A ten pravý je kde? - 39. díl

Je tady nádherné ráno! Vstávejte miláčci... tímhle nás tentokrát probudil človíček v rádiu. Nádhera. Kdyby mi to ale chtěl říkat někdo, kdo mě miluje...
Tohle mě nabudilo do krásného dne. Vůbec se nechovám jako namyšlená, trapná dívka, ale musím uznat, že je se mnou v celku sranda. Doufám, že mě nic nerozhodí, nebo nikdo.
Nakonec je celý den úplná pohodička. Ti dva, Mirek a Rosťa (stejně mu říkám Jarda), mají asi padla. Dneska nás baví nějací jiní. Jsou docela vtipní. Teda v zábavě jsou tento rok vtipní všichni a navíc docela hezcí. Chytrý tah na holky.
,,Teď máme čas konečně pokecat.“ Otočím se, abych s úsměvem zjistila, že se o mou přítomnost snaží Luboš.
,,Díky Bohu, že seš to ty!“
,,Chápu,“ usměje se. „Moc dobrých lidí jsi tu nepoznala.“
,,No už se začínám trochu obávat.“
,,Hned první večer jsem ti slíbil, že pokecáme. A on nebyl ještě čas.“
,,Co se vleče, neuteče.“
,,Toť fakt.“
,,No a co tě zajímá?“
,,Všechno. Třeba mi nebudeš věřit, ale měl jsem z těch všech holek vyhlídnutý tří a všechny jste se umístily.“
,,Máš dobrý tip.“
,,Asi jo. Určitě to bylo náročné, ne?“
,,To si piš. Já to měla stížené hroznými zážitky,“ sklopím oči.
,,No ale jinak publikum nejvíce reagovalo na tvoje disciplíny,“ hezky to zamluvil. Ještě, že tak.
,,To já vlastně nevím. Je to od tebe hezké.“
,,Co?“
,,Že mě bereš normálně.“
,,Proč bych neměl?“
,,Protože všichni se ke mně chovají hrozně.“
,,Nesmíš si to tak brát.“
,,Jsem trochu jiná, než si mě lidi představujou. Že jsem byla v televizi přeci neznamená, že jsem dokonalá.“
,,Každý je jiný.“
,,No a to právě lidi nechtěj pochopit. Třeba mám vysoké sebevědomí, ale ne až tak vysoké, abych kašlala na to, co kdo řekne. Všechno si beru k srdci.“
,,Kdyby všichni slyšeli, cos právě řekla...“
„Vysmáli by se mi.“
,,I to je možné. Ale přeci, někteří by to třeba pochopili.“
,,Už nevěřím lidem.“
,,Něco tě muselo poznamenat, že takhle reaguješ.“
,,Máš pravdu. Tolik se toho stalo za poslední rok. Minulé prázdniny sis mě ani nevšiml a moc dobře si tě pamatuju. Jenže jsem byla taková puťka.“
,,A já myslel, že jsi tu prvně.“
,,Asi po sedmé, ale mé představy o tomto ročníku se lišily od skutečnosti.“
,,Jako patnáctka sis to určitě chtěla užít, to je jasné. Je to nejlepší věk.“
,,To jsem si taky myslela, ale po té soutěži... Život je složitý.“
,,A jak! Taky o tom něco vím.“
Plaše se usměju, když si Luboš všimne vedoucích, jak roznášejí odpolední svačinky.
,,Šmankote! Já trochu zaspal. Mě picne. Zase si někdy popovídáme.“
,,Pa,“ rozloučím se s ním s lehkým úsměvem. Najednou se otočí a směrem ke mně ještě zavolá: ,,Kašli na všechny. Jsi super holka.“
Trochu zčervenám, kdo by to byl čekal, že zrovna já budu chytat barvu rajčete.
Celý zbytek dne je úplná pohodička. Večerní program si připravili budováci. Hrajou nějakou pohádku. Jsou srandovní, i když to ani netuší.
Tentokrát hned po programu zamířím do sprchy a mám kliku. Jsem tam jedna z prvních. Takže si můžu dovolit vyčerpat holkám trochu teplé vody. Do chatky zapadnu něco po desáté. Už ani neslyším přijít holky. Spokojeně chrupkám.