Trojúhelník

"Tak jak je Adamovi?" zeptala se Renča Martiny.
"Už líp. Teď je na rehabilitacích. Vypadá z toho docela utahaně, ale já se nedivim. A navíc k tomu ještě začal dohánět školu."
"A co vy dva?"
"Už dobrý. Zase láska největší.-Já ho prostě miluju. Dneska za ním jdu, nechceš jít se mnou?"
Renča chvilinku mlčela a pak řekla:"No já nevim. Nechci vám krást společnou chvíli."
"Ale prosím tě, nech těch blbostí. A navíc můžeš kdykoli odejít.-A Adam tě určitě rád uvidí.-Je ti moc vděčnej-a já taky" řekla Martina.
Renata se jí nejistě podívala do tváře.
"Ty víš, že sem za ním byla v nemocnici?"
Martina přikývla.
"Jo, vím.- A narovinu-nebýt toho, možná bysme byli já a Adam minulost.-Díky."
"Nemáš zač děkovat. Si moje nej kámoška a kámošky si pomáhaj.-Ty by si to pro mě udělala taky."
"To je pravda."
A tak šli ještě ten den za Adamem.
"Jé, ahoj holky" vykřikl Adam radostně, když se objevily ve dveřích, "vy ste dneska přišli obě, to je skvělý."
"Tak jak ti je?" chtěla vědět Renča.
"Líp. Celá rehabilitace je teď vlastně o tom, že mě rozhejbávaj. Vysvětlovali mi to i po lékařsku, ale to si už nepamatuju. Až se budu muset začít pohybovat sám, bude to horší, už teď sem utahenej jako kotě. Aspoň, že mi naši donesli noťas, že se můžu učit a koukat na filmy a kecat se všema na ajsku, předtim sem si připadal jako ve vězení."
"Tak to ti věřím."

Další den byla její návštěva přerušena. Do pokoje vešel primář a policista.
"Dobrý den" pozdravili je oba, načež jim oba příchozí pozdrav oplatili. Když došli k posteli, nabídla Martina policistovi židli a sedla se k Adamovi na postel. Poděkoval jí a pak už se obrátil k nemocnému.
"Jdu vám jen oznámit, že vyšetřování bylo ukončeno. Teď už se jen musí určit trest pro slečnu Klaráčkovou, ale to závisí na soudci. A jsem si jistý, že soudce nebude smlouvat, byl to naprosto jasný čin."
"A co s ní bude?" zeptal se Adam. I přesto co se stalo, mu očividně nebylo jedno, co s ní bude.
"No to záleží jak bude posouzen její psychický stav."
"Psychický stav? To jako že je možná cvok?"
"Tak nějak. Pokud bude posouzena jako psychicky v pořádku, bude to souzeno jako pokus o vraždu. Pokud ji posoudí jako psychicky labilní, tak skončí v psychiatrické léčebně. O výsledku vás samozřejmě informuji. Je dost možné, že se to dozvíte i v mediích, ono pokus o vraždu v 18 letech veřejnost vždycky zajímá" zmlkl a nechal Adamovi čas, aby se mohl zeptat na něco dalšího.
"Děkuju" řekl Adam nakonec. Policista pochopil, že další otázky nejsou, a tak se zvedl a řekl:"Tak tedy na shledanou."
"Naschle" řekla Martina a Adam dvojhlasně. P
Primář se ještě zastavil a jen oznámil:"Ještě se dnes stavím."
Když osaměli, chvíli mlčeli a až po chvíli Adam šeptl:"Pojď ke mě blíž lásko."
Ráda mu vyhověla. Podívala se mu do očí a viděla, že se mu lesknou, jakoby se chtěl brečet. Zpozoroval její pohled, a tak řekl:"Já si připadám děsně. Kvůli tomu že se do mě zabouchla, skončí buď ve vězení nebo v blázinci."
"Ty za to nemůžeš. Jestli to nemá v hlavě v pořádku, tak jí bude na psychiatrii líp a jestli není-tak bude bezpečnější za katrem, protože když chtěla zabít tebe, mohla by to udělat kdykoliv znova a komukoli."
"Já vim, ale stejně z toho mám špatnej pocit. Hlavně jestli skončí ve věznici, v osmnácti, bude mít celej život v hajzlu, vždyť i tu maturitu bude muset dodělat tam. A jestli se dostane do cvokárny- až se odtať dostane, z jednoho nebo z druhýho, tak bude ztracená, všichni se na ní budou dívat přes prsty. Budou se s ní stýkat jen vyvrhelové a ona pak bude horší než předtím."
"Možná" snažila se ho utěšit Martina, "ale možná taky ne."
"Snad" řekl jen...