious (11:36 PM):
tak teda zitra ve dve odpo u Cedoku?
FancyNancy (11:36 PM):
dobros budu tam
Sid.Vicious (11:37 PM):
tak OKay, uz se tesim a hafove urco taky...
Sid.Vicious (11:37 PM):
tak teda zitra. Ja du spat, ten hasek me nak zmohl...
FancyNancy (11:38 PM):
ou jaj, tak to su zvedava na zitrek dobrou a krasne se vyspi
Sid.Vicious (11:39 PM):
takytaky, a kraaaaaasnyyyyy sniky

Vypla sem komplík a šla taky spát, ať sem na další den ready.
Jak sme se domluvili, čekal mě a Piškota u Čedoku. Beastie nás poznala už pod hodinama a vyšla nám naproti. Užuž sem začala křičet ať stojí, že je tam cesta, ale nebylo to potřeba. Beastinka se zastavila na konci chodníku a usmívala se na nás, jak to dovede jenom ona. Ustála sem Piškovo trhnutí vodítkem (tak tak...) a už sme byli u nich. Přivítala sem se s Beastinkou a Hydem a konečně se mohla věnovat Sidovi:)
"Čau kočko, tak jak sme se vyspali?" pozdravil mě s úsměvem.
"Naprosto pohoda, s vědomím, že du za váma, se mi vstávalo dobře," odpověděla sem.
"Nooo, to je supr. Tak dem, ať sme tam co nejdřív," navrhl, nabídl mi rámě a už mě táhl na zastávku. Zavěsila sem se do něj a šli sme. Naštěstí nám to za chvilku frčelo, nastoupili sme a jeli do Mariánskýho údolí.
Na konečné zastávce (konečně...) sme vypustili ty naše bestie a vykročili pomalu na procházku. Byl krásnej podzimní den, jeden z mála kdy je teď pěkně, poslední dobou furt pršelo. Svítilo slunce a bylo příjemný teplo. Kráčeli sme pomalu po cestě, sledovali psíky a povídali si. Tentokrát sme probrali mou školu (učím se na servírku), budoucí zaměstnání, moje plány a tak. Došli sme k posezení, Sid zakotvil a já si přisedla k němu. Prej je čas na povzbuzení:)
Vytáhl celkem solidní kostku hašiše, kousek ukousl, zbytek pečlivě schoval a nabil luxusní dřevěnou dýmečku. Rozpálil to a poslal mně. Poctivě sem natáhla a dusila, ale nedalo se to. Byla to síla...
"Tyjo... KUCK... to je mater.... KUCK KUCK... materiál... KUCK... není nad pořádnej hášek... KUCK KUCK KUCK KUCK"
"Nojó, a to sis dala prvního pšouka! Počkej za chvilku;)" ujistil mě Sid a mocně si potáhl. Plíce se mu musely zvětšit tak na pětinásobek, celej zrudl, ale držel. Myslela sem že snad praskne. Ale zvládl to a vypustil z pusy obrovskej oblak nasládlýho dýmu. A přímo na Beastii...
"Co blázníš? Bude zkouřená!" oponovala sem, ale Sid se jenom zasmál.
"Ty neblázni! Tenhle pes toho zhulí víc než ty! Koupil sem ju od jednoho týpka, co kromě pitbulů chová taky kytičky:) Ty štěňata byly od malička v zahuleným prostředí takže sou zvyklý. Neříkám že se o ně nějak nestaral nebo něco, naopak, psy miluje. Ale prostě dost hulí no... A Beastule semnou normálně hulí taky:D Však počkej, zachvilu s ňou bude sranda;)"
Moc sem nesouhlasila, ale co sem měla dělat. Ještě chvilku sme poseděli a pak sem si zapálila. A ona cigareta se stala spouštěčem mýho stavu... Padlo to na mě s prvním čoudem z cigára a kdybych neseděla, asi ležím. Zavrávorala sem na lavičce a po těle se mi rozlezl teplej príma pocit. Podívala sem se na Sida, ten na mě, a oba sme se začli smát. A smáli sme se snad hodinu v kuse. Smáli sme se sobě, podobně do sraček zkouřené Beastii (lovila na silnici kameny, když nějakej ulovila, vyhodila ho do vzduchu a když na ňu spadl, lekla se a zdrhla a takhle pořád dokola:D), Ganji která furt přelízala ze Sida na mě a zpět a samozřejmě to bylo strašně ftipný, a hlavně našim hláškám, který fakt stály za to. Pro představu například:
já: Myslíš že psi žerou šutry?
Sid: No nevím, ale samotný určitě ne. Možná s granulema.
SMÍCH....
A v takovým duchu se neslo celý odpoledne. Procházeli sme se po údolí, Sid zašel zkontrolovat stav houbišek na svůj flek, prohnali sme psy, ale neunavili je, to už spíš sebe... Po cestě zpět sme se ještě stavili na pivko do Mandragóry a zase sme se loučili.
"Ach jo, proč ten čas s tebou tak rychle utíká?" stěžovala sem si. "Kdy se zase uvidíme?"
"No, zítra bohužel nemůžu. Du do práce a večer mám nějaký lítání. Můžem se slízt na ICku. Ale v úterý určo někam zajdem;)"
"Fain, beru tě za slovo. Tak teda v úterý naviděnou!" Vlepila sem pusu všem čtyřem miláškům a vlála za Piškotem za právě přijíždějící tramvají.
V pondělí sem samozřejmě musela do školy. A navíc... Celej den ho neuvidím! Ta představa byla... prostě nepředstavitelná. Po škole sem hned vyrazila s Piškotem na procházku. A kam jinam, než na Petrov?
Procházeli sme se po parku. Doufala sem, že aspoň potkám někoho známýho, aby nebyla taková nuda. Najednou však Piškot zavětřil a vyrazil pryč. Já to samozřejmě nečekala takže mi vyrval vodítko z ruky, málem se rozsekal na schodech, těsně se vyhnul staršímu párečku a zmizel za rohem. Začala sem histericky řvát, ať se ten parchant vrátí. On jako normálně poslouchá, ale teď? Byl jak v tranzu. Ono když k vám přiběhne dobře rostlá německá doga, viditelně bez páníčka, a chce se s váma kamarádit, můžete mít trochu strach... Rozběhla sem se teda za ním, a když sem zahnula za roh, překvapením sem vyvalila bulvy. S Piškotem se mazlil Sid!
"No čau Nancy! To je mi ale překvápko! Co ty tady?" zahlaholil a snažil se vymanit z obětí mýho drobečka.
"Ále, vyrazili sme si na procházku. Co taky doma, žejo... A co ty? Nemáš bejt náhodou v práci?" usmála sem se na něj a stáhla Piškota bokem, abych mohla dostat pusinu.
"No to sice jo, ale skončil sem nějak dřív, tak sem se šel projít. Celej den bejt zavřenej v auťáku není nic moc příjemnýho. A těm dvěma to taky prospěje," vysvětlil mi Sid a ukázal za sebe. Jasně, na Beastii a Hyda sem úplně zapomněla! Zavolala sem na ně. Oba se hned přiřítili a vrhli se na mě jako na kořist. Pomazlila sem se s nima a pak sem šla vyprovodit Sida k domu. Samozřejmě sme se domluvili na to slibovaný úterý, měl mě čekat před školou.
A taky že jo! Vylítla sem z toho našeho ústavu a hned mě upoutalo fešný modročerný autíčko parkující u krajnice. Jaký bylo moje překvapení, když se stáhlo černý okýnko a z auta vykoukl Sid! Mávl na mě, abych šla za ním, a mezi tím vylezl ven. Objal mě a dostala sem krááásnou pusu. A teď bych vám přála vidět ty pipinky od nás ze třídy. Málem pukly závistí! Haha...
Nastoupila sem do auta a rozkoukávala se. Měl tam spoustu vychytávek, od mp3 přehrávače s mohutnýma reprákama na všech možnejch i nemožnejch místech, přes áčko na zpětným zrcátku a šajtrpáku ve tvaru lebky se svítícíma očima až po UV lampu na stropě. Zevnitř to ani nevypadalo jako Škodárna. Teda na první pohled ani zvenku no...=) Zařadil, motor mocně zaburácel a my vyrazili na cestu.
"Tak kam to bude, slečno?" optal se mě můj osobní řidič, pousmál se a přesunul pravou ruku z lebky na mou nohu. Opatrně se dotkl jedním prstíkem, jel po punčocháčích od kolena až po spodek minisukně, lehce ji nadzvedl a zase toho nechal. "A nezapomeňte se připoutat, bude to jííííízdaaaaa!" Přeřadil, dupl na plyn a už sme si to fičeli.
"No, myslím že to nechám na vás, pane řidiči," pronesla sem strojeně, zapla si sportovní pásy laděný, stejně jako zbytek auta, do modročerna, a hodila sem si nohu přes nohu.
"V tom případě..." Nachvilku se zamyslel, ale pak jakoby se mu rozsvítilo: "Už vím!" vykřikl triumfálně, až sem se lekla.
"Tak kam?" zeptala sem se, ale marně.
"Nech se překvapit," odbyl mě a dál se věnoval řízení, jen občas mrkl na mě a zase zpět. Frčeli sme si to nějakých 120 centrem Brna, zkušeně měnil pruhy a vyhýbal se ostatním auťákům. Bylo kolem poledne, takže žádnej větší provoz. Naštěstí...
Zanedlouho sme opustili centrum. Nějak sem se přestala orientovat, kde sme, tak sem to fakt radši nechala na něm. Poslouchala sem Polemiky a relaxovala. Sid si poklepával do rytmu do volantu a pobrukoval si písničky. Bylo mi fajn. Možná sem aji na chvilku zalomila. Najednou auto cuklo, motor vypnul, já otevřela oči a užasla. Přede mnou se rozprostíralo celý Brno jako na dlani. Byla jasná obloha, nikde ani mráček, v dálce se rýsovaly nějaký kopce.
"Nádhera," vydechla sem, otočila se na Sida a dodala se smíchem: "A tohle taky." Už měl rozbalený brčko. Drolil směs ňákýho slušnýho zelíčka (vonělo to po celým autě) a marockýho haše, nadrobil tam trochu tabáčku ze Startky a směs pořádně promíchal.
"Podej mi pleas z přihrádky blunta, můžeš si vybrat, jakýho chceš."
Vybrala sem broskev/koňak, podala ho Sidovi a trochu s obavou se zeptala: "Víš jistě, že pak budeš schopnej řídit?"
"Se ví," odpověděl s klidem, a já už to radši nikdy neřešila...
Zanedlouho bylo tedy ubaleno. Odpálil ten božskej dar, pořádnou mrkev, a po autě se začala rozlívat příjemná vůně. Dal si pár prdů a poslal to mně. Pořádně sem si potáhla a oblízla se. Miluju tu chuť, kerá dycky zůstane na rtech! Potáhla sem si znova a poslala to zas Sidovi. Ale ten nic. Koukla sem na něj a musela se smát. Hleděl na mě jak na svatej obrázek a vůbec nevnímal. Zamávala sem mu špekem pod nosem a poznamenala: "Ať ti ty tvý krásný voči nevypadnou, byla by to škoda!" Probral se, dal si zas prda a byl fpohodě. Teda aspoň už se tolik nesekal, po té pecce se snad ani fpohodě bejt nedalo.
Dokouřili sme brčko a pak sme si začali povídat. Sid na mě celou dobu tak pěkně koukal, po chvilce mě pohladil hřbetem ruky po tváři a s přihlouplým úsměvem prohlásil: "Co, vlezem si dozadu a uděláme si hezký odpo ne?"
Tím mě naprosto dostal. Vrazila sem mu facku, procedila skrz zuby: "Kreténe nadrženej!" a vylítla z auta. Nevěděla sem, kde sem, ale zastávku šaliny snad najdu ne... Už sem si myslela, že je jinej než fšichni ostatní, ale asi sem se zas zmýlila. Proč sakra nemůžu najít normálního kluka, kterej vydrží bez sexu aspoň týden od našeho seznámení? Takovej prostě asi neexistuje. Ale tak co, holt budu zas sama...
Přišla sem domů, hodila tašku za dveře, zula boty a zapadla do pokoje. Nevěděla sem, co mám dělat, nic mě nebavilo. Z nudy už sem byla v takové krizi, že sem se začala učit. Tupě sem zírala na maturitní otázky z češtiny, ale myšlenky mi vířily úplně jinde. U Sida...
Je možný, aby vám někdo za tak krátkou dobu tolik přirostl k srdci? Měla sem pocit, že ho znám tak sto let. No dobře, sto zrovna ne, ale prostě od malička. Rozuměli sme si v každé věci, měl rád nejenom mě ale taky Piškotka. Prostě ideál. Ale, zas mu šlo beztak jenom o jedno... Proč? Proč kurva nemůžu mít kluka jenom na povídání? Dyť by to samo časem přišlo, ale nemusí mě hned tahat do postele. Já bych aji třeba chtěla, žejo=) Ale zařekla sem se, že kterej to nevydrží týden, má smůlu. Ale jak to tak vidím, budu muset ze svejch nároků ubrat, nebo zůstanu sama do smrti.
Ráno sem se loudala na tramvaj. Kopala sem před sebou šutr a přemýšlela. Najednou se ke mně někdo přidal. Sid!
Otočila sem se se slovy: "Jé, čau!" a lekla sem se... Vedle mě kráčel Tomáš, nejzaostalejší borec z celýho sídliště, se zeleným čírem na hlavě! Ježiš ten by kvůli mě snad vylezl aji na Mount Everest...
"Ahoj Nancy, jak se máš? Víš, říkal sem si, že když seš ta punkerka, že by se ti tohle mohlo líbit. A mně to taky prospělo, ta hnědá už byla nudná. A jak se vůbec máš ty? Vypadáš nějaká smutná, stalo se něco?"
"Víš, Tome, nechci o tom mluvit. Ale to číro ti sekne, fakt!" Usmála sem se na něj, jak nejvíc sem to v tu chvíli dokázala, a zapadla do zavírající se šaliny. Chudák zůstal stát s vytřeštěnýma vočima, vůbec nechápal, ale usmíval se. Takle příjemná sem na něj totiž ještě nebyla. Ale vlastně, proč ne? Když si nevšímám toho divnýho xichtu, slušňáckejch hader a občas lehce tupejch řečí, je z něho teď vlastně celkem fpoho borec, s tím čírkem....:) Holt mám na číra slabost... Možná, kdyby ještě trochu změnil image...
Ale ne, to nemůžu dopustit! Jeho matka, vysokoškolská profesorka, by mě na místě zarazila do země! To asi fakt nevyjde... Ale neva, kámoš to může bejt, aji s tím jeho nesmrtelným svetříkem se sobíkama, co nosí tak šestým rokem:D
Ve škole jako dycky vopruz. Když konečně zazvonilo ke konci poslední hodiny, vyřítila sem se ze třídy ještě před učitelem, nahodila sem botky a křiváka a letěla sem ke dveřím. Za sebou sem slyšela posměšný hlášky typu: "Áááá, na našu pankerku zas čeká ten její chalánek! Týjo takovou károu bych si taky nechala vozit prdel!" a tak podobně. No jo, děvky závistivý... POČKAT! Čeká na mě? Před školou? Sakra... Vlastně sme řešili, kdy kerej den končím! Nemohla sem s ním mluvit. Zapadla sem do studovny, sedla si ke komplu a oknem ho sledovala. Stál u auta a kouřil, občas podrbal Beastii která lítala kolem něj a každou chvilku odběhla k děckám před školou. Nejspíš mě hledala holka moje. Ach jo... Sid pořád koukal střídavě na hodinky a ke vchodu. Jednu chvíli už sem myslela, že fakt půjdu za ním, ale on zavolal Beasty, zalezli do auta, a po chvilce mi přišla SMSka:
>>Nancy vim ze sem te asi nejspis dost nastval, ale snad me pochopis. Byl sem do sracek vykourenej a nemohl sem si proste pomoct. Jo, kazdej kluk je stejnej, ale co mam delat kdyz se mi proste libis a mam te rad? Uz to nikdy neudelam a pockam az budes chtit sama, teda pokud budes nekdy chtit... Kdyby ses umoudrila a chtela se zas sejit, ozvi se prosim. Beastii a Hydovi uz moooc chybis. CauSID<<
Bože, já ho prostě MILUJU! Byla bych mu schopna odpustit vsechno na svete! Snad aji znasilneni! Sebrala sem veci a letela za nim. Jenze... otevrela sem dvere a jenom zahlídla sexy zadek jeho Škodovky v zatáčce... Mno nic, tak příště. Došla sem do parku, sedla na lavičku a napsala mu zprávu:
>>To proste nejde jinak. Odpoustim ti a omlouvam se, ze sem tak vyjela. Ale priste pomalu ty divochu jo;)NANCY<<
Zapálila sem si a seděla na lavičce. Nějak se mi nechtělo domů. Z ničeho nic mi někdo zakryl oči, a za sebou slyším známej hlas: "Hádej kdo!"
Vyskočila sem, skočila mu kolem krku, dostal snad milion pusinek a mezi nima sem se mu snažila vysvětlit, že sem na něj celou dobu myslela, že ho prostě miluju, že je fakt kámoš, že se mi taky stýskalo, nejenom po pitech ale aji po něm, a tak. Vypadal tak roztomile překvapeně že sem se musela smát. Dokouřila sem, sedli sme do auta a jeli se zas projet. Tentokrát sme dali jenom pár prdíků, on udržel svý hormony v klidu a před sedmou mě vysadil u baráku.
"Tak páčko a fakt promiň, nemyslel sem to až tak..." Tvářil se pořád hrozně provinile, ale to sem tak nemohla nechat.
"Ale tak už na to zapomeň puso! Já věděla že nejsi takovej, že seš prostě unikát, můj milášek Sidešek. Však neboj, dočkáš se!" Dostal tu nejsladší pusu pod sluncem a šli sme každej domů.
Ještě že sme se dali zas dohromady. Scházeli sme se každej den, teda vlastně skoro. Na procházku se psama, na chvilku před barák, projet se autem, nebo třeba na celodenní výlet. Bylo to prostě senzační. Nikdy sme se nehádali, žili sme si krásnej život. Dokonce aji mamča se nějak proměnila a začala se zajímat, kdo že mě to dycky doprovází. Řekla sem o tom Sidovi, ten se toho hned chytil, že ho musím doma představit a tak. Domluvili sme se, že přijde v neděli na oběd.
Mamka byla štěstím bez sebe. Pořád opakovala: "Tak konečně uvidím toho tvýho vyvolenýho! No to bude skvělý! Myslíš že má rád řízky?"
"Mami, každej správnej chlap má rád řízky," ujišťovala sem ji. To by mi snad řekl kdyby byl vegetarián...
"A co ta bábovka? Bude mu chutnat?"
"On není moc na sladký. Ale tak určitě si kousek dá. To se hodí, po obědě..."
"A já ani neudělala polívku! Co když bude chtít polívku?" vymyslela zas, jako by měl přijet přinejmenším prezident.
"On polívky taky moc nemusí, tím líp. A už se prosimtě nestrachuj!"
Zazvonil zvonek. Chtěla sem jít otevřít (radši, znám Sida...) ale mamka mě nepustila. Tak sem aspoň koukala ze dveří do kuchyně. A nevěřila sem vlastním očím...
Ve dveřích se objevil úplně jinej borec, než sem znala. Svůj bujnej černej rozcuch měl zpacifikovanej do patky, na sobě polorozepnutou košili a dlouhej černej kabát, tmavěmodrý rifle, mno a glády ale to už je detail. Mamka je zvyklá:) Koukala sem s otevřenou pusou. A mamka taky.
"Dobrý den přeju," potřásl si s mamkou rukou a podal jí kytku, "jmenuju se Sid, těší mě." Dostala dokonce pusu na tvář a byla v sedmým nebi.
"Taky mě těší, Jarmila," odpověděla mu a pozvala ho dál. Vyšla sem mu naproti, dostala sem krásnou modrou růži a pusinku. Mno a šli sme obědvat. Sid se pořádně nabouchal (musím uznat že jedl slušnějc než já:D), pak mamka odnesla nádobí ze stolu a naservirovala mu bábovku. S chutí se vrhl aji na tu a mamina byla nadšená, že ty její výtvory někdo jí. Já se v tom totiž dycky jenom tak povrtám... Pak si s náma chvilku povídala. Teda spíš se Sidem. Co dělá, kde bydlí, co ho baví, a hlavně, co má v úmyslu se mnou, jestli mě má fakt rád, jestli mě neopustí, jestli to myslí vážně a tak. Málem sem odtekla pod stůl. Takový řeči... Ale Sid mě mile překvapil, bavil se s ní naprosto na úrovni a myslím že ji dost přesvědčil.
Kolem druhé sme konečně dostali požehnání a mohli sme vypadnout.
"Tak nashledanou paní Jarmilo, mějte se krásně, já se zase někdy stavím," políbil jí ruku, mě za ruku chytl, já křikla na Piškota a už mě táhl dolů po schodech. Zamávala sem jí a valili sme ke vchodu. Hned dole sem mu rozcuchala vlasy se slovy: "Tak se mi líbíš víc!" Konečně sem ho pořádně políbila a zapadli sme do autíčka. Takovej šílenej den... To musíme hned zpravit brčkem:)
A začala zima... Když poprvé letos sněžilo, byli sme zrovna na Špilberku. Už se pomalu stmívalo a sněhový vločky se třpytily ve světlech lamp. Bylo tam krásně. Procházeli sme se po cestičkách necestičkách, občas to trochu klouzalo, ale Sid a Piškot mi byli oporou. Udělali sme si krásnej večer a pomalu sme mířili k domovu. Nakonec sme zašli na Petrov, že dáme ještě prda. Sid zrovna ten den dostal zhruba deset gé naprosto úchvatnýho lampionu, voněl na kilometr a taky sme museli vypadat dost zkouřeně. Seděli sme na lavičce pod obeliskem a Sid to zrovna cpal do dýmečky, když tu, kde se vzali tu se vzali, obstoupilo nás pět cigánů.
"Hej more, nemáš nějakou trávu?" zahalekal ten jeden, nejspíš boss celý partičky, a oči nemohl odvrátit od nabitýho skla. Další čtyři nasávali vůni lampy a mě bylo jasný, že se jich hned tak nezbavíme. Sid si v klidu stoupnul, kráčel kousek k němu a pokusil se mu vysvětlit svou situaci: "Hele kámo, jak to říct... No su tady se svou holkou, chceme se trochu zkouřit a moc toho nemám."
"Že toho moc nemáš? To vykládej svý matce! Dyť tady cítím tak kilo lampy! Hele nezahrávej si s náma jo?"
"Jo, nezahrávej si s náma!" rejpl si takovej šprcek, kterýho bych aji já sejmula jednou ranou, kdyby mě potom ovšem nesejmuli jeho kamarádi...
"Prostě vám holt asi nic nedám. Kilo tady toho určitě nemám, a chcem se prostě zkouřit sami, tak fakt sorry," odpověděl jim se svým ledovým klidem a chtěl se otočit, ale v tom mu ten floutek vrazil pěstí. Jenže to neměl dělat. Ozvalo se zlověstný vrčení, všichni se podívali po zvuku a uviděli rozčílenýho pitbula letícího k nám. Beastie zavětřila blížící se nebezpečí a vyrazila páníčkovi na pomoc. Hurá! zaradovala sem se v duchu. Ta nám určo pomůže a ty hajzly rozežene! Jenže co se nestalo! Jeden z nich vytáhl pistoli a vystřelil...
Hluk velkoměsta rozetnul tupej výstřel. Beastii podklesly přední nohy a narazila čumákem do země, ale přesto ještě vyrazila kupředu. Ten čurák se strefil, přímo do hrudi. Ale jí to bylo zřejmě jedno. Ještě kousek uběhla, byla od něj pár metrů. A ozval se další výstřel. Začala sem hystericky kříčet, vrhla sem se k tomu blbečkovi, vyrvala mu pistoli z ruky a namířila na něj. "Vypadněte vy idioti! Vypadněte nebo z vás nadělám sekanou! Okamžitě! Seberte se a vypadněte vodsud!!!" řvala sem jako smyslů zbavená. Nechápu kde se to ve mně vzalo. Ale pomohlo to. Zbalili se a utekli.
Začala sem se klepat. Pistoli sem odhodila daleko od sebe a otočila se na Sida. Ten stál a tupě hleděl před sebe. Celkem sem se o něj bála, vypadal opravdu špatně. Bledej, nehýbal se, jenom ty vytřeštěný oči. Podívala sem se ve směru jeho pohledu a... svezla sem se v šoku na lavičku. Beastie ležela na zemi a sníh kolem jejího bezvládnýho hnědobílýho tělíčka se pomalu barvil do červena. Strašlivej výjev. Najednou se však pohla a tiše zakňučela. Sid se okamžitě probral, vrhl se k ní na zem a vzal ji do náruče.
Začal smířlivým, vemlouvavým hlasem, jako by se jí prostě nechtělo: "Beastie, Beastinko, neeeee, nesmíš mě opustit! Co to děláš! No tak! Vstávej! To bude dobrý! Dáš si to! Seš moje hodná holčička! Statečná! Šikovná! Vstávej! No tak! VSTAŇ!!!" to už řval rozhodným hlasem, tak jako se občas utrhl na psy, když už moc zlobili. Beastie otevřela oči a koukla se na něj. Z jejího výrazu bylo jasný, že by tak ráda poslechla, ale nemůže. Z posledních sil zvedla lehce hlavu a oblizovala jeho obličej. Jako by říkala: "Promiň! Vždycky sem tě, páníčku, poslechla, ale dneska to fakt nejde. Mám tě ráda. Sbohem!" Dala mu poslední pac a navždy usnula s hlavou na jeho stehně.
Tenkrát nepřijeli ani policajti. Nejspíš se na nás koukali na kameře, pěkně z tepla stanice, a královsky se bavili. Nějakýmu troubovi tam zastřelili psa! A ještě pankáčovi! Hahaha.... Ale mě to tak ftipný rozhodně nepřišlo. Pomalu sem vstala a došla k těm dvoum. Nechala sem jim ještě chvilku jen pro ně. Sid hladil Beastinku po hlavě a po celým těle a nepřestal opakovat: "Beastinko! No tak! Nedělej si ze mě srandu! Vstaň!" Myslím ale, že už věděl, že nevstane. Když sem se na něj líp podívala, viděla sem slzy bezmocně kapající do Beastiiny srsti. Však já taky řvala už od chvíle, kdy sem ji tam uviděla! Sid si to ale ještě pořát dost nepřipouštěl. Už přišli aji Piškot s Hydem. Hyde rýpnul čumákem do Beastie, ale nejspíš taky vycítil, co se stalo. Lehl si vedle ní, položil si čumák na přední packy a kňučel. Co kňučel, znělo to, jako když pláče malý dítě!
Už sem to nemohla vydržet. Otřela sem si slzy, dřepla si k Sidovi, vzala ho kolem ramen a chtěla něco říct. Jenže sem nevěděla, co říct. Prostě Beastie.... Bylo to strašný. Už bych nikdy nechtěla nic takovýho zažít. Ale vyřešil to za mě Sid. Najednou si stoupl, vysmrkal se a konečně promluvil, přiškrceným hlasem ale přece: "Prosím tě, pomůžeš mi? Nemůžu ji tady takhle přece nechat..."
"No jasně, počkej," hlesla sem a vstala taky. Sid ji něžně vzal do náruče a nesl směrem k autu. Hyde kráčel vedlě nich, s hlavou skloněnou, občas ještě kníkl. Když došel k domu, otočil se na mě. V obličeji vypadal jakoby starší tak o deset let.
"Tady v pravé kapse mám klíče, odemči ten barák, jdi do posledního patra, odemči pomalovaný dveře, v botníku za dveřma v dolní přihrádce vem pytel na... ehm... na odpadky, a dones mi dva. A taky nůžky, ty sou na botníku v hrnku. Jo, a Hyda nech doma. Nemusí to vidět..."
Udělala sem, co po mně chtěl, i když Hydovi se doma moc být nechtělo. Pak sem dál postupovala podle jeho instrukcí. Odemčela sem auto, rozstřihla pytel na velkej obdélník a rozprostřela ho na zadním sedadle. Sid na něj položil Beastii a otřel si zakrvavený ruce do sněhu před domem. Pak sme nasedli a vyjeli. Chudinka malá. Měla tak ráda jízdu autem. Kdyby tak tušila... Už sem zase začala popotahovat, ale musela sem se ovládnout, už kvůli Sidovi. Taky nevypadal zrovna nejlíp.
Dojeli sme k cíli. Byla to chata na oploceným pozemku, jakoby uprostřed malýho sadu. Odemčel velkej visáč na bráně, otevřel ji a došel do chaty. Vynesl rýč a vydal se za chatu. Pak se vrátil pro Beastii. Chtěla sem jít s ním, ale zadržel mě. "Promiň, ale to bych si rád vyřídil sám," vysvětlil mi, a znova mi zmizel z dohledu. Byl tam tak čtvrt hodiny, možná dýl, a po cestě k autu si utíral oči. Nasedl, chvilku se uklidňoval a vyjeli sme na cestu. Ani se nesnažil mě hodit domů, ale vůbec sem mu to neměla za zlý. Naopak. Bála bych se, že si po cestě něco udělá. Dorazili sme k jeho domu, vystoupili z auta a on chtěl zajít do domu.
"Počkej ještě!" křikla sem za ním. "Nemám jít ještě na chvilku k tobě?"
"Ne, to po tobě nemůžu chtít. Už je pozdě, mamča bude mít starost. Sem v pohodě."
Došla sem k němu a chytla ho za ruku. Obrátil se ke mně. No, moc v pohodě nevypadal. "Side, mamča je mi momentálně dost volná. Jestli chceš, zůstanu chvilku u tebe, to mě nic neudělá. Pokud teda chceš. Nutit tě nebudu."
Chvilku váhal, ale nakonec řekl: "Dneska ne, potřebuju se uklidnit sám. Ale... byl bych rád, kdyby ses stavila zítra. Až se vzbudíš. Jo?"
"A seš určitě fpoho? Mám o tebe strach..."
Asi mu to přišlo fakt ftipný. Lehce se usmál a ubezpečil mě: "Neboj se, nic si neudělám! To bych neudělal ani Hydovi a Ganji, ani Piškotovi a Tobě, a v neposlední řadě ani Beastince. Nechtěla by, abych to vzdal. Však ani ona to do poslední chvíle nevzdávala. Bude to zas dobrý. Dobrou noc. A... Díky Nancy. Moc ti děkuju. A nejenom za dnešek. Nevím, co bych si bez tebe počal. Miluju tě!" Padli sme si kolem krku a políbili se. Páni! Na to, jakej to byl dneska horor, tak pěkný rozloučení. Ještě sem mu zamávala, poslala pusu, zavolala za ním: "Tak zítra! Kolem desáté!" a odkráčela na tramvaj.

Beastinko, doufám, že se tam za Duhovým mostem máš krásně, že ses tam potkala se svýma starýma kamarádama a příbuznýma, a hlavně, že se tam ještě dloooouho nesetkáš se svým páníčkem. Neboj se, však my ti ho tady s Hydem ohlídáme. Sbohem, měla sem tě fakt moc ráda! A věř, že Sid taky, nejspíš ještě víc než mě...

Druhej den ráno sem samozřejmě dorazila. Ve vchodu mě pustila příjemná stará paní, co šla zrovna venčit svýho pudlíka. Vyšlapala sem těch "pár pater" až do podkroví (zasraný kuřácký plíce...) a zlehka zaklepala. Ozval se klapot tlapek na kachličkách, pak dusot po koberci a nakonec funění za dveřma.
"Hydíku! Ahoj pejsku! To sem já!" přivítala sem se s ním přes dveře. "Kde máš páníčka? Snad ještě nespí? Honem ho běž zavolat! No kde je Sid? Honem!"
Zpoza dveří sem slyšela jeho vzdalující se kroky a ticho. Už už sem chtěla zaklepat znovu, když se pootevřely dveře. ŠOK! Sida sem málem nepoznala, vypadal jako položivá mrtvola. Jeho obličej svítil bíle, černý vlasy rozježený do všech stran ten pocit ještě umocňovaly a kruhy pod očima už jenom dotvářely ten hrůznej výjev. Zajímalo by mě, jestli aspoň na chvilku usnul. Chvíli sme tam tak na sebe zírali, až se konečně rozhodl něco říct: "Ehm... Ahoj... Tak pojď dál. Ale nelekni se toho bordelu tady. To víš, uklízení bylo to poslední, na co sem myslel."
"No jo, to je v pohodě. Aspoň se tady cejtím ještě víc jako doma," pokusila sem se zavtipkovat, jenže pokus se minul účinkem. Jako bych mluvila do zdi. "A co, už je ti aspoň trochu líp? Vypadáš teda opravdu hrozně. Asi toho moc nenaspals co... A jedls něco? Něco sem ti dovezla," vyhrkla sem rychle a vešla do bytu.
Zavřel za mnou dveře a jako tělo bez duše prošel bytem. Rozvalil se do křesla, do ruky vzal ovladač a tupě přeblikával programy v televizi. Byl na něj hroznej pohled. Chvíli sem tam tak stála a koukala na něj a pak sem pomalu přešla mezi něj a televizi. Nic, žádná reakce. Vypla sem ten mozek vymívající krám a sedla si k němu na křeslo. Musela sem s ním sakra něco udělat. Začala sem pomalu, vemlouvavě hovořit: "No tak, Side. Já vím, že to bolí. Ale, víš co sme si říkali včera. Beastinka by tě chtěla vidět šťastnýho. Ale dyť ty něžiješ! Ty jenom přežíváš, a to ještě stěží. Prosimtě, Side," otočila sem mu hlavu k sobě, "probuď se!"
Měla sem pocit, že se mu jakoby zablesklo v očích. Jako by se probudil z dlouhýho spánku. Ohlídl se po pelíšku, kde spávala Beastie, a... rozbrečel se. Asi už to vážně potřeboval. Aspoň se uvolní to napětí v něm. Položil mi hlavu do klína a smáčel mi kalhoty slzama. Hladila sem ho po vlasech a šeptala mu útěšný slůvka. Vzlykot pomalu ustával, až utichl docela a přešel v jemný chrápání. Sid vyčerpáním konečně usnul. Uložila sem mu hlavu na opěradlo křesla, zakryla ho dekou a porozhlídla se po bytě. Oběd od mámy sem mu nachystala na talíř a strčila do lednice, umyla sem horu nádobí, jakš takš poklidila, co se válelo po zemi a odhadla sem, kam to patří, nakrmila sem Hyda a Ganju a Sidovi napsala na stůl vzkaz:
AHOJKY LÁSKO, DOUFÁM ŽE SES PĚKNĚ VYHAJAL A UŽ JE TI LÍP. TROCHU SEM TI TADY POKLIDILA A NAKRMILA TVÝ MILÁŠKY. AŽ SE VZBUDÍŠ, NAKRM PROSÍM AJI SEBE, JÍDLO MÁŠ V LEDNICI. MNO A AŽ MĚ BUDEŠ ZASE POTŘEBOVAT, NAPIŠ A JÁ SE STAVÍM. MILUJU TĚ A SEM S TEBOU. NANCY
Dala sem mu pusu na rozloučenou, pomazlila se s Hydem, podrbala Ganju a letěla do školy. I když sme měli na desátou, bylo to tak tak. Uřícená sem vpadla do třídy chvilku před učitelkou a snažila se věnovat výkladu. Jenže marně. Myšlenkama sem byla pořád u něj a čekala na zprávu jak na smilování.
Tak přece sem se dočkala. Na nedalekých věžních hodinách odbíjela devátá večer a já se zrovna procházela s Piškotem po sídlišti, když mi začal zvonit telefon. Mrkla sem na displej a zajásala. Sid!
"Čau Nancy! Hej nevím jak ti poděkovat. Ale tos nemusela. Bych si na to zvykl a co potom?"
"Ježiš Side, ahoj! To vůbec neřeš, fpoho. Sem ráda že už je ti líp."
"No jo, hafo mě to dostalo. Víš... Ale no nic, to s tebou nechci řešit po telefonu. Potřeboval bych si pokecat... Kde seš?"
"Já, no..." chtěla sem mu popsat svou momentální pozici a v tom se zpoza paneláku vynořila známá Šáde... Hurá!!! Típla sem founa, začala mávat a rozběhla se k silnici.
Piškota sem naložila dozadu a sama si vlezla na "sedadlo smrti". Sid konečně vypadal jako člověk, přivítal mě svým krásným smajlem, ještě krásnější pusou a pomalu se rozjel.
"Tyjo Nancy, nechceš se ke mně přestěhovat? Nebo aspoň občas stavit na úklid? Málem sem to doma nepoznal," začal hned Sid s úsměvem.
"No proč ne? Pro přestěhování by asi máti nebyla, ale stavit se můžu. Až už se tam nebudete moct hejbat, ozvěte se a úklidová četa je hned u vás pane!"
"Ale tak sem to nemyslel ty blázínku. Přece ke mně nebudeš chodit uklízet? Chtěl sem ti nenápadně naznačit, že by ses mohla ukázat častějc," uvedl Sid svůj požadavek na pravou míru.
"Takže tím mi chceš naznačit..."
"... že bych tě rád viděl co nejčastějc, a nevím jak to jinak říct," zasmál se Sid. "V uklízení to nebude, neboj se. Ale musím uznat že to potěšilo. A vyřiď mámě že je skvělá kuchařka, ten oběd fakt bodl."
"No jo, copak máma, ta bude štěstím bez sebe že to někdo jí. Mě už ty její speciality lezou krkem. Je to sice výborný, ale čeho je moc..."
"Ale prosimtě, dyť vypadáš jak Somálec po dietě," pokusil se o kompliment, ale vyznělo to spíš jako vtip. Ale co už, to je holt celej Sid:) Rychle k tomu teda dodal: "Ale pěknej Somálec."
Chtěla sem na to namítnout něco v tom stylu, že on má zrovna s jídlem a postavou co říkat, ale přerušil mě: "Nechtěl sem ti ale poděkovat jenom za úklid. Sem strašně rád za to, cos pro mě udělala. Byl sem z Beastie totálně v prdeli. To víš, za ty roky, co ji mám," zarazil se a opravil, "teda co sem ji měl, sem si na ni hrozně zvykl. A teď? Je pryč. Ale zbyl mi Hyde, Ganja, a samozřejmě ty. A spolu to určo ňák zvládnem. Ty první chvíle byly šílený, ale už je to fakt lepší. A za to vděčím hlavně tobě. Takže ještě jednou, DÍKY!"
Vlepil mi pusu a málem sme vletěli do protisměru. Nadala sem mu, ať se věnuje řízení, a navrhla mu to, nad čím sem už dlouho přemýšlela: "A co bys řekl tomu, jet se někam trochu pobavit hmmm? Přijdem oba na jiný myšlenky. A něco pro tebe mám," prohlásila sem tajuplně a vytáhla z kapsy mega dýlerák.
"Týbrďo, shrooms," vytřeštil oči, "tak to si dám. Houbičky už sem dlooouho neměl. Bude sranda. Ale to by chtělo ňákou psychohudbu..."
"Drum´n´bass?" navrhla sem.
"To by bylo ideal. Kdy kde?"
"V sobotu ve Vrankách. Byls někdy v Fku?"
"Nee, ten klubík neznám. Ale rád poznám. Tak domluveno," potvrdil účast, zanadával a podřadil, kvůli ňákýmu blbovi před ním.
Z výletu sme se vrátili pozdě v noci, dovezl mě před barák a ještě sme chvilku seděli v autě. Bylo to fajn, ale všechno jednou končí. Polibek na rozloučenou, vytáhla sem Piškota z auta a pádili sme domů. Mamka zas bude mít řeči... Ale nevadí;)
V sobotu sme, jak bylo domluveno, vyrazili do Vranek. Čekala sem před domem, než se konečně vypraví, a pak sme se stavili ještě na Peťáku. Na stejným místě, jak sme seděli tenkrát, Sid smotl špeka, dali sme pár čoudů a nechali tam Beastince kytičku. Pak sme na nádru koupili na cestu lahváče, ve vlaku zasedli na sedačku, otevřeli piva a začali se ládovat houbama. Někde u dvacítky sem přestala počítat, a najednou koukám, pytel prázdnej.
"Ty blázne! Dyť jich tam bylo sto!" vydechla sem a koukla na Sida.
"Jak ty blázne? Snědli sme jich tak zhruba stejně, takže budem taky bláznit stejně," odvětil mi Sid a hystericky se rozesmál. Lidi kolem asi těžce nechápali...
"Mno, doufám že to nejsou ňáký pecky, nebo nám ulítne hlava..." Pokrčila sem ramenama a dál se kochala krajinou.
Když sme vystoupili z vlaku, oba naráz sme se zastavili, podívali se na sebe a zeširoka se usmáli. JE TO TADY! Přesně načasovaný. Ale byla to fakt pecka. Lehce se mi podlomily kolena a po těle se rozlilo brnění, který posléze přešlo v teplo. Nohy sem měla jak z plastelíny a rozevlátě kráčela za Sidem. Ten když mě uviděl, začal se smát. Ale mně ten smích zněl střídavě zprava a zleva a nakonec se spojil v jeden hodně vysokej zvuk vzdáleně podobnej smíchu. Trochu sem se lekla, ale hned to bylo zas vcajku takže pohoda...
V Fku sme zaplatili zanedbatelnej vlez a šli si pro pívo. Porozhlídla sem se, jestli uvidím někoho známýho, ale nikdo nikde. No co, třeba ještě někdo dorazí. Pak sme si šli stoupnout dopředu a se mnou už hudba začala dělat svoje. Zanedlouho už sem byla v rauši, viděla hudbu a slyšela světla, prostě skvělá zábava. A Sid na tom byl podobně.
Někdy kolem jedné ráno sme šli na vzduch. Na silnici byla vrstva ledu a já zkoušela, jak kloužou glády:D Samozřejmě klouzaly skvěle a zachvilec už sem se válela po zemi. SMÍCH! Sid stál opodál, kouřil a chlámal se. To je mu podobný. Snažila sem se vstát, ale jenom se mi to trochu povedlo, znova mi podklouzla noha a byla sem zas na zemi. Zkoušela sem to tak pětkrát, než se mi to podařilo, a odklouzala sem se na bok silnice. Tam sem zakopla o obrubník a přistála Sidovi v náručí. Aspoň tak... Koukli sme na sebe a začali se líbat. Bylo to velmi zajímavé, měla sem pocit, že se jazykem vpíjíme do sebe a nemůžem se odtrhnout. Hrrrubá haluz=) Pak (asi po desíti minutách, odhadem...) sme šli zpět dovnitř a zase si ujížděli na mjůzik, až do pozdních ranních hodin. A byl čas vyrazit na vlak a posléze domů.

...

Probrala sem se ze snění a uviděla Sida vyklánějícího se ze dveří vlaku. Jeli sme plnou rychlostí. Vítr si pohrával s jeho vlasy a on se jenom smál.
"Jééé to je mazec! Sleduješ to? Ten vítr! Hahaa to je sranda!"
"Side, nešil," napomenula sem ho, "eště vypadneš ty blázne, a co pak? Zavři ty dveře a klídek jo?"
Vtom se ve dveřích objevil průvodčí.
"Dobré ráno, vaše jíz... Co to vyvádíš?!? Seš normální? To se nesmí!" začal řvát na Sida a chtěl ho strhnout do vlaku. Samozřejmě ho vylekal, a halucinace z hub to ještě zhoršily.
"Pomóóóc! Vetřelec!" zvolal hystericky Sid a skočil. V tu chvíli se kolem prohnalo Pendolino, ozvala se rána a na ohromeného průvodčího se sneslo pár kapek krve...
"Side, nééééééééé!!!!!!!!!!!!" zakřičela sem a omdlela.