A ten pravý je kde? - 20. díl

Ráno jsme se s Tomem dohodli, že budeme každý den něco podnikat. Tak třeba dneska jdeme na bazén. Sice mám jenom staré plavky, ale to nevadí. Tomovi jsem půjčila spodní díl jedních mých plavek, které jsem si koupila už dávno a nenosím je.Vypadal v nich fakt dobře?. Na bazénu jsme blbli jako malé děti, ale fakt si to užili.Tam jsme šli pěšky, alespoň jsme se prošli a zpátky jeli autobusem. Přeci jen jsme byli docela unavení. Nasedli jsme a zamířili si sednou rychle do zadu. Zase jsme se shodli, bylo to totiž naše oblíbené místo k sezení. Vyblbovali jsme se a užívali si jeden druhého.Vůbec nemám ponětí, kdy se to stalo, protože po cestě jsme zastavovali na plno zastávkách… no prostě na některé zastávce nasedl, na první pohled normální chlap, ale pak vytáhl pistoli a zakázal řidiči zastavit na další nejbližší zastávce. Tomáš byl se zdravým rozumem ve dlani a tomu chlapovi řekl, v domění, že nás pustí a nám se nic nestane.
,,Prosím vás pusťte nás. My jedeme k nemocné mámě. Jestli tam nepřijdeme včas zemře. Pusťte alespoň nás dva,“ vyznělo to dost sobecky, ale chtěl mě ušetřit strachu a hrůzy, která nás nejspíš čeká.
,,Řekni ještě nějakou takovou blbost a seš mrtvej hošánku, slyšíš?“ řekl hrozně přísně ten chlápek.
Tichounce do ouška mi Tomek šepne.
,,Za pokus to stálo. Teď to tu budeme muset nějak vydržet.“
,,Jasně,“ řeknu s velkým strachem a nejistotou v hlase. Chytím Tomáše kolem pasu a nemíním se ho pustit děj se co děj. Hlavu mu položím na hrudník a on svoji na moji. Sem tam mě líbne do vlasů, ale nepomáhá to, abych se nebála. Ten parchant donutil chudáka řidiče zajet na nějaké opuštěné staveniště a tam zavřel dveře na klíč. Zastřel všechny okna a celý autobus lidí donutil jít na jeho jednu stranu. Když jsem se kolem sebe rozhlédla, na jednom sedadle seděl starý manželský pár, na druhém zase asi maminka se svým dvouročním chlapcem, pak my a ještě jeden nejspíš šťastně zamilovaný pár jako my dva.
,,Co chcete? “ konečně se ozval kluk, který vypadá jako kulturista.
,,Drž hubu nebo vás všechny postřílím, slyšíte?“
,,Ale my jsme vám přeci nic neudělali,“ ozvala se s velkou odvahou maminka toho malinkého kluka.
,,Ženská vy jste neslyšela, co jsem řekl? Buďte zticha!“ Ten chlap vypadá dost naštvaně. Ale co tak doopravdy po nás chce? Vždyť máma se bude o nás bát, ještě by chybělo, aby si myslela, že mi Tomáš něco udělal.
,,Mám v batohu mobil, myslíš, že by si všiml, kdybych mámě napsala krátkou textovku?“ se strachem šepnu Tomovi.
,,Nevím, ale být tebou tak počkám až bude spát, protože jednou se unaví. Teď je to dost riskantní. Máma se bude o tebe určitě bát, ale raději ho nechtěj teď provokovat. Má pistol a je schopen všeho.“
,,Tak dobře já ti věřím Tome,“ řeknu a zase ho obejmu, ale mnohem silněji. Nejspíš cítí, jak se bojím a myslí si, že je to jeho vina. Jak ráda bych mu všechno řekla a vykřičela jak ho miluju.V některých chvílích bych chtěla raději usnout, ale nejde to. Pořád sleduji co ten debil dělá. Jednu hodně mladou holku tam chtěl na své sladké řeči dostat. Chudák holka. Řekl jí, že když se hned nesvlíkne tak jí zastřelí. Ona ale velice odvážně řekla ne a pak se ho zeptala.
,,Chcete výkupné, nebo jste utekl z vězení? Proč nás tu držíte? Jestli něco chcete tak to řekněte, ale nás pusťte. Vaše problémy nemusíte řešit takhle, PANE!“
,,Ty… “ zasyčel a dal jí takovou facku, že jí z nosu začala téct krev.
,,Není ti nic?“ zeptám se a odvážně jdu k ní. Tomáš se mě snaží zastavit, ale nejde mu to. Chci té holce pomoct. Je mi totiž hrozně sympatická a povědomá, jako bych ji už někde viděla, ale nevím kde.
,,Vrať se tam odkud jsi přišla!“ řekne a mně se začnou klepat nohy. Snažím se být odvážná a jdu dál.
,,Tak jo. Jdi k té děvce, ale tvůj kluk půjde ke mně. Výměna, bereš?“ teď jsem na vážkách, protože jdu k holce, kterou vůbec neznám a vyměním ji za svého miláčka… nevím. Pak pohlédnu na Tomáše a on se na mě usměje. Z toho pochopím, že on to nějak zvládne. Dobře. Přistoupím tedy k té holce a když začne mluvit, hned mi dojde, kdo to je. Ano! To je ta hvězda ze Superstar, která se konala před pár lety. Myslím, že skončila na druhém místě. Místo toho superstar bude ta soutěž do které jsem se přihlásila. Podám jí tedy ruku a řeknu: ,,Linda.“
,,Ivana,“ řekla a teď jsem si byla úplně jistá, že je to ta sympatická holka z televize, kterou jsem měla moc ráda. Bylo mi asi třináct, když byla ta první řada. Všichni tři jsme to sledovali. I táta…no nic.
,,To jsi ty?“ pohlédnu na ni, ale ona sklopí oči.
,,Bohužel,“ řekne se vzlykem.
,,Proč bohužel? Má tě ráda přece půlka národa? I když je to už dávno.“
,,No to možná jo, ale z té druhé polovičky to jsou ti, kteří fandili Vilmě, a myslím, že ten chlap je z té druhé polovičky. Myslela jsem si, že když už byla další řada superstar, noví a noví lidé, tak se na nás trochu zapomene a už nebudeme středem zájmů a bulváru. Dostávala jsem totiž poslední dobou výhružné dopisy a v posledním bylo napsáno, že nemám raději jezdit autobusem, nebo…“ začne plakat a opře se mi o rameno. Obejmeme se jako dlouholeté přítelkyně, ale pak mi dojde v jakém nebezpečí je Tomášek. Když pohlédnu jeho směrem…. málem omdlím. Ten parchant mu drží nůž pod krkem a vytahuje na jedno sedadlo taky pistoli. Srdce mám v krku a trochu lituju toho, že jsem ho vyměnila. Co když mu něco udělá? To nepřežiju. Ne, ne, ne, ne… tohle se přece děje jenom v hororových - hnusných filmech. Takoví debilové u nás přeci neexistují… ze zamyšlení mne vytrhne Ivana :,,Je to všechno moje vina, kdybych nejela v tom autobuse...“
,,Kdyby, kdyby. Tím nic nevyřešíš. Stalo se.“
,,Kde bydlíš?“
,,Já jsem měla vysednou na další zastávce, co ten chlap vlezl do toho autobusu, se svým klukem. Vím, že se bude o nás máma hodně bát.“
,,No to o mě taky, protože zítra jsem si domluvila ochranku. Nevím proč jsem si ji nedala už na dnešek. Je to asi osud a my ho nezměníme. Máma mi to říkala…“
Přesně moje slova… pomyslím si.
,,Jsi mi hrozně podobná. No to vlastně ne. Jsi mnohem hezčí a tak.“
,,Ale já být tebou, tak bych zkusila nějakou modelingovou soutěž.“
Pousměju se.
,,Neslyšela jsi o Všeobecném talentu?“
,,No jasně to se nějak rozjíždí na začátku ledna, ne?“
,,Jo a já jsem do toho přihlášená. Vlastně sama bych tam asi nešla, to Tomáš - můj kluk,“ upřesním a jí se rozzáří oči.
,,No to je super. Mohla bych tě teď někdy doučit něco ve zpěvu. Nevím jestli to potřebuješ, ale pár rad by ti neuškodilo.“
,,To je fajn děkuju. Je tam ještě modeling a tanec. Taky bych v tom potřebovala doučit. Nemáš tam v tom taky nějakého známého? Neumím se moc pohybovat po molu a do tanečních jsem chodila snad sto let tomu ve školce.“
,,Nedávno jsem se seznámila s tou výherkyní České Miss Marii Venskou, nevím jestli jsi to sledovala.“
,,Jasně! Ta byla dobrá. Té jsem fandila. A ty myslíš, že bude mít čas mne něco doučit?“
,,Určitě! Je to moc hodná holka a pro tebe si čas najde,“ ještě jsem se jí chtěla zeptat na ten tanec, ale do rozhovoru se nám vměstnal ten vrah.
,,Myslím, že jste si už dost dobře poklábosily, tak za to přijde jedna z vás o život,“ ty slova mne přímo uvedly do mdlob. Hned mi namířil pistol ke hlavě. Pak jsem slyšela jekot Šárky a pak jsem taky zahlédla blížícího se Toma k tomu vrahovi. Byl velmi odvážný a chtěl praštit toho lumpa nějakou holí, ale on se zrovna otočil… pak jsem slyšela jenom výstřel…