A ten pravý je kde? - 23. díl

Koukám do okna a zase jenom přemýšlím, co si teď počnu bez Toma? Takový dobrý člověk je mrtvý a ti lumpové žijou. Hnus. Je mi z toho na nic. Co budu bez něj dělat. Stýská se mi po něm. Od začátku, co jsme se znali, jsme byli spolu a teď… zase brečím. Na jednou ucítím na svém rameni čísi ruku a rychle si utřu slzy, pak se otočím a zjistím, že je to máma.
,,Musela jsem si všechno promyslet. Když jsi Tomášovi pomáhala bylo to velmi nebezpečné, ale tys to překonala si statečná holka s dobrým srdcem. Zvládla jsi to. Nebudeme se k tomu vracet.“
,,Mami, ty už se nezlobíš?“
,,Je pravda, že se ti mohlo něco stát, ale na konec to dobře dopadlo… promiň nedopadlo, ale ten parchant, který vás tam držel už sedí za mřížemi a bude tam hodně dlouho.“
,,Mami proč to musel schytat zrovna Tomáš? Taková nevinná duše!“
,,No jo holčičko, tak už to na světě chodí - bohužel“ řekne a obejme mne.
,,Mami, ale já ho chci zpátky. Je to můj kluk. Nikdy jiný nebude. Chtěli jsme spolu oslavit Silvestr, Nový rok, moje narozeniny a další léta. Měl se mnou jet na tu soutěž, ale tam já teď nepůjdu.“
,,Půjdeš. Pojedu tam s tebou já. Je to asi rozdíl já a Tomáš, ale on tě se shora uvidí a musíš mu dokázat, že na to máš,“ řekla máma, když se na jednou otevřely dveře a v nich stála Ivana.
,,Ahoj, Dobrý den,“ pozdravila.
,,Ahoj. Tys přišla. To jsi hodná,“ pověděla jsem jí.
,,Tak já půjdu. Určitě si chcete poklábosit.“
,,Paní Kaufříková, kvůli mně nemusíte. Zůstaňte s dcerou.“
,,Ale ne jí to prospěje. Ahoj!“
,,Nashledanou.“
,,Ahoj mami.“
,,Promiň mi všechno Lindo. Ty jsi takový dobrý člověk a je moje vina, že tu teď ležíš a že…“
,,Neříkej to!“
,,Promiň. Já nechtěla. A co ti vlastně je?“
,,Nic konkrétního mi nikdo neřekl, ale nebudu tu dlouho. Mám jenom oslabený organismus tím zážitkem.“
,,Tak to je dobře.“
,,Jo.“
,,A jak se jinak cítíš. Víš mně je to všechno moc líto, ale ten zabiják už sedí.“
,,Jo dneska mi to řekla máma… aspoň něco.“
,,Můžu pro tebe něco udělat? Za to všechno co se stalo se ti to patří. Jsem tvým dlužníkem.“
,,Ne to nejsi. Za nic nemůžeš. Víš jak jsem ti říkala o té soutěži, tak dneska jsem se původně rozhodla, že tam nepůjdu, ale máma mě přesvědčila, abych tam šla.“
,,A udělala dobře.“
,,Tak jestli bys mohla pro mě něco udělat s tím modelingem? A tancem?“
,,Jasně. Slíbila jsem ti to v autobuse… promiň… zařídím ti Marušku Venskou, jo? A víš co? Napadlo mne, že hned ročník po naší superstar byla další a tam byl ten super tanečník a showman, možná bych ho mohla nějak kontaktovat, ale prozatím Ti ho neslibuju.“
,,Tak jo, děkuju a ten zpěv platí taky?“
,,Jasně. Začnem hned jak přijdeš domů z nemocnice. Zvu tě k nám domů. A při té příležitosti poznáš moje rodiče, kteří byli už tolikrát v novinách. Mezi jiným tam byli i jiní, no:-)“
,,Jo jasně. Psalo se o tom všude. Ale když jsi sem šla do nemocnice. V kolik jsi vyšla?“
,,Proč?“
,,Já jen, že jestli po tobě chtělo moc lidí autogram?“
,,Jenom dvanáct. Sama jsem to počítala.“
,,Jenom. No páni!“
,,Někdy nedojdu ani k doktorce, protože se zpozdím o dvě hodiny, tak z polovičky cesty jdu zase zpět domů.“
,,Tak to je hustý“.
,,No to je úděl slavných.“
,,Víš, moc dobře jsem sledovala každý díl a fandila jsem tobě, Sašovi, částečně Vendule a Tomovi.“
,,Není to podlézaní?“ usměje se.
,,Ne, teď mluvím vážně. Dokud nevypadl Saša, tak jsem mu posílala hlasy, protože mi bylo jasné, že ty jich dostaneš hodně a pak jsem posílala jenom tobě.“
,,Děkuju, moc!“
,,Nemáš zač. Ale povídej mi, jak to vypadalo, jestli jste si šli po krku, jestli jste tam někdo s někým chodil… povídej. Zajímá mne úplně všechno.“
,,Všichni jsme si fandili navzájem, ale každý chtěl postoupit. Hodně jsem měla ráda jednoho kluka z top40, který nepostoupil, ale to je jedno. Trochu jsem flirtovala se Sašou a Markem, ale Marek, jak jsem později zjistila, je debil. Dost jsem tam kamarádila s Martinou. Ale jinak něco se šuškalo, že Vilma chodí se Sašou, ale to není pravda.“
,,Děkuju za odpovědi.“
,,Já už musím jít. Tak pa.“
,,Ahoj a pozdravuj Sašu,“ zasměju se a divím se sama sobě. Protože ledvě Ivana odejde… nálada se mi zkazí. Všechno je tak divné.
,,Dobrý den slečno, jak se cítíme?“ zeptá se mne doktor.
,,Dobře. Kdy už půjdu domů?“
,,Asi vás pustíme dopoledne na Silvestra. Berete?“
,,Rychleji by to nešlo?“
,,Nechtěl jsem vás pustit ani na Silvestra, tak buďte ráda.“
,,Dobře děkuju,“ odpovím a zase mizí jedna osoba z mého života. Když tu není Ivana jsem smutná. Ona mi dodá takovou energii. Usnu a spím…..