Romeo a Julie

Příběh je částečně z vlastních zkušeností, částečně vymyšlený, částečně minulost, částečně sen..
Ale jedno je pravda. On je Romeo a ona Julie.

PŘEDMLUVA
Každý den prožívám to stejné deja vu. Škola, učení, počítač, spánek. Žádný čas mi nezbývá na něco co by
mě bavilo.. vše musím mít přesně rozvržené. Někteří lidé bohužel nechápou, že pro mě je škola důležitá,
je pro mě důležité jít si za svým cílem, chodit na školu o které sním už několik let. Proto je nutné se tedy
učit, což dělám neustále. Škola mě přímo zabíjí, i přestože se jí nevěnuju zase non stop.. ale je to dost na to,
abych měla dobré výsledky a věděla, že jsou na mě naši pyšní.

On, jak sám tvrdí, také nemá čas. Tráví jej však úplně jinak. Tak, že bude mít na co vzpomínat až bude
dospělý, mě zůstanou jen kruté vzpomínky na šprtání se po nocích. On si zase užívá každou chvilku,
která se mu naskytne. Ve škole jej učitelé nemají rádi, to protože je upřímný.. a to učitelé nemůžou snést.

DĚJ
Blížil se svatý Valentýn a já - asi jako každý člověk co nemá zrovna u sebe člověka, s kterým by tento den
mohl nějakým způsobem hezky trávit - jsem byla sama a nečekala jsem že mi z nebe spadne "princ" .
Někdy v té době sme se oba nazvali pode známého románu, Romeo a Julie. Ovšem pro něj jsem vždy
byla pouhou kamarádkou. On pro mne snad něco víc, jenže.. já a kluci, to nikdy nevychází, jelikož se musím
pořád šprtat, nemám vůbec čas chodit ven, až na pátky a víkendy.. k čemu by pak nějaký vztah byl?
Tudíž mne velmi zaskočilo, když se mě zeptal, co bych chtěla k Valentýnovi.. jenže tehdy to vyznělo, jakoby
se ptal mě, ne Julie! A já nabídla.. pusu.. neměl s tím žádný problém, takže jsem měla dostat pusu.. no a po
domluvě já pro něj měla mít prstýnek:)
Jenže na ten den, 14. února, se choval trošku podivně, jakoby ten prstýnek po mně ani nechtěl, ale nakonec
jej dostal. Problém byl v tom, že já pusu už nikdy nedostala.
Teprve nedávno jsem se ho tak po dlouhé době na icq zeptala, jestli ten prstýnek ještě nosí, protože vím, že
tehdy jej nosil pořád. Říkal že si ho vždy nasadí doma. Nejdřív se mi tomu nechtělo věřit, neurazila bych se,
kdyby mu ležel jen tak na stole, protože bych věděla, že ho stále má a že je prsten v bezpečí. Ale opravdu říkal, že ho nosí. Taky mi
řekl, že ho nosí proto, že "prstýnek se nedostává každej den" :) Ale stejně se ukázalo, že pusa měla být od Romea pro Julii, ne od něj, pro mne:(
Nevím jestli bych měla být ráda nebo nerada, že jsem s ním nechodila, protože ten čas, je pro mne i pro něj
opravdu drahocenný a kdo ví, jestli by jsme si na sebe čas našli. Stále ho mám ráda a myslím na něj. Navždy
bude on můj Romeo a co ho budu vídat a myslet na něj, vždy budu čekat na ten polibek, pak si teprve mohu
vzít jed a dělat, že jsem zemřela.. snad to nebudu muset skutečně udělat..

Nemá to šťastný konec, ale mě se ostatně nikdy nestalo nic tak šťastného, aby mělo cenu o tom psát..