A ten pravý je kde? - 36. díl

Milý deníčku. Zestárla jsem a to o víc jak půl roku. Do konce prázdnin zbývá sotva dva týdny a to na jedenáct dní se chystám na svůj, už od malička, oblíbený tábor. V Anglii bylo skvěle. Ze začátku jsem se nechytala, ale teď bych se domluvila s každým sebelepším angličanem. Na nějaké superstár jsem úplně zapomněla a začala nový, lepší život. Cítím se skvěle. Jako nově narozená. Taky bych chtěla podotknou, milý deníčku, že už nebudu mít zdaleka tolik času, jako minulý školní rok, a proto nebudu psát každý den, ale jednou za čas shrnu události několika posledních dní. Snad to bude fungovat. Holky v Anglii říkaly, že u nich to není zvykem si psát deník den co den, proto se chci přizpůsobit. Anglie mě dokonale zblbla. Zaručeně jsem ale dospěla a zmoudřela. Mamka mi každý týden psala, co se děje, jak se má, kdo mě kdy kde hledal, že všechno zařídila a nemám se ničeho obávat. Za nedlouho nastupuju na Obchodní Akademii – zahraniční obchod. Přihlášku máma vyplnila s třídní a poslala. Vzali mě bez přímaček, takže jsem měla štěstí. O naší bývalé deváté třídě nemám ani potuchy. Vůbec nevím, co se tam u nich celou dobu dělo, jak reagovali na mou výhru, koho vzali na jakou školu a jak se vůbec mají. Nerozuměli jsme si, ale jak už jsem říkala, v Anglii jsem zmoudřela, teď bych do party určitě zapadla. Domů mi chodí ještě pořád, po půl roce, spousty dopisů od fanoušků a taky z rádii, televizí... Budu muset zvládat školu a všechny povinnosti, které mám vůči soutěži. No lehké to rozhodně nebude. Jo a deníčku, můj tajný ctitel se neumlčel. Ze začátku mého odjezdu mi posílala kytice, které jsem nikdy neviděla, a dopisy, které už znám zpaměti. Cituji.
,,Gratuluji. Určitě Víš o čem je řeč. Byla jsi bezkonkurenčně nejlepší.“ nebo ,,Dlouho jsem Tě neviděl. To máš tolik povinností?“ ... a takové samé. Vzkazy chodily pravidelně každý týden. Ale kdo to může být? No, Aleše můžu vyloučit ihned! Ale kdo jiný? Nikoho neznám, aspoň žádného takového kluka. Možná se někdy osmělí a pozve mě na rande:-)
,,Skrásněla jsi,“ říká mi asi po sté, co jsem se vrátila, mamka.
,,Mami...“
,,Máš svůj názor, já vím. Každá jsme se změnila. Ani bys nevěřila jak. A hodněs mi chyběla.“
,,Mami, vždyť mě taky. Ze začátku se mi chtělo brečet, ale pak se mi ani nechtělo odjíždět. Jasně, za tebou jo, ale mí kamarádi a tak.“
,,Chápu tě.“
,,Mám tě ráda mami. A nemůžu se dočkat do školy. To bys nevěřila, co?“
,,No ani se ti nedivím.“
,,Ale teď mě čeká tábor. Dík, žes to zařídila. Víš, jak to tam miluju.“
,,Vím. Budeš potřebovat kufr?“
,,Asi jo.“
,,Máš ten, se kterým jsi byla v Anglii, ten menší. By měl stačit, ne?“
,,Určitě.“ Líbnu mámu na čelo. ,,Jdu si sepsat seznam.“