A ten pravý je kde? - 6. díl

Dneska jsem řekla Julkovi, aby odpoledne ke mně nechodil, že jdu nakupovat do města. Původně chtěl jít se mnou, ale já mu to zakázala. Taky se dneska vrátila úča na chemii. V nemocnici to prý byla hrůza a řekla nám, že už nikdy nebude dělat žádné pokusy. Prý už to neumí, ale my víme svoje. Jen doufám, že to někdo ze zlosti na Julka nebonzne. Celý den ve škole byla nuda. Zdálo se mi, že Julian je na mě naštvaný, ale pak jsem mu dala pusu a vysvětlila mu, že taky budu potřebovat trochu volnosti a už bylo všechno v pohodě. Pochopil to. Koupila jsem mu krásného plyšového medvídka, který drží v rukou zelený stromeček se srdíčky a trenýrky s nahýma ženskýma, tak doufám, že se mu to bude líbit. Když jsem přišla z města, mamka seděla a brečela na sedačce. Nejspíš nečekala, že přijdu tak rychle. Tak jsem jí řekla, co si myslím o otci a ona mi řekla, že je to pravda. Odstěhoval se od nás za jinou ženskou a maminka nevěděla, jak mi to má říct. Dost dlouho to tutlala. Ale už je to venku. Mamka je nešťastná, ale já jí to vybiju z hlavy. Kvůli takovému někomu se mamča nebude trápit. To nejde. Taková dobrá ženská. Otec byl vždycky hrubý a nevymáchaný, tak ať si to sním ta nová oběť užije. I když mi jí je trochu líto. Někoho budu muset mamce najít, nebo se scvokne a já ještě při ní. Tuším, co asi prožívá a jak těžké to pro ni je, už kvůli mně. Chtěla mít rodinu, šťastnou rodinu, dobrého muže a otce pro své děti, ale nic se jí nepodařilo a teď se asi začne za to obviňovat, ale já jsem docela ráda, že se odstěhoval... mamce to říct nemůžu bylo by jí to líto. A to přeci nechci. Mám ji ráda. Nesmí se už trápit kvůli někomu, kdo za to nestojí. To nesmí!