A ten pravý je kde? - 14. díl

Pátý den krize a za pět dní jsou Vánoce. Dárek, který jsem koupila tomu hulvátovi dám Tomčovi. Snad to nepozná a nebude se zlobit. Máma šla dneska na celodenní nákupy - něco pod stromeček, nějaké cukroví (tohle mamka nikdy neuměla) a možná, že už koupí i rybu. Vždycky jí zabíjel otec. Kdo jí zabije teď? Pořád si s Tomem připomínáme, že my to zvládneme. Věřím tomu. Krize na štěstí už jsou jen maličké. Nejvíce se bojím mamky, co řekne na mého kluka. Dokonce už mám plán, co udělám a co řeknu mámě. Takže pozítří 21.12. bych mohla Toma pustit ven. A zároveň říci mámě, že je mi už dobře. Jít ven, přivést Toma a představit ho mamce. Pak jí všechno o Tomovi povyprávím (co se bude hodit) a řeknu jí, jestli by nemohl asi tak dva týdny Tomáš u mě zůstat, protože jeho máma jela na prázdniny do hor a on tu zůstal jen kvůli mně. Byl by sám doma, o Vánocích… myslím, že mamka neodolá.
Zrovna volá z obýváku, abych tam přišla. To se hodí, protože bych zase musela Toma schovávat. Jdu tedy dolů. A bojím se co bude. Na štěstí mi jenom vyčítá, že tak slušného kluka už nenajdu. No to já jí zas řekla, co mi udělal v pokoji a byla z ticha. Zase jsem si brala jídlo na horu a mamku to dost štvalo, že nechci jíst s ní. Tomáš byl nešťastný, že kvůli němu musím lhát mamce a riskovat všechno, co mám ráda. Opět jsem mu vysvětlila, že ho miluju a proto to dělám. Pro něj a pro sebe. Mazlili jsme se, až jsme byli oba jenom ve spodním prádle. Jenom se mazlíme a já jsem ráda, že je tak tolerantní. Můj miláček. Mamka, by ale nejspíš ani tohle netolerovala. Ale nemůžu vědět…