A ten pravý je kde? - 15. díl

Pořád jsem v pokoji a jednou mi tam dokonce bez zaklepání chtěla vrazit máma. Na štěstí jsme měli zamknuto. Mámu jsem poprosila, aby sem nechodila, že je mi už lépe a že si přeju trochu soukromí, že když budu něco potřebovat, tak si pro to sama dojdu. Moje rozhodnutí máma respektovala. Myslela si, že potřebuju přemýšlet o svém prvním klukovi, rozchodu… Nebylo to tak. Samozřejmě. Jenom jsem se hrozně bála, že máma uslyší náš smích z pokoje. Nebo, že budeme moc třískat a skákat. Raději jsem na to upozornila Toma, i když mi to bylo hodně trapné .Je to skvělý kluk. Má v sobě tolik pochopení. Je tak jiný. Na to, co všechno prožil, je ten nejlepší. Dokázal se se vším vypořádat. Obdivuju ho. Jenom si myslím, že ho ještě nemůžu pořádně posoudit. Známe se pár dní a já mu tak důvěřuju, kdyby se něco stalo, budu v pěkným průšvihu a budu si za to moct sama. Ale co by se stalo? Jsem přeci pořád s ním a skoro nikdy ho nespouštím z očí, ani nechci. Nemůžu se nabažit pohledem na něj.
Zítra mám v plánu jít do školy, ale to, co mám v plánu dneska je mnohem důležitější. Od rána začnu poskakovat po celém domě, aby mamce došlo, že už jsem ,,zdravá“. Pak půjdu ven. Nenápadně oknem pomůžu Tomčovi přelízt ven na střechu a on jednoduše seskočí. Pak se půjdem projít a za chvíli přijdem domů. Toma představím mámě a budu o něm vyprávěj jako o světci. Mám ho ráda a nesnesla bych, kdyby mi mamka někdy zadrhla kluka... Všechno jsem vykonala podle plánů, jen se trochu zkomplikoval seskok ze střechy. Tom tam vylezl, ale bál se seskočit. Na konec to udělal, protože jsem ho přesvědčovala, že se mu nemůže nic stát. Chyba lávky. Seskočil tak nějak blbě (TRDLO jedno?), že si zvrtl ASI kotník. Musela jsem ho přesvědčit, aby ještě chvíli počkal než jsme někoho mohli poprosit o pomoc, protože honem musel přijít na řadu plán B. Asi za deset minut jsme se vrátili domů a já hned od dveří řvala na mamku, aby sem rychle šla. Když uviděla, jak někoho vleču, běžela mi hned na pomoc. Společnými silami jsme ho posadili na pohovku. Trochu netradičně, ale možná sympatičněji jsem začala s představováním.
,,Mami tohle je Tomáš. Bydlí nedaleko nás. Zrovna jsem šla k němu, protože jak jsem byla tak dlouho nemocná, vůbec jsme se neviděli a on ani nevěděl kde bydlím, aby mě mohl navštívit. Chtěli jsme se spolu projít, když kousek od jeho bydlení si nevšiml propadlé díry v asvaltě. Nejspíš si zvrtl nohu… Málem bych zapomněla... Tome? Tohle je moje fantastická maminka,” dokončila jsem svou promluvu, i když trochu chaoticky.
,,Těší mne,” usmála se mamka od ucha k uchu a rychle mu podala ruku. Ve své dušičce jsem se pousmála.
,,Dojdu pro obvaz, trochu to stáhneme a zajedeme do nemocnive. Ale koukám, že sis… můžu ti tykat, že jo?… doma sbalil kufry?”
,,Hmmmmm” - ze začátku jsem nevěděla co mám říct - ,,on šel na autobus. Měl jet do fitka. Já ho jen chtěla doprovodit, ale z toho fitka asi nic nebude. K tomu všemu, mami, jeho maminka odjela na dva týdny pryč a on je sám doma. Teď když si zvrtl ten kotník, se musí o něj někdo starat. Jsou tu Vánoce, Silvestr a Tom má být sám… mami? Nemohl by…” více jsem nestihla doříct . Mamka moc dobře věděla NA CO SE JÍ CHCI ZEPTAT.
,,Můžu s tebou mluvit Lindo... O Samotě, prosím,” řekla máma a já se trochu lekla.
,,Omluv nás. Hned jsme zpátky,” šepla jsem Tomovi do ouška.
Mamka mě zavedla daleko do kouta v kuchyni.
,,Doufám, že o tom klukovi něco víš, jak dloho ho vůbec znáš?”
,,Asi tři týdny” (lžu jako když tiskne) ,,a vím, že je to kluk, kterého chci. Mami je to jedinečný kluk. Mám ho ráda a on mne. Je hrozně slušný a taky nemá tátu jako já. Máme mnoho společného.”
,,Jsi mladá. Nemůžeš poznat, kdo tě má rád. Nevím asi to není špatný kluk, ale bude si muset u mě získat důvěru nebo...”
,,Ale mami, je fakt pravdomluvnej. Je hrozně hodný. Nechci ho nechat samotného doma… může tu zůstat? Ale aspoň ho trochu poznáš... Mami?”
,,No dobře, ale když se něco stane, něco se ztratí nebo něco udělá, okamžitě letí a už se s ním nesetkáš. Je to jasné?”
,,Díky mami!”
,,Nemáš mi za co děkovat. Mimochodem, kde ho chceš uložit?”
,,Na moji pohovku v pokoji. Nic neříkej mami. Vím je mi ještě čtrnáct a navíc on není takový, když řeknu ne! On hned přestane a začne se chudáček omlouvat, až je mi ho líto.”
,,Cože? Vy už jste spolu někde takhle byli?”
Jejda, co jsem to řekla? ,,Ale kde pak. Nebylo kdy. Jenom jsem tím chtěla říct, že… no… on… mě jednou chtěl políbit a já se ještě na to necítila, proto to vím, jaký je,” uf snad jsem se z toho nějak vykroutila.
,,No dobře. Uvidíme. Když bude u nás bydlet, za tu dobu ho snad stačím poznat. Ale s tou pohovkou si pořád nejsem jistá. Pochop mne. Jsem tvoje máma a kdyby tu byl tvůj otec… zabil by mě, že ti vůbec dovolím mít doma na pět minut kluka.”
,,Otec je otec, mami.”
,,Ano ale… víš co? Domluvíme se potom teď jsme ho tam nechali chudáčka čekat a musíme ho odvést na pohotovost!”
,,Děkuju mami, jsi ta nejlepší. Fakt,” obejmu ji, ale za chvíli už obě pádíme do obýváku. Tomáš tam netrpělivě sedí a čeká, co se bude dít. Když se máma nedívá, ukážu mu na prstech O.K. Pousměje se a já vidím, jak by mě teď nejradši políbil. S mámou ho rychle naložíme do auta a ujíždíme do nemocnice. Tam mu nohu zrendgenujou a zištěj, že jí má fakticky zlomenou, zvrtnutou nebo jak se to říká. Když ho s mamkou držíme a vedeme do auta, zahlédnu nějakého povědomého kluka s nějakou povědomou holkou. Jdu pořád blíž a když už jsou skoro u nás vídím moc dobře kdo to je. Samozřejmě Julian. Už si našel náhradu. A Daniela. Ta taky musí mít každého. Tulí se k sobě, objímají se a líbají. Nedávno tohle dělal se mnou. No nic... rychle nasednu do auta a popoženu mamku k odjezdu. Pak skloním hlavu, když projíždíme kolem nich a Tomáš se na mě dívá, jako by mi prasklo v hlavě jedno kolečko. Mamka hned všchno pochopila a začala to zamlouvat. Rychle pustila na hlas rádio, kde zrovna hrálo F**k It od Eamona. Super písnička. Dunělo to v celém autě. Tak nahlas poslouchat rádio se máma naučila ode mě. Je to tak zamilovaná písnička, že jsem měla sto chutí políbit Tomáše na tom nejintimnějším místě. Možná se to nezdá, ale já cítím, že bych to chtěla. Vím, že je mi teprve čtrnáct, taky se divím, jestli nejsem nějaká divná. Asi si zavolám na linku bezpečí - je to sice blbost, ale co. Je to zadarmo. Už znám i odpověď. ,,Jsi v pubertě, tohle je normální.”:-)
Z mého zamyšlení mě vytrhne další písnička, kterou hrají v radiu hned po Eamonovi - Tomáš Savka… ,,Kde jsi Ty, kde jsem já? Ještě včera jsme tu stáli…” hned začnu zpívat, ale za okamžik mi dojde, že se obě lidičky v autě nějak divně dívají. Obdiv? Lítost?
,,Co je?” zeptám se docela blbě.
,,Nic, broučku. Nebyla jsi už někdy na nějaké pěvecké soutěži?” zeptá se mně Tomášek a já se pousměju.
,,Ne... hlupáčku.”
,,Já jen, že zpíváš moc hezky. Máš talent.”
,,Já talent. Děkuju, ale to ses asi spletl. Ráda si zpívám sama pro sebe v pokoji. Nic víc.”
,,Měla bys zkusit nějakou soutěž.”
Teď si vzpomenu, co jsem si slíbila. Po Novém Roce by se měla rozjet ta soutěž, se kterou jsem chtěla všem lidem ve třídě vytřít zrak. Ta skloubená se zpěvem, modelingem, tancem atd.
,,No vlastně Tome… Nějak po Novém Roce se rozjíždí ta soutěž, jak jen se jmenuje?”
,,Všeobecný talent.” vyrazí mi dech Tomáš s rychlou odpovědí.
,,Ty tu soutěž znáš?”
,,Jasně jednou tam byla moje... kamarádka.”
,,Kamarádka? A vyhrála něco?” zeptám se trochu škodolibě.
,,Druhé místo, při promenádě v plavkách spadla,” rozzáří se Tomáš.
Tak to bych měla něco udělat, aby se mu takhle rozzářily oči při vzpomínce na moje první místo, samozřejmě bez úpadku...Jasně budu lepší než ONA!
,,A kdy se tam posílají nějaké přihlášky. Navíc nejsem na to malá? A co moje špeky?”
Tomáš se pousměje.
,,Špeky? Ty? S tou přihláškou si nejsem jistý, ale asi se to má posílat do úterka.”
,,Cože? A kde seženu přihlášku? To se musí stihnout!”
,,Konečně máš zájem to se mi líbí. Tu přihlášku bychom mohli koupit v nějaké trafice, ale nejpozději dneska. Jenomže je neděle a stánky budou asi zavřené.”
Do rozhovoru se vložila máma.
,,Mám nápad!” otočila smykem aouto a někam jela… Jela? Frčela.
,,Kolik je hodin,” zeptala se.
,,Za pět minut šest,” odpověděl poslušně Tomáš.
,,V šest zavírají kaufland. Tam je přeci novinový stánek. Jestli to nestihnem, tak budu vinná tobě dceruško, že nebudeš slavná.”
,,Ale mami já přeci nechci být slavná, já se chci jenom žůčastnit jedné obyčejné soutěže.”
,,Nechci ti nic říkat myško, ale tento rok je v té soutěži novinka…” podporuje mámu Tomík.
,,Jaká?”
,,Po prvé se to bude vysílat na nově.”
,,Co já bych jako měla být v televizi jestli mě vyberou?”
,,Mami to nezvládnu,” otočím se s pomocí na ni. Ještě můžeme tu šílenost zastavit.
,,Nekňuč!”
Dorazili jsme na místo a všichni vylítli z auta. Skoro všichni. Tomáš chtěl běžet s námi, ale pak si vzpomenul na svou nožku?. Ke stánku jsme doběžely asi za minutu šest. Ta paní, co to tam má na starosti, právě zpouštěla roletu.
,,Prosím vás! Ještě není šest. My potřebujem jenom tu přihlášku.”
,,A to musíte přijít na poslední chvíli? Podívám se jestli ji ještě máme. Koukám ,že vy děláte všechno na poslední chvíli, ty přihlášky se musí poslat do úterka.”
Podíváme se s mamkou na sebe s začneme se chlamat jak pominuté.
,,Všechno ne,” to mi připomnělo typické chování puberťáků. Čapneme to tý ženský z ruky a zase se začnem chlamat. Zdvořile se rozloučíme a ani se nezeptáme jestli se za to něco platí. Proto začneme rychle zdrhat a chlameme se. Kdyby nás tak viděl Tomáš - pomyslím si. Doběhnem k autu a začnu mávat na Tomáše přihláškou. Skočíme do auta a za chvíli jsme doma. Pomůžu Tomovi vylézt z auta a doprovodím ho na sedačku v obýváku. Sednu si ke stolu a začnu vyplňovat přihlášku.
Jméno…………………………………Linda
Příjmení………………………………Kaufříková
Bydliště……………………………….Krouživá u Nového Města 34/2a 154-36, okres:Lužikov
Jméno matky………………………….Magdaléna Kaufříková
Jméno otce…tady se zastavím,ale na konec se rozhodnu.
Jméno otce……………………………otec neznámý
Sourozenci……………………………----------------
Nějaké výrazné vítězství………………---------------zpívám ve školním sboru, tančila jsem za Lesníky a baví mne modeling. Nemám žádné dobré umístění, protože jsem nikdy žádnou soutěž nezkoušela.
Jaký tanec tě baví?……..Latinskoamerické tance a břišní tance.
Jaký typ muziky se ti líbí.?…Líbí se mi všechno kromě dechovky, ale ráda zpívám hlavně pop a rock.
Dělala jsi už někdy modelku?…..Ne, ale prý mám dobrou postavu, proto to chci zkusit.
Výška………168cm
Váha………..52kg
Míry…,,Mami musím si změřit míry?,” mrknu na Tomáše.
,,Tak pojď sem, já tě změřím.“
,,Ale to není třeba, já se změřím sama. Večer. Díky,“ a vyplňuju dál.
Máš nějaké vrozené vady?…….mám na pravém boku břicha světlý flíček. Ale není ho zas moc vidět.
Jaké máš záliby?……ráda plavu, hezky se oblíkám, zpívám, sportuju…..
Datum narození….3.1.1990
Skončím vypisování protože se udělalo pozdě. Musím se s mamkou domluvit, kde bude Tomášek spát, musím se umýt, taky musím pomoct Tomovi se umýt, musím nám oběma ustlat, musím se nachystat do školy, odlíčit se, změřit si míry - dopsat přihlášku…..atd.
,,Mami? Může teda Tomáš zůstat u mě? Prosím.“
,,Já nevím. Nezdá se ti to blbé, aby ve čtrnácti u mojí holčičky v pokoji spal nějaký cizí kluk?“
,,Mami můžu tě ujistit, že já to nechci. Je mi teprve čtrnáct a navíc Tomáš by to po mně nikdy nechtěl. Je to kluk, jak má být a není cizí.“
,,Tak dobře no,“ kapituluje, ale je vidět, že není moc spokojená.
,,A mami? Nechceš se jít dneska někam projít? Je tam tak hezky. Taky jsem slyšela, že v hospodě má být dneska Lucie Bílá. Vždyť ji máš tolik ráda.“
,,Ale ale ty mne vyháníš?“
,,Ale kde pak. To bych si nikdy nedovolila. Jen jsem si myslela, že je to tvoje příležitost se s Luckou poznat,“ řeknu a usměju se. Poznat? Co jsem tím myslela? Rána od boku, no.
,,No dobře, ale žádné lumpárny.“
Nejsem přeci malá… pomyslím si, a jsem nesmírně šťastná, že jsem mámu přesvědčila, protože mám v plánu něco fakt super. Ještě pomůžu mámě vybrat něco na sebe, protože ona by byla schopná vzít si kostýmek. Musí se oblíknout moderně jako Lucka. Na konec si oblíkne moderní károvanou sukni a volánkovou halenku. Je fakt sexy to se musí uznat. Už už mámu popostrkuju do dveří. A konečně zavře. Sevřu ruku v pěst a hlasitě křiknu.
,,JO.“ Tomáš dopajdá na schody a kouká se na mě, co to vyvádím. Vždycky, když jsem to viděla ve filmech, chtěla jsem to zkusit. Takové romantické, odvážné svlékání oblečení. Za sebou zanechána dlouhá šňůra oblečení a na schodech (když docházím k Tomovi) svlíkám i podprsenku. Z kalhotek si vytáhnu metr a zamávám ním Tomčovi před nosem. Asi pochopil vo co go. Potřebuju přece změřit míry. Ale teď se divím, kde jsem v sobě našla tolik odvahy a … že jsem to vůbec dokázala. Na schodišti předběhnu Toma a svým zadkem ho doprovázím ke sobě do pokoje. Cítím se hrozně sexy. Vidím, jak se na mne můj miláček pořád dívá. Jdu jen v těch kalhotkách, aby mě mohl můj maroda změřit. Pak přemýšlím, že svou ,,zkušenost“ (oblečení po celém domě) musím uklidit než přijde máma. Ještě by si pomyslela, co jsme tu nedělali. Vejdu do pokoje a za mnou se plazí maroda.
,,Teda to bych si o tobě nemyslel.“
,,Já o sobě taky ne,“ povím a hned se začneme smát.
,,Tak jdeme na to,“ popostrkuje mě. Cítím jaká vášeň mezi námi je, jak to jiskří, jak bychom se oba chtěli.
,,Už se nemůžu dočkat,“ řeknu a políbím ho na nos.
,,90-60-90,“ zasměje se Tomáš.
,,Neutahuj si ze mě nebo tě donutím se svlíknout více než jsem já a budu ti měřit něco jiného,“ chlamu se jak pominutá svému špičkovému nápadu.
,,Přes stehna“ - lehce se červená - ,,máš 80cm… dobrý, tvůj útlý pas měří 55cm... dobrý a tvoje…“ trochu se zastaví.
,,Velmi dobře pane. Ještě nám zbývá jedna míra, nemyslíte? No tak do toho,“ povzbudím ho.
,,Až budeš slavná budu se tím chlubit. Má paní… a přes prsa“ - červená se jako nikdy - ,,85cm…..velmi dobrý.“
Cítím, že bych to chtěla, ale nemůžu to udělat už kvůli mamce. Je to sice ta správná atmosféra, ale nejde to. Můj maroda sedí na posteli a kouká se na mě až se začnu cítit dost hloupě. Skoro nahatá si k němu sednu a podívám se mu zhluboka do očí. Jednou rukou ho hladím po stehně a druhou po vlasech. Začneme se divoce a vášnivě líbat. Hezky mne položí na postel a celé mé tělo zavalí polibky a pohlazením. Cítím, jak jsem vzrušená a on taky proto mu šepnu do ouška.
,,Třetího mám patnáct.“
,,Dobře žes mi to řekla.“
,,Ježíši… s tebou ten čas tak rychle ubíhá. Musím jít pouklízet ten binec. Pak přijdu.“
,,Jsi skvělá a máš skvělou postavu. Ještě nevím, jak tančíš a zpíváš. Ještě dneska mi to musíš ukázat.“
,,Ale já…“
,,Nebo tě teď nikam nepustím. A stejně se budeš muset ukazovat před všema lidma, takže teď bys mohla přede mnou...“ mrkne na mne a já bych mu v té chvíli nedokázala odmítnout nic.
,,Tak jo, ty můj broučku,“ povím a pohladím ho po tváři.
Zavřu dveře pokoje a začnu přemýšlet. Před měsícem jsem byla taková nějaká holka a teď… mám toho tolik za sebou. Rychle se přestanu usmívat sama pro sebe a sbírám ty kousky oblečení. S něma se vrátím do pokoje, kde mi Tomek připravil za tu chvíli milé překvapení. Měla jsem tam udělaný hezký prostor k tančení, malé pódium ke zpívaní, přes světlo hodil červený hadr a proto je v pokoji tak zajímavě. Kousek od skříně mám takovou dřevěnou tyč, na kterou si věším, na co bych neměla zapomenout. Tomáš to všechno sundal a na tu tyč dal červenou stužku (ani nevím, kde jsem ji pohodila, že ji našel). Všechny věci, které jsem držela v ruce jsem po něm hodila a začala tančit. Začala jsem latinskoamerickými tanci, až jsem přešla k těm odvážnějším, které se tančí v různých klubech. Myslím,že právě tohle můj brouček čekal. Točila jsem se kolem tyčky a docela mi to šlo. Tomáš tleskal a pískal. Krásně se na mne díval. Já se snažila tančit čím jak nejvíc sexy a trochu jako profesionálka. Docela by se mi ta profese líbila. Předvádět své taneční kreace před mnoha lidmi. Pak jsem začala dělat tak trochu striptýz. Pomalu jsem si sundala ty krátké sexy kraťásky, které jsem si oblíkla právě na ten tanec. Pod tím jsem měla šňůrkové tanga. Taky jsem si začala rozepínat knoflíky u tílka, až jsem byla v podprsence. Takhle polonahá jsem si sedla broučkovi na klín. Byli jsme oba vzrušení (nevím, jak to s náma půjde dál), ale když jsem ho začala odvážněji líbat, vlastně jsem chtěla vědět jak zareaguje, odstrčil mě, jemně políbil na krk a řekl.
,,Ještě mi něco zazpívej, protože zítra jdeš do školy, tak musíš rychle spát,“ řekl to tak, že se mi chtělo smát. Jako něčí táta. Ale ne radši přísná máma. Táta určitě ne.
,,Tak jo, no. A co chceš? Tvé přání je mým rozkazem.“
,,Tak třeba…My street od Nilsena, znáš?“
,,Jasán!... street, my street. I……….stačí?“ řekla jsem jako bych neměla pevnou půdu pod nohama.
,,Ty jsi úžasná všestranná holka, já tě miluju, víš?“
Tohle jsem už dlouho neslyšela.
,,Já tebe taky,“ řeknu a začneme se vášnivě líbat a nemůžeme se jeden druhého nabažit. Všechno za chvíli pouklízíme do původního stavu. Je mi hrozně trapné, že musí jít Tomáš spát na pohovku. Moc ráda bych ho vzala k sobě, ale nemůžeme nic riskovat, kdyby sem přišla máma a my leželi vedle sebe na jedné posteli, nevím, jak by si to vyložila. Ale Tomáš je super. Všechno pochopil. Když oba zalehneme, ještě si povídáme jak to bude ty dva dny, co jdu ještě do školy, vypadat. Taky nám mohli už dát volno před Vánocemi. Tak se mi tam nechce mezi ty otravné lidi. Nejraději bych zůstala doma se svým miláčkem, ale v tomto školním roce mě čekají přijímací zkoušky na střední školu, i když je možná nebudu dělat - záleží na vysvědčení. Musím tam jít nebo budou učitele pindat. Hlavně ta naše kráva třídní. Teď tam měla beze mě moc klidu, ale já ji tu radost další dva dny, neudělám. Myslím, že tu holku, co zítra jde do školy, nepozná. Je to celkem nová holka, která našla sama sebe. To se jí určitě nebude líbit.