A ten pravý je kde? - 24. díl

Ráno se probudím v dobré náladě a pořád vtipkuju, až je mi to potom dost trapné. Všichni se diví, s lítostí na mě koukají a přemýšlejí o psychiatrické léčebně. Pořád je ujišťuju, že je všechno v pohodě, ale není. Taky nechápu, jak můžu mít tak dobrou náladu po tom, co se mi stalo. Někteří lékaři to přiřkli tomu, že jdu zítra domů, a proto jsem tak šťastná, ale já nevím. Fakt nevím. Pak za mnou přijde Ivanka a sama se diví. Směju se a to dost nahlas. Vlastně je mi s ní hrozně dobře a někdy mi to připadá jako věčnost, co se známe a při tom je to pár dní. A to doslova.
,,Jsem ráda, že už je ti lépe,“ řekne mi v jednu chvíli Ivča.
,,Dost se za to stydím, ale já si fakt nemůžu pomoct. Jo, a na kdy se teda domluvíme?“
,,Záleží na tobě. Já se přizpůsobím.“
,,Tak jo. Máš něco v plánu na Silvestra večer – noc - ráno…?“
,,Chtěla jsem ho slavit se Sašou, Tomášem, Leškem, Vendulou a její ségrou Patrikou, a možná s Milanem, ale já tam přijít nemusím.“
,,Ne, tak to necháme na 3.1. co říkáš. Mně to nebude vadit.“
,,Já tam ale fakt nemusím být. Můžeme spolu trénovat.“
,,To bych si nikdy neodpustila.“
,,No tak dobře 3.1. To je sobota, že?“
,,Jo a ty, jsem slyšela, že už nechodíš do školy, taky bych se divila, kdyby taková hvězda šla na výšku, když už má za sebou kariéru… jo a mně asi pak mamka taky nebude nutit, tak bychom mohli trénovat třeba celý týden u nás doma?“
,,Ale já bych nechtěla nějak otravovat.“
,,Ty? Nebudeš. Bude sranda. Uvidíš,“ když to dořeknu, tak mi dojde, že mám v sobotu narozeniny… patnáctiny, které jsem chtěla oslavit s Tomem. No nic… asi se dost blbě zatvářím, protože se Iva dost lekne.
,,Je ti dobře? Nějak jsi zbledla.“
,,Ne všechno je v pohodě,“ ujistím ji.
,,Tak já si napíšu tvojí adresu, jo?“ jasně. Hned jsem ji jí řekla.
,,Máš?“
,,Jo, jasně. Dík teď už musím letět. Pa“
,,Ahoj.“
,,Když vyběhne ze dveří za něma uvidím, že zrovna potkala mojí mámu a o něčem se dost dlouho baví. Užírám se, o čem to asi bude. Pak se rozloučí a máma vchází do mého pokoje.
,,Ahoj marode. Tak zítra dopoledne pro tebe přijedu a pojedeme domů!“
,,No jo, ale mami v tom domě je tolik krásných vzpomínek, tolik míst a já se bojím.“
,,Jsem tu ještě já, a já ti to pomůžu překonat. Neboj se!“
,,Děkuju mami. Jo a mimochodem na sobotu jsem se domluvila s Ivanou na zpěv. Raději jsem jí neříkala, že mám narozeniny. Bylo mi to trapné.“
,,A proč? Ale jasně, že jí to nemusíš říkat, když nechceš. Je to tvoje věc.“
,Jo.“
,,Zlatíčko musím ještě něco zařídit. Tak pa pa !“
,,Ahoj mami,“ křičím i když už to asi neslyší, ale je mi to jedno. Mám dneska tak dobrou náladu, že je mi všechno jedno.
Usnu a zdá se mi divný sen. Saša jako ten ze superstár si vyměnil charakter s tím mým spolužákem Julianem a oba mě pořád otravujou. Točím se pořád do kolečka až se tam vmíchá Ivana s mojím charakterem a já s jejím. Probudím se… všude je tma a já začnu přemýšlet o tom divném snu. Co měl sakra znamenat???